Ten bývá před premiérou méně nervózní než jeho rodiče. „Naši jsou nervózní za mě a ještě víc než já. A to si o sobě myslím, že bývám před premiérou hodně nervózní,“ říká Martin Preiss.
Je běžné, že se rodiče přijdou podívat do divadla na syna, nebo syn na ně, víceméně však svoje herecké dráhy sledují zpovzdáli. "Každý máme nějaký svůj život. O svých divadelních cestách ale víme," vysvětluje Preiss.
Premiéra hry Woodyho Allena v režii Ondřeje Sokola se podle něj rodičům líbila. Táta Viktor prý nezapomněl pronést svoji oblíbenou větu, kterou po premiérách obvykle říkává: "No, podívej se. Až se to ohraje, tak to bude dobrý."
Případných připomínek či pochval se jeho syn dočká nejdřív za týden či dva. "Teprve tehdy utrousí něco jiného. Kdyby se mu to ale výrazně nelíbilo, tak by se v tom smyslu jistě vyjádřil. Myslím, že naši byli spokojení, i když coby herci, kteří znají ten proces a vidí do něj, možná postřehli určité neduhy. Premiéra naštěstí žádné výpadky paměti nebo jiné karamboly nepřinesla. K těm došlo o den dřív při generálce," oddychl si Preiss.
Že se blíží Vánoce, si sice uvědomuje, ale myslet na ně zatím nestíhá. "Jsem v tuhle chvíli úplně mimo. Za pár dní to je a já nemám žádný vánoční dárek. Snažím se tím nestresovat. Když vidím ta davová šílenství, docházím k názoru, že je opravdu důležitější, aby lidi byli spolu a v klidu a jenom na chviličku se zastavili. O nic jiného nejde." Sám bude svátky trávit s rodinou i s rodiči. "Jako každý rok se tak nějak prolneme a budeme spolu, jak to půjde," říká.
Přání do příštího roku má několik, jedno se týká jeho dalšího působení v divadle Jana Hrušínského. "Doufám, že na mě pan principál bude i nadále myslet. Nefunguje to tady formou angažmá, ale uměleckých smluv, tak můžu jen doufat, že ho nějak výrazně nezklamu a budeme ve spolupráci pokračovat."
Martin Preiss dostal od Jana Hrušínského nabídku krátce poté, co ukončil své šestileté angažmá v Národním divadle. Role se pro něj našla už ve čtyřech hrách a Preiss je nadmíru spokojený. "Mám pocit, že Honza má vzácný dar dávat dohromady kolektiv lidí, kteří nejenom rádi hrají a jde jim to, ale že si i vzájemně ladí. A já jsem zjistil, že je pro divadlo velice důležité, aby lidi v něm tvořili tým. Dřív jsem podobné přátelské zázemí docela postrádal, a tak jsem rád, že ho tady mám."
 Viktor, Jana a Martin Preissovi (zprava)a Jan Hrušínský s manželkou Miluší Šplechtovou. |
