"Býval premiant. Vždycky říkal, že chce a že něco dokáže," říká jeden z nich. "Byl takovej divnej," popisuje Březinu jedna z jeho bývalých vysokoškolských spolužaček. "Seděl vzadu, stále si četl Právo a s nikým se moc nebavil. Žil ve vlastním světě. Při přednáškách a seminářích byl ale aktivní. Spíš aktivní než chytrý," dodává bývalá spolužačka.
Už na střední škole se Karel Březina rozhodl pro politiku. Do ČSSD vstoupil krátce po osmnáctých narozeninách. Během vysokoškolského studia zastával první funkce ve straně a stal se poslaneckým asistentem. Ve dvaadvaceti letech se už cítil na místopředsedu strany. Na sjezdu však neobstál. Březina nezastírá, že člověk v jeho věku potřebuje na to, aby se stal ministrem, známosti a zkušenosti z řídících funkcí. A štěstí, dodává.
"Jsem přesvědčen o tom, že z té personální a z té řídící práce jsem ty zkušenosti, jak tady z Poslanecké sněmovny, tak z těch dvou let na Úřadu vlády, měl," odpovídá na otázku, zda si upřímně myslí, že do vlády vstoupil s dostatečnými zkušenostmi. S nástupem do ministerské funkce se Březina naprosto změnil. To o něm tvrdí bývalí spolupracovníci.
Jako schopného mladého člověka, který pracoval jako vedoucí Úřadu vlády s talentem a aspirací úřad někam přivést, jej poznal Zdeněk Šarapatka. Tohoto bývalého premiérova poradce a korunního svědka v kauze Olovo přivedl na Úřad vlády právě Březina.
"K zásadní proměně u něj došlo, když se stal ministrem. Dnes jej spíše chápu jako hvězdu bulvárního tisku. Ještě donedávna jsem si ho velmi vážil jako člověka, který je charakterní a upřímný. Dnes ale vidím, že je ochoten obětovat přátelství nebo jakoukoli vazbu za svoji kariéru," říká Šarapatka. Rozchod mezi ním a Březinou nastal právě kolem Olova. Šarapatka podle svých slov přesně informoval Březinu o tom, že v týmu poradců (kteří spadají pod Březinu) vznikl hanopis na Petru Buzkovou. Březina popírá, že by mu to Šarapatka řekl.
23. dubna 2001 15:09
