Vlezl i do klece ke lvu Agašovi jako krotitel v seriálu Cirkus Humberto, nevyhýbal se kaskadérským kouskům, leč více odvahy zřejmě projevil tváří v tvář kulturnímu komisaři z ÚV KSČ Miroslavu Müllerovi.
Nedistancoval se od svých nejlepších filmů Ucho a Všichni dobří rodáci, odkrývajících temná neřádstva moci, neomluvil se za své názory před srpnem 1968 a po něm. Stálo ho to pár ztracených let ve filmu, leckterou hereckou příležitost.
Mohl točit jen na Slovensku. Nelituje. „Nejít s nima jsem se rozhodl já.“ Za Husákovy normalizace vytvářeli někteří herci role silně nahrávající režimu. Neměl jim to za zlé? „Ne, ne. To jsou věci, které patří k branži. Každej měl šanci říct jo nebo ne. Ale když herec chce hrát a řekne jo, nikoho tím nezabije, ani nikomu neublíží, ani nikoho neudá.“
Zázračná ozdravění
Na roli sedláka Františka ve filmu Všichni dobří rodáci čekal čtyři roky, až - jak si přál režisér Vojtěch Jasný - zestárne a život „se mu vepíše do ksichtu“. Co všechno má ve tváři napsáno nyní, po sedmdesátce?
„Já do zrcadla nekoukám, i při holení se dívám jen od nosu dolů. Ne snad kvůli stáří, já se na sebe nerad dívám vůbec, i na filmy, které jsou třicet čtyřicet let staré. Ten můj dnešní ksicht je takovej, jakej je.“
V rodinném domku kousek za Prahou se topí v krbových kamnech výhradně dřevem. Na sezonu sekyrou naseká tak osmnáct kubíků. To je porce. Letos jich udělal víc. „A žena mi říká, proč jako, a já povídám, já nevím, jestli tu příští rok ještě budu, tak abyste měli do zásoby.“
Je to podivná věc, jak starší herci, jakmile se otevře tlama jeviště, přestanou kulhat, belhat se, hekat. Divadlo je polévá živou vodou. Mnohokrát o tom uvažoval, a nakonec to potkalo i jeho. Před operací kyčle to táhl do poslední chvíle, a když jednou vstupoval na jeviště, téměř nemohl udělat krok.
Jenže na scéně, kde dokonce tancoval, ozdravěl. „A přišla děkovačka, to se chodí dopředu a dozadu, spadla poprvé opona, a já říkal Janě Šaldové, Jano, prosím tě, drž mě, já neudělám krok dozadu. A opona šla zase nahoru a já ty kroky udělal bez potíží. Je to podivnost.“
Jako mnozí lidé narození na Valašsku se hrdě hlásí ke svému rodnému kraji. Vrací se tam rád, přitahován vzpomínkami na dětství, na klukovskou partu. S úctou a vděkem hovoří o svém otci a dědečkovi, s láskou o horách a lidech, okouzleně o valašské muzice. Vždyť sám v kapelách hrával, umí na housle, basu, kytaru.
Co ty nohy, kolego
Podstata herectví není podle něj exhibování, i když někteří kolegové je naopak za exhibici považují. Je to především schopnost a potřeba dobrat se dna lidských povah. Nejlépe se cítí v rolích, z nichž vane, jak říká, člověčina. To jsou ty rozdílné vůně a rozličné barvy lidských niter.
„Role, která má lidské zázemí, není žádnej problém. Žádný človíček není jenom hrdina, není jenom zbabělec, je v něm něco z obojího. Takové ty americké seriály, jak je někdo obrovskej hrdina nebo když je někdo zlej, tak je strašně zlej, to jsou hlouposti.“
Jak se převtěluje do svých rolí? Učil ho to na akademii Ladislav Pešek, ten měl na něj největší vliv. „Lálinek, to je můj andílek,“ vzpomíná na něj s vděčností. „Nikdy nevyžadoval, abyste - když třeba budete hrát Macbetha - už od rána chodili v sobě s touhle tragickou figurou. To je totální blbost. Ale přijdete do divadla a už to musíte v sobě cejtit.
Můžete si před představením číst noviny, ale furt to někde musí ve vás bejt. Žádné dlouhé hovory o fotbale, o ženskejch. A pak si obléknu kostým, to je další stupeň, pak jdu do portálu, čekám na nástup, udělám jogínský výdech...“ Zarazí se. „Ta jóga, to už není od Lály.“
Zato pověrčivost, tu má také od Ladislava Peška. Ten ho učil, že první bota musí být pravá, na jevišti musí jít pravou stranou dveří... „A to i když pospíchám a obléknu si jako první levou botu, tak se zuju, dám tu botu na místo a znovu si obuju pravou.“
Trémou netrpí, i když jednou, ještě za mlada... To se hrála na Karlštejně Vrchlického Noc na Karlštejně a on tam měl záskok v roli vévody Štěpána. Vedle slovutného mistra Karla Högera. Klepaly se mu z toho nohy. A Höger jako král kyperský mu povídá: „Kolego, co ty nohy?“
Milovaná scéna
Když natáčel televizního F. L. Věka, zkoušel současně na Vinohradech Goethova Fausta. Jak se nastrká do hlavy tohle básnické monstrum? „Musel jsem nabiflovat devět set veršů. Dopoledne jsem zkoušel, odpoledne točil Věka, večer většinou hrál, na Fausta zbývaly noci. Spal jsem tři, čtyři hodiny.“
Za půl roku si na to zvykl. Už měl v hlavě asi šest set veršů - a najednou šlus. Ani ťuk. Svěřil se režisérovi Pistoriovi. „Lubošku, co budeme zkoušet dál, to já musím s knížkou.“ Sedl si k Faustovi až za tři neděle. Podivná věc - šlo to zase samo.
Divadlo Na Vinohradech. Milovaná scéna, droga. Dodnes se rozzáří, když si na ně vzpomene. Hrál tady třiatřicet let. „Byla představení, na která jsme chodili o hodinu dřív, potřebovali jsme se vidět, bejt spolu. Divadlo je branže velice podivná. Každej chce vyniknout, každej chce hrát. Že by se tvořily party, to je málokdy, ale kupodivu se to stalo na Vinohradech.“
Jak mu bylo, když po 33 letech odcházel, ponoukán k tomu herecky prázdnými roky bez velkých rolí? Musel cítit velkou křivdu. Přicházela léta a odcházel repertoár. Utěšoval se: Kdo měl to štěstí, že tam hrál tolik, co on? Tak teď nehraje nic. Tak to šlo pár let. Jednou se chytil s ředitelkou Jiřinou Jiráskovou. „Dal jsem z hodiny na hodinu výpověď a odešel jsem.“
Český Řek Zorba
Řek Zorba, slovutná role (i kvůli zpěvu a tanci), která je mu bytostně blízká. Má stejnou filozofii ve vztahu k životu, ke kamarádství, k ženám. Tenhle na duchu i na těle šlachovitý Řek odpoví v muzikále na otázku, co dělá chlapa chlapem: „To, co má v srdci, a to, co má v kalhotech.“ Brzobohatý oznamuje ze scény publiku a světu s naprostým přesvědčením zřejmě totéž.
Třikrát se oženil, samé herečky. Jarku Kolářovou vystřídala Jiřina Bohdalová. Jeho třetí žena, Hana Gregorová, před dvaceti lety byla pro padesátníka někde na filmové place na Slovensku oslnivým zjevením, jednou řekla, že kdyby se jeho bývalé milenky seřadily do řady, má plný obývák i zahradu. A to jsou u Brzobohatých prostory značně rozsáhlé. Manžel to nebere. „Jako většina ženskejch Hanina přehání.“
Co může být pro herce čarovnějšího, než když mu před šatnou nedočkavě přešlapuje houf dívek a žen? Co s nimi vyváděl? Prý nic. Zdá se, že jej vychladlé vzpomínky unavují. Ba ne, spíš to předstírá. Je herec. A nakonec, když se potřetí oženil, stalo se mu to, co mnoha jiným. Kajícně a pokorně konečně řekl: „Žena je přístav. Je to záviděníhodné finále života romantického hrdiny.“ Rodinné štěstí trvající přes dvacet let.
Rodina založila divadelní společnost Radka Brzobohatého, paní Hana šéfuje, organizuje. „Já jsem jen umělecký nádeník.“ V produkci společnosti se už hrály dvě hry, k oběma napsal syn Ondra muziku. Rola, dcera paní Gregorové z prvního manželství, přispívá jako budoucí manažerka organizačním talentem.
Poté, co manželé vyhráli konkurz na bývalé Divadlo hudby, otevřou v Praze koncem roku i vlastní divadelní scénu. „Sice tam bude premiérou anglická konverzačka Chvilková slabost, kde hraju s Hanou Maciuchovou, ale to není divadlo o mně. Chceme tam přitáhnout přední herce, aby každé obsazení bylo špičkové.“
V Thompsonově Zlatém jezeře hraje po boku Květy Fialové starého muže, který se vzpírá rezignovat. „To Květa řekla, že dokud z nás nebude žít jenom jeden, tak to budeme hrát pořád. Je to o dvou lidech před smrtí. To jsme my dva.“ V Řeku Zorbovi představuje vedle Jany Švandové nezlomitelného chlapa. Jako by se v těchto dvou kusech odráželo současné bytí Radoslava Brzobohatého.
Radoslav Brzobohatý Odkud jsem: Narozen na Slovensku 13. září 1932, ale jinak z Valašska. Čím vším jsem byl: Studentem, učněm, muzikantem, vysokoškolákem, hercem. Co se mi v životě asi nejvíc povedlo: Moje poslední manželství. Takhle mluví v GENu skoro všichni, ale musím říct, že je to společenství, které se povede málokomu. Můj nejbližší velký úkol: Pokud ještě něco stihnu, tak pomoct rozjet naše nové divadlo. Radek Brzobohatý přišel na party filmových producentů v doprovodu své manželky Hany Gregorové. Radek Brzobohatý a Tereza Brodská na party filmových producentů, která se konala předposlední noc filmového festivalu v Karlových Varech. Radek Brzobohatý popíjel limonádu a konverzoval s kolegy z branže. Ministr kultury Pavel Dostál konverzuje s Radkem Brzobohatým a jeho manželkou Hanou Gregorovou. Radoslav Brzobohatý na večírku Asociace producentů v audiovizi.
