O nemocnici s velkým N se trochu zdráhá mluvit. Kdosi mu kdysi předhodil, že se prý na toto téma opakuje. Nakonec jeden z doyenů Slovenského národního divadla mluví o nejúspěšnějším českém seriálu rád a s nelíčeným zájmem.
Buď jak buď, role váženého ortopeda, to je jeho životní výkon. S osmi křížky na krku se seriálový primář nezdráhá přiznat, že dnes jsou jeho fyzické i profesionální možnosti omezené. Přesto stále systematicky pracuje.
Sova si i v nové sérii Nemocnice užívá důchodu, ale skutečný Chudík je pořád v angažmá první bratislavské scény a připravuje novou knihu o sobě a o Nemocnici. I po čtvrtstoletí od premiérového uvedení nejhvězdnějšího z dietlovských seriálů vyřizuje hojnou korespondenci s fanoušky primáře Sovy.
* Dopisy od vašich příznivců začaly znovu chodit po nynější obnovené premiéře?
Vlastně chodily pořád, i když v pauzách mezi uvedeními v jednotlivých zemích jich samozřejmě nebylo zdaleka tolik. Nejvíc dopisů jsem dostával z Čech. Na druhém místě byla Spolková republika Německo a zajímavé je, že východní Němci byli v ohlasech o poznání zdrženlivější. Dostával jsem dopisy pochopitelně také ze Slovenska, ale i z Polska nebo Bulharska. Odevšad, kde Nemocnici vysílali.
* Byl to prostě hit lidově demokratického světa. Korespondoval jste i s druhým koncem planety?
Ano, seriál vysílali třeba na Kubě, a dokonce i v Číně. Ale o tom mám jen jediný hmatatelný důkaz. Je to článek o Nemocnici v čínštině. Po pravdě řečeno se mi ještě nepodařilo sehnat někoho, kdo by mi ho přeložil. Doufám, že je ta recenze příznivá (smích).
* Ale stejně si nemůžete být jist, že Nemocnice chytila Číňany za srdce tak jako nás.
Jedna pracovnice čínského velvyslanectví, s níž jsem kdysi mluvil, zdůraznila, že se v Číně promítal i válečný film Sokolovo, v němž jsem hrál generála Svobodu. To pro ně bylo asi důležitější. Takže si nejsem tak docela jistý, jestli měl seriál takový úspěch.
* Ale jinde takové pochybnosti nepanují, nebo snad ano?
Víte, že mně nikdo nikdy za těch šestadvacet let neposkytl jako jednomu z protagonistů nějaké relevantní informace? Všechny statistiky si vedu sám a dělám je tak trochu na koleně. V tomhle mi pomohli i naši emigranti, kteří psali v době uvedení seriálu v západním Německu. Mám z té doby k dispozici takový žebříček popularity herců ve vysílání televizí. Dvakrát, snad třikrát jsem se propracoval až na první místo. To tady nikdo nebere vážně, ale je fakt, že jsem se dostal mezi evropské a americké špičky. S trochou nadsázky se dá říct, že úspěch Nemocnice v podstatě vznikl ve Spolkové republice.
* A co NDR? Tam přece Nemocnici dávali mnohem dřív.
Tam byl ohlas o poznání vlažnější a zároveň měla celá věc dost absurdní vývoj. Vzpomínám na slova jedné rakouské kritičky, která k uvedení Nemocnice napsala: "V Rakousku nepotřebujeme americké Dallasy ani komunistické Nemocnice." Ajejí rozhořčení kulminovalo, když svým čtenářům připomínala skandál spojený s německým dabingem. Západoněmecká televize totiž převzala prvních devět dílů z východoněmecké třináctidílné verze, kterou přemlouvali kolegové z NDR. Když došlo k dohodě o koprodukci s Hamburkem, východní Berlín se urazil a protestoval proti spolupráci. Mezi Berlínem a Prahou létaly diplomatické nóty.
* A výsledek?
Československá televize vstoupila na Západě do koprodukce a soudruzi v NDR zakázali svým hercům absolvovat dabing v dalších pokračováních. Takže první série byla dabována jinými hlasy než závěrečné díly. Dovedete si to představit, že bych v prvních dílech mluvil sám sebe já a v nové sérii by mě daboval, já nevím, třeba Radovan Lukavský?
Mám za sebou jedenáct operací
* Pokud se nepletu, i tyhle pikanterie by se měly objevit ve vašich připravovaných memoárech. Kdy vyjdou?
Nechci se teď k ničemu zavazovat. To je citlivá otázka. Já se rozbíhám do kritické fáze života. Jak víte, načal jsem osmdesátý rok, a dokonce už šedesátou divadelní sezonu v Národním...
* Jak se cítíte s těmihle úctyhodnými kulatinami za zády?
Zlobí mě průdušky. Někdy se stane, že z ničeho nic nemohu artikulovat.
* A s tímhle se nebojíte na jeviště Slovenského národního divadla?
Víte, já hraju postavy, u nichž to už nevadí, nebo dokonce kde lze z mírného handicapu vytěžit nějaký zajímavý efekt. Například naše představení Tančírna je hlavně o neverbální komunikaci. A v detektivce Agathy Christie Deset malých černoušků mám roli generála ve výslužbě. Tahle postava snese i nějakou tu pauzu. Naopak taková dramatická pomlka nebo zakašlání může být i skvělou součástí hereckého projevu.
* V reklamním šotu na jakýsi preparát, který teď dávají české televize, působíte nesmírně svěže. Ale to by nás asi nemělo překvapovat, že?
Ano, reklama je reklama, ale věřte, že tuhle jsem přijal s tím, že budu mluvit i za sebe. Doporučuji léky, které byly součástí i mé vlastní prevence. A vězte, že nějaké zkušenosti mám. Vždyť já byl nemocný od dětství. Mám za sebou celkem jedenáct operací!
* To byste se tedy nedostal do seznamu nejoblíbenějších klientů zdravotní pojišťovny.
No, to tedy ne. A to ještě uvažte, že když sečtete všechny moje dosavadní pobyty v nemocnicích a lázních, tak dostanete víc než dva roky.
* Proto byl váš Sova tak přesvědčivý?
Nevím. Jisté je to, že se na úspěchu celé nemocnice zásadním způsobem podepsal skvělý scénář Jaroslava Dietla. Byl to profesionál až na půdu. Někdo, kdo měl za sebou obrovský kus práce. Psal denně tak patnáct stran, druhý den si přečetl tu poslední a pokračoval zase dál. Navíc Nemocnice nebyla nějaká zakázka, objednávka, nebo dokonce příkaz. Dělal ji i proto, že prostředí nemocnice dobře znal, měl také zdravotní komplikace, problémy s kloubem.
* Dobře, ale skvělý scénář ještě nemusí znamenat fenomenální úspěch televizního seriálu. Kde jsou ty další ingredience?
Ideál ke ztvárnění Sovy představoval Karel Höger. Ale ten na začátku natáčení náhle zemřel. Jsem přesvědčen, že svým odchodem dostal celý herecký kolektiv do zvláštní situace. Našli se i tací, kteří navrhovali, aby bylo natáčení seriálu zastaveno. Ktomu nakonec pochopitelně nedošlo. Všichni v reakci na ten tragický moment jaksi zmnožili svou energii, kterou obvykle vkládají do díla spíš jen jako povinnost. Bylo to o stoprocentním nasazení.
Úspěch se neodpouští
* Jste jako slovenský herec jedním z velkých českých hrdinů. Nejen primář Sova, ale i Jan Ámos nebo prezident Svoboda, jaké to je, být hvězdou za hranicemi?
Příjemné. Pozitivní v lidském i profesionálním smyslu slova.
* Je však psáno: doma není nikdo prorokem. Nemáte se svou popularitou v Čechách nebo třeba v Německu nějaké potíže?
To je trápení. Podívejte, nedávno jsem četl o velkém koncertu Elánu v Praze a k tomu byl jakýsi komentář slovenského čtenáře, který se téhle kapely doslova zříkal. Prý proč musí jezdit do Prahy a proč neudělají takovou akci doma!
* A vy? Vyčítají vám doma vaše úspěchy za humny?
Víte, takhle se to asi říct nedá. Ale dám konkrétní příklad. Máme za sebou už skoro sto repríz pořadu Setkání. To je komponovaný program recitace a hudby. Při něm mne doprovází profesor Bohumil Smejkal a Vladimír Holý, oba skvělí muzikanti z Brna. Nejvíc představení jsme odehráli na Moravě i v Čechách a za velkého zájmu publika. V jednom okamžiku jsme se rozhodli, že pořad přeneseme i na Slovensko. Pozvali nás do Trnavy. Přišlo sedmnáct lidí. Pak jsme měli jet do Popradu, ale pořadatelé představení odřekli. Prý pro nezájem sponzorů. Slovensko zatím zachraňuje jedině Myjava. Místní pan farář, který uspořádal představení v kostele, mě jako hostitele zachránil.
* Neumíme si vážit vlastních lidí, kteří vyklepali slámu z bot. Není tohle hřích, který nás Čechy a vás Slováky spojuje?
Myslím, že to tak docela není. Jestli někdo kalí vodu, tak jsou to spíš jednotlivci. Jiní, a těch je snad většina, k tomu přistupují rozumně.
* Ale na Slovensku Nemocnice nebyla kritikou tak kladně přijata jako v Čechách, a už vůbec ne tak jako v Německu.
Je to celkem složité a dost to souviselo s absurditou té doby. Říká se, že na Dietla byl připraven kritický útok. Měl totiž úspěch, a to vám skoro nikdo neodpustí. Navíc měl peníze. A to je vražedná kombinace. V redakci Rudého práva prý třikrát přepisovali recenzi Nemocnice. Její vyznění se změnilo v okamžiku, kdy si na ÚV KSČ uvědomili, že po takovém diváckém úspěchu se nemohou postavit proti lidem. Na Slovensku to asi nikoho z aparátčiků netrklo, a tak se kritika do Nemocnice tvrdě strefila. Ale úspěch u diváků byl pochopitelně stejný jako v Čechách.
* Vy jste se ve prospěch Nemocnice na Slovensku nějak angažoval?
Dal jsem interview odborářskému listu Práce a oponoval jsem kritice v Pravdě, tedy v tiskovém orgánu Komunistické strany Slovenska.
Já za vším byznys nevidím
* V roce 1989 jste podporoval demokratické změny a v polovině devadesátých let se rozhodně postavil proti praktikám Mečiarovy garnitury. Jste spokojený s vývojem posledních let?
Nelituji toho, že jsem to udělal. V těch okamžicích jsem cítil jakousi povinnost být oponentem. Jsem rád, že se některé věci změnily, ale je i hodně těch, které mi vadí.
* A sice...
Když se to celé vyšplhalo až k okřídlenému heslu "vidíme byznys za vším", tehdy jsem se zhrozil.
* Nad reklamním sloganem?
Ne, nad kapitalismem. Pozor, ne nad demokracií, ale nad kapitalismem, rozvinutým až do realizace tohoto sloganu. Ten je alespoň pro mne nepříjemný, nedostatečně kultivovaný a nedostatečně humanistický. Peoplemetry přece nemohou diktovat, co je důležité pro život lidí. Jinak jsme vážně ohroženi. Jádro společnosti musí být silné, ale nemůže být zrozené jen z líbivosti a ze zábavy.
* No dobře, ale kde najít recept, který by skloubil vysoké zisky a ušlechtilého ducha?
To je důležité zadání pro ty, co tu zůstanou. Já už v podstatě balím, odcházím, i když se mi třeba nechce, ale musím s tím počítat. Tohle si musíte vyřešit, protože teď se to začíná hrozně zamotávat i ve světě. Ale představa, že vidíme byznys za vším, to pro mne reprezentuje smrtelnou hrozbu.
|
LADISLAV CHUDÍK |
Nemocnice pod rentgenem
* Devátý seriál Jaroslava Dietla a v pořadí čtyřiadvacátý cyklus z dílny ČST patří i po pětadvaceti letech od své premiéry k nejúspěšnějším českým televizním projektům.
* Představitelem primáře Sovy, klíčové postavy příběhu, se měl původně stát respektovaný herec Karel Höger. Než podlehl nečekaným zdravotním komplikacím, stačil natočit jen pětinu z předepsaných scén.
* Ladislav Chudík byl vybrán jako "náhradník". Na natáčení nastupoval s takovou trémou, že Jaroslav Dietl doporučoval zamykat studio, aby nový primář Sova neutekl.
* Nemocnice byla jedním z mála televizních děl Východu, která v osmdesátých letech razantně pronikla za železnou oponu. Traduje se, že při vysílání Nemocnice v NDR diváci v západním Německu a Berlíně vůbec poprvé hromadně a pravidelně přepínali své televizory.
* Nemocnice byla vedle Číny promítána například i na Kubě. Tamní diváci však nebyli příliš spokojeni s dabingem, který obstarali domácí herci. Na Kubě byl v té době výše hodnocen například dabing argentinský.
 Ladislav Chudík před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
 Ladislav Chudík před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
 Eliška Balzerová a Ladislav Chudík na večírku Nemocnice na kraji města po 20 letech v baru Joshua Tree v pražském Slovanském domě. |
 Josef Abrhám a Ladislav Chudík na večírku Nemocnice na kraji města po 20 letech v baru Joshua Tree v pražském Slovanském domě. |
 Eliška Balzerová, Andrea Čunderlíková a Ladislav Chudík před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
 Josef Vinklář a Ladislav Chudík před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
 Josef Vinklář a Ladislav Chudík si dávají cigaretu před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
