Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Připadám si nedospělý

aktualizováno 
- Jako jeden z mála Čechů zdolal filmový Olymp; za Ostře sledované vlaky získal v roce 1969 Oscara. Natočil i další dodnes uváděné filmy jako Rozmarné léto, Postřižiny nebo Slavnosti sněženek. Dneska ovšem filmový režisér Jiří Menzel režíruje spíš v divadlech a také sám hraje. Před časem prohlásil, že film je jeho žena a divadlo milenka. Nyní ho ovšem živí právě milenka. Jiří Menzel o sobě říká, že když začínal, chtěl dělat dobré filmy jako Martin Frič. Jeden za druhým a slušně a poctivě. "Jako bych už tenkrát vytušil, že dneska těžké téma je zítra legrace. Anebo příšerná nuda. Kdežto dobře udělané lehké téma je dobré i po třiceti letech. O vážných filmech se píšou knížky, člověk si jich váží, ale už se na ně bojí koukat. Anebo to nějak přetrpí, a pak řekne, že to je krásný film a nepřizná se, že spal."

Nedávno jste v Itálii dostal cenu za celoživotní dílo, rozšíříte ho ještě?
Myslíte, že jsem u konce? To se mýlíte. Nechci, aby to bylo uzavřené. Mám znalosti, zkušenosti i cit; ještě bych je mohl zúročit. Ale chybí mi konkrétní podnět. Svěrák mi měl napsat scénář, pak se dal dohromady se Smoljakem, ale mají toho moc. Ta látka je zajímavá, líbí se mi, jenže sám ji udělat neumím. A je mi žinantní žebrat u někoho jiného a ani nevím, na koho bych se obrátil. Mrzí mě, že mi různí lidé posílají náměty, nabízejí knížky a myslí si, že já sám si můžu poručit - tak a tohle budu dělat. To je nesmysl. Film se dneska nedá natočit tak, že si to někdo vymyslí. Pro mě je jediná možnost, aby nějaký producent měl ke mně důvěru, na film peníze a tu práci mi nabídl. Takhle jsem to dělal celý život. Ale přesvědčovat producenty, lámat sponzory, doprošovat se, a pak se zaťatými zuby udělat něco, na co nakonec přijde dvacet tisíc diváků, na to nemám chuť.

A jak snášíte fakt, že už asi nenatočíte Hrabalovo Obsluhoval jsem anglického krále?
To by bylo na dlouhé povídání. Ale někde v koutku duše chovám naději, že to přece jen budu dělat. Zvlášť na téhle věci mi záleží. Je to něco jako coitus interruptus.

Natočil jste řadu hrabalovských filmů a přitom vůbec nemilujete zaplivané hospody a opilecké promluvy. Jak to jde dohromady?
Nevím. Mám rád Bohumila Hrabala, ale to neznamená, že musím mít rád hospodu. Souvisí to s tím, že všechno, co dělám, se snažím udělat, jak nejlíp umím. Nemám rád motorky, a natočil jsem film o motocyklových závodech. Nemám rád pivo, a točil jsem v pivovaru. To je věc profesionálního zájmu. Všude jsou živí lidé. I v hospodě. Řekl bych, že s panem Hrabalem jsme si právě proto dobře rozuměli, že jsme byli každý jiný.

Ve vašich filmech často hrají stejní herci. Čím na vás zapůsobili?
Především jsou to osobnosti. S neosobností nemůžete jít na stříbrné plátno. Abyste se na někoho vydrželi hodinu a půl koukat, musí na něm něco být. Takových herců není moc. A u mě to ještě musí být kamarádi. Potřebuju s nimi mít co nejužší vztah. Jsem konzervativní člověk a těžko se smiřuju s novým prostředím i s novými lidmi. Nejraději pracuju s těmi, které už znám. To se týká i kameramana, muzikanta, vedoucího výroby... Vždycky jsem se rád obracel na někoho, s kým jsem už měl dobrou zkušenost. To platí i o divadlech, ve kterých dělám. Třeba v Českých Budějovicích už mám jakousi kotvu. Pokud mě budou lákat jinam, museli by mně slíbit mnohem víc peněz, aby mi stálo za to přesazovat se. A seznamovat se s jinými lidmi.

Co si představujete pod slovy být nahoře?
Was heisst být náhorše? Že máte peníze, že jste takzvaně za vodou nebo že máte moc a vliv? Ono je dobré, když jste nahoře, ale jenom tak, aby vám zároveň zůstaly nohy na zemi. Vždycky jsem se bál, abych nezblbnul.

Ale dá se s nohama na zemi natočit film?
Nedávno jsem byl na akci, kde bylo hodně lidí a čtyři z nich za mnou sami od sebe přišli, že mají rádi moje filmy. A že by si přáli, abych zase nějaký udělal. To se mi děje často a nejen tady. Ve Švédsku, v Maďarsku i jinde mi lidé z branže říkají - je škoda, že netočíte filmy. To mi samozřejmě dělá dobře, lichotí to mé ješitnosti. Ale chovám se trošičku jako upejpavá panna, protože se mi upřímně řečeno do filmování nechce. Je to spousta práce, a pak film jde čtrnáct dní v kinech a nic z toho. Akorát se vám smečka kritiků bude posmívat, i když to uděláte, jak umíte nejlíp. Začnou vás srovnávat s Tarantinem a s Oliverem Stonem a vy abyste chodil kanály. Na to nemám nervy. Film taky hrozně moc stojí. Jeden z důvodů, proč jsem chtěl dělat "Krále", byl, že existovala šance, že se nebude točit za české peníze. V době, kdy nemocnicím chybějí miliony, mám jich já patnáct vyhodit za film? To mě trošku irituje.

Vždycky jste působil dojmem spíš mírného, vlídného člověka. Poslední dobou jste ale měl konflikt s mladými filmaři, sešvihal producenta... Změnil jste se?
Vůbec ne. Sirotek to byla nutnost, které jsem se nemohl vyhnout. Některé věci se mají trestat. A já jsem měl možnost to udělat. Je-li člověk potupen, má se bránit. Ani teď toho nelitiju. Spousta lidí mně k tomu gratuluje a závidí mi to. Bohužel jsem si taky myslel, že to třeba vyprovokuje, přesvědčí Železného, že opravdu chci Anglického krále dělat. On se ale tváří, že asi ne. Prostě chce někoho jiného. To ovšem není jen na rákosku. A ten mnohokrát citovaný výrok o mladých filmařích? Nebojím se některé věci říkat právě proto, že je nemyslím zle. Když jsem se v Uherském Hradišti vyjádřil o mladých filmařích jako o spratcích, řekl jsem to spíš ze srandy, v nadsázce. Kdybyste byl na divadelní zkoušce a slyšel, jak mluvím s herci, které miluju, pochopil byste to. Ale když se tyhle dvě věci dají dohromady s tím, že jsem ve zlém odešel z FAMU, je to pro některé hloupé novináře vítané sousto.

Takže, kdyby vás někdo napadl z projevů stařecké nesnášenlivosti, řekl byste...
Že je vůl. Že neumí číst mezi řádky. Nebo schválně některé věci nechce vidět. Ona je v tom do jisté míry zlá vůle. Prostě - podívejte se na něj, už je v háji. Ale ten výrok opravdu nebyl míněn zle. A kdo mě zná, ví, že nejsem zahořklý. Možná jsem pesimističtější, než jsem býval, ale stačí se podívat na má představení, inscenuju samé veselé věci. Kdybych byl zahořklý, vypadalo by to, co dělám, úplně jinak.

Co s vámi dělá skutečnost, že jste na prahu sedmé desítky života?
Špatně snáším to slovo šedesát. Fyzicky se cítím líp než v padesáti. A protože nemám děti, tak mi pořád nedochází, že je mi tolik, kolik mi je. A když mi to někdo připomene, nerad to slyším. Jsem prostě ješitný.

Nemrzí vás, že nemáte děti?
Ne. Myslím, že jeden Menzel úplně stačí.

A nechybí vám žena jako dlouholetá životní partnerka?
To by byla nuda. Je tolik ženských, proč pořád jedna a ta samá? To říkám smrtelně vážně. Měl jsem štěstí na chytré holky, hodně mě naučily a za hodně věcí, které jsou ve mně dobré, vděčím právě jim.

Pan ministr Motejl mi nedávno řekl, že v určitém věku už není důležité, s kým jdete do postele, ale kdo vás do ní uloží. Nebude to spíš manželka než chytrá holka - milenka?
Já jsem měl svou maminku a každá jiná ženská, která si na ni začala hrát, mě jenom otrávila. Nikdy jsem nestál o pečovatelku. To člověka uráží. Možná, že někdy budu potřebovat ošetřovatelku, ale pak ať je to ošetřovatelka profesionální. Nemám právo obtěžovat mně blízkého člověka svými nemocemi.

Dovedete si sám sebe představit jako důchodce, který sedí v parčíku a krmí holuby?
To ne, k holubům nemám žádný vztah. Ale být zalezlý doma a číst si a dělat dlouhý nos na svět a na ostatní chudáky, kteří musí pracovat, to by se mi docela líbilo. Bohužel jsem si během svého takzvaně produktivního věku v normalizaci nedokázal vydělat tolik, abych mohl mít slušné stáří, nedokázal jsem se pořádně zaopatřit. A slušný život můžu vést jen díky tomu, že pořád dělám, i když jsem ve věku, kdy už bych mohl dostávat důchod a na všechno se vykašlat.

Často tvrdíte, že si pořád připadáte jako nedospělý, není to jen snaha o působivý image?
To není image, ale tím, že nemám děti, si opravdu připadám nedospělý. Takže i před mladšími lidmi se cítím míň fotrovský. Moje nedospělost pramení také z toho, že mě pořád ještě štve, že člověk už od mládí ví, jak by asi měl vypadat svět, aby byl spravedlivý, a postupem let dospívá k tomu, že svět je jiný a že ho nejde změnit. Je ale pravda, že na stará kolena si trošičku víc začínám pěstovat sebevědomí. Říkám si, že když o mně tolik lidí tvrdí, že jsem dobrý, asi na tom něco bude.

Kde vidíte hranici mezi zdravým sebevědomím a arogancí?
Tu má každý člověk v sobě. Nikdo nemá právo svým sebevědomím urážet druhého. Aroganci vidím asi takhle - nejdříve já a teprve pak ti ostatní. Sebevědomí je něco jiného - mám právo být s ostatními jako rovný s rovnými, protože nejsem horší než ostatní. A chraň mě pámbu, abych si myslel, že jsem něco lepšího než vy.

Myslíte si, že se skromností se dá někam dojít?
Ona je skromnost a skromnost, já bych dal přednost slovu slušnost. To znamená nevytahovat se. Panenko, sedávej v koutě, všimnou si tě, asi dneska nefunguje. Nemůžete žít v iluzi, že si vás lidi všimnou. Doba je tak povrchní, že pokud na sebe neupozorníte, nikdo o vás neví. A někteří lidé toho velice zneužívají; jde jim spíš o to na sebe upozornit, než něco pořádně udělat. A je jim k tomu dobrý jakýkoliv prostředek. Tahle doba přeje dryáčníkům a exhibicionistům.

Jaký pocit ve vás převažuje z uplynulých devíti let?
Takové malé nasrání. Pramení z toho, že jsme podcenili, že mezi námi jsou darebáci. Mám na to jednu paralelu. V osmašedesátém roce byl národ jednotný a nadšený z toho, jak se dokázal zbavovat komunistů. A ejhle, během roku se najednou vyrojili gauneři. Dobytek, který se rychle začal kamarádit s Rusáky a dělat kariéry. Po dvaceti letech se zase nadšeně cinkalo klíči a říkali jsme si - tak a konečně bude demokracie. A než jsme se stačili rozkoukat, už někteří věděli, kde se co dá ukrást, jak se vyšplhat nahoru. A ty naivy, co udělali revoluci, postupně vystrkali parvenuové, lidé, kteří pochopili, že přes politiku se dá dělat kariéra. Najednou je těch vyčuránků v politice většina a ti, co byli na začátku, všichni ti disidenti a slušní lidé, jsou dávno v háji. Zůstalo jich tam pár. A útočí se proti nim, proti Havlovi a dalším skoro jako za bolševika. A ti, co začali podnikat, dělat obchůdky, restaurace a s velikým rizikem budovat kapitalismus, jsou dušeni těmi, kteří dokázali včas ukrást hodně. Nejsme na jedné lodi. Nebo lépe řečeno jsme, jenže do ní teče a zatímco naivové o sto šest pumpují, aby loď zachránili, ti, kteří mají ty díry na svědomí, jsou už dávno v pohodlí záchranných člunů.

Opravdu vás to tak překvapuje?
Když já jsem si bláhově myslel, že tenhle národ má výhodu, že je malý a všichni na sebe vidíme, a tudíž se nedá tak snadno švindlovat. Navíc jsme se mohli poučit ze zkušeností těch před námi a některým věcem se vyhnout. Ale to je možná právě projev té mojí nedospělosti. Jenže tady mohl být pořádek, před pěti lety tu jistá šance byla. A jak se to všechno rozeštvalo, rozhádalo. Zbytečně. A zapomněly se udělat některé zákony a v těch skulinkách se najednou spoustě lidí daří dobře, aniž by něco vytvořili. Na úkor ostatních. A my nemáme morální sílu, abychom se na ty darebáky naštvali a zatočili s nimi; každý z nás má trošku špatné svědomí.

Filmový a divadelní režisér a herec Jiří Menzel tvrdí, že je-li člověk potupen, má se bránit

Autor:



Nejčtenější

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...

Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...



Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Těhotná vévodkyně Kate na recepci v Buckinghamském paláci (Londýn, 10. října...
Vévodkyně Kate se poprvé od oznámení těhotenství ukázala na veřejnosti

Vévodkyně z Cambridge Kate (35) se v úterý večer poprvé od oznámení třetího těhotenství ukázala na veřejnosti. S...

Další z rubriky

Kristýna Nováková a Emília Vášáryová na české předpremiéře filmu Čára (18....
Setkání po 18 letech. Jindřiška z Pelíšků se potkala s maminkou

Slovenská herečka Emília Vášáryová (75) zažila na české předpremiéře nového filmu Čára malé překvapení. Potkala se se...

Tina Turner (Londýn, 17. října 2017)
Penze je krásná. Dlouho spát je tak snadné, říká Tina Turner

Zpěvačka Tina Turner (77) si užívá důchod ve Švýcarsku a po dlouhé době se však ukázala na veřejné akci. V londýnském...

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.