"Tak tenhle trik ani nezkoušejte," zrazuje Jaroslav Kráčmera, znalec kovbojských her a organizátor Mistrovství České republiky v ovládání biče. "Vymysleli ho jenom pro film. Aby to vypadalo jako ve filmu, musí být asi pět metrů dlouhý a upletený z prvotřídní kůže. Jenže když jsme to zkoušeli a bič kolem větve nebo trámu pevně omotali, už se nikomu nepodařilo dostat ho dolů."
Ovládat honácký bič učíte už léta kluky a holky na letních táborech. Ještě vás to neomrzelo?
Ani nemůže. Jen málo her v dnešní době totiž pěstuje trpělivost, představivost, koordinaci pohybu a zároveň vyžaduje velké srdce - tedy kus odvahy, kuráže. A westernové disciplíny to vše splňují: ovládání lasa, házení tomahawkem nebo nožem a samozřejmě práskání bičem.
Co je na práskání bičem nejlákavější?
Malé kluky zajímá nejvíc ten zvuk, pořádná rána. Tu uděláte i ručníkem, ale bič má v sobě navíc kovbojskou romantiku. Jednotlivé typy prásků, jako je kladivo, Rakušák, Elstner nebo žabka, se lze naučit celkem snadno, ale pak teprve přijdou na řadu speciality: opakovaná práskání nebo třeba několikeré prásknutí bičem při jediném pohybu ruky, kterému říkáme víceprásk. Ti nejlepší potom postupují až do finále republikového mistrovství. Soutěží se nejen v tříminutové volné sestavě, různých efektních kombinacích jednotlivých prásků a práskání dvěma biči najednou, ale také v přesném strefování. Plechovky jsou pro začátečníky, kdo umí, strefí minci ve figurantově ruce i cigaretu v jeho ústech.
Není to dost nebezpečná zábava?
Pro začátečníky může být. Bič byl přece původně zbraň. Poznal jsem to kdysi na vlastní kůži, když kamarád ze Slovenska přivezl jako vzácnost bič na shánění ovcí. Byl jiný, než jakými práskali koním nad hlavou kočí v mé rodné vesnici. Měl alespoň čtyři metry. Hned jsem ho chtěl vyzkoušet a ťal jsem se tak, že košile od límečku k pásku byla na zádech vejpůl - a moje kůže s ní.
Jak se takovému křtu bičem vyhnout?
Opatrností a tím, že vás vede zkušený učitel, který ví, co zásadně nedělat - například to, co jsem udělal loni, když jsem v trenýrkách ukazoval, proč je důležité dávat pozor na oči a jak bolí úder na holou opálenou kůži. Nu, ťal jsem se jako nikdy předtím.
Nešika navíc ohrožuje nejen sebe, ale může lehce ublížit i svému okolí. Délka biče plus vaše ruka ohraničuje kolem dokola minimální prostor, ve kterém nesmí nikdo stát, ani žádná překážka, strom nebo keř, který může bič zachytit a změnit mu směr.
Kde lze správný honácký bič opatřit?
Nejlépe, když si ho člověk s láskou vyrobí sám, ale není to nic jednoduchého. Já jsem svůj první bič upletl před jedenatřiceti lety, pořád ho mám a pořád práská, jak má. Vydrží celý život, když se o něj staráte a nepráskáte jím do kamení či betonu. Dřív biče vyráběli sedláři - neradi, ale přece, dnes je jen v Čechách několik výrobců, kteří pracují na objednávku a ovládají všechny základní druhy: dlouhé na ovce, kratší pro honáky v sedle a zvlášť zdobné maďarské a australské. Nejkvalitnější, a tedy i nejdražší bič je pak pletený ve třech vrstvách z klokaní kůže, která je dost mastná, aby se netřepila a nelámala.
Hodí se práskání bičem i pro děvčata?
Samozřejmě. Některé dívky jsou dokonce opravdu dobré. Nedávno jsem učil práci s bičem herečky z muzikálu Pudr a mejkap a zvládly to všechny. Každá, které se podařilo deset prásků za sebou, už věděla, jak na to, jen ještě zbývalo trpělivě cvičit a cvičit. Tam byl spíš problém. A bývá nejčastěji.
Ctihodný klub práskačů
Podle F. A. Elstnera byl kdysi v Americe založen Ctihodný klub práskačů, jehož člen musel splnit 13 mistrovských úkolů. Patřilo mezi ně například
- rozšlehnout na dvě půlky banán jablko
- zhasnout svíčku
- vzít bičem rychle za sebou dvanáct toaletních papírů z ruky druhé osoby
- rozžehnout bičem zápalku z krabičky
- stisknout bičem spoušť pistole ležící na stole
Mimochodem, poslední jmenovaná disciplína je snad jediná, kterou u nás zatím nikdo nezkoušel!
 Letošní Mistrovství ovládání biče a lasa, v pořadí již šesté, bude probíhat ve westernovém městečku Šiklův mlýn. Ke dvěma dosavadním kategoriím, juniorům do patnácti let a seniorům nad patnáct, může přibýt i kategorie žen, pokud se ovšem přihlásí alespoň pět zájemkyň. Stojí to určitě za zkoušku, protože jde o světový unikát: v zahraničí podobné soutěže zatím neexistují. |
