Už během učení je třeba si informace rozdělit na klíčové a doplňkové. To vám potom pomůže logicky poskládat myšlenky tak, aby měly hlavu a patu, a hlavně aby obsahovaly jádro sdělení. Musíte ukázat, že nevrčíte jako kolovrátek nabiflované věty, ale přemýšlíte o nich. Šéfredaktorka rakouského časopisu pro teenagery Uschi Fellnerová proto radí: "Zkuste si osvojit některé řečnické triky tak, abyste o nich už u tabule nemuseli přemýšlet. Na konci každé věty trochu klesněte hlasem. Když zůstanete ve stejné tónině jako na začátku, bude vaše řeč působit nejistě. Ze stejného důvodu udržujte s učitelem kontakt očima a neuhýbejte pohledem stranou. Občas se mezi větami na chvilku odmlčte - jako byste v duchu počítali do tří. Nic nepůsobí zmateněji, než když někdo rychle a bez zastávky drmolí."
Kladivo na trému
Ten zmatek působí nejčastěji tréma. Panika z toho, že vám všechno, co jste ještě před chvílí věděli, vypadne z hlavy. Psycholog Radek Ptáček nedávno dostudoval, a tak má svůj boj se stresem ještě v čerstvé paměti.
"Ve skutečnosti jde o pradávný pud, kdy se tělo brání nebezpečí," vysvětluje. "Do jisté míry pomáhá k lepšímu výkonu, ale může také úplně ochromit podvědomým signálem: Uteč, vezmi nohy na ramena. Pocení, zrychlený dech, zvýšená teplota, to všechno je vlastně příprava na útěk před nebezpečím. Lze ho zvládnout jedině rozumem, vůlí."
Triků je několik. Někomu stačí jen cestou k tabuli zhluboka, pomalu dýchat, ale osvědčuje se třeba začít s tělem jakýsi krátký dialog: Nech toho, srdce, nebuš, všechno zvládneš. Anebo jen pořád dokola opakovat nějakou magickou, docela jednoduchou formulku, jako: "Bude to dobrý, dokážu to."
Bez klobouku, bos...
Na celkovém uměleckém dojmu se pak z velké míry podílí nenucenost, úsměv a přiměřené sebevědomí. Když okouzlujícím úsměvem doprovodíte větu, že Babičku Boženy Němcové napsal Alois Jirásek, a pak nad svou neznalostí zakroutíte omluvně hlavou, je to vždy lepší než se zajíkat, rudnout a koktat. Nikdy ale nezaměňujte sebevědomí s drzostí. Na některé učitele možná troufalejší poznámkou uděláte dojem, ale pozor: pak se předpokládá, že látku skutečně ovládáte. Učitel vás za trest může slušně potýrat.
Dbejte také na přiměřené oblečení, zvlášť u tak důležitých zkoušek, jako je maturita. Ale ani během školního roku zbytečně neprovokujte modrými nehty s obtisky a umělými řasami, ostentativně otrhanými džínami a satanistickými kříži na krku. Nevíte, jakého politického názoru či vyznání a vkusu je váš učitel. Vyplatí se také nepředvádět se s věcmi, na které státní zaměstnanec prostě nemá: do školy nenoste především mobilní telefon, novotou zářící helmu na motorku ani pouzdro s golfovými holemi.
Cesta diplomatů
Rozený diplomat umí i prohrávat. Netruste cestou do lavice uražené poznámky, nezírejte ukřivděně z okna, ani se netvařte, že je vám mizerná známka takzvaně buřt! Trosky svých vědomostí zabalte do horlivosti jako do povijanu a zapojte se aktivně do další diskuse. Pokud dáte učiteli přednost ve dveřích nebo mu zvednete tužku i poté, co jste inkasovali pětku, krk na to, že si to bude pamatovat. Nejlépe je pak přiznat lítost nad svou neznalostí a jedním dechem se informovat, kdy budete moci svůj odporný poklesek napravit.
| Nikdy učiteli neříkejte | Místo toho řekněte |
| To nejde... | Bude to těžké, ale půjde to... |
| Pokusím se | Udělám... |
| To nezvládnu | Udělám pro to vše |
| Nejsem v tom dobrý | Dělám pokroky |
| To je pro mě problém | To je pro mě výzva |
 Podle odborníků mají holky podstaně méně důvodů k trémě ze zkoušení. Ženy mají totiž podstatně lepší vyjadřovací schopnosti než muži. Jinými slovy, holky jsou od přírody ukecanější, což jim pomáhá i u tabule. Kluci zase méně zmatkují a lépe udrží logiku věci. |
