Tři dny únavných příprav na nedělní vysílání vyvrcholilo přímo na obrazovkách napínavým rozlepováním obálek se jmény těch, kteří se mohli druhé šance zúčastnit. Jak průběh posledního kola prožívali poslední finalisté druhého ročníku SuperStar?
Neměli jste ani na vteřinu chuť v soutěži nepokračovat?
Michael Foret: Rozhodně ne. Když už jsem se dal na vojnu, tak budu bojovat až do konce.
Kristýna Peterková: Ono je těžké, když jsme v rozpoložení – generálky, práce – a jsme unavení, tak si říkáme, má to všechno smysl? Ale ráno se probudíte a do těla vám jde nová energie a všichni chtějí bojovat, to je jasné.
Jak jste se cítili, když jste napoprvé nepostoupili?
Kristýna: Celé jsem si to víc odžila. Bilancovala jsem si všechna pro a proti. Mrzelo nás, že to nevyšlo. Teď už jsme to brali víc sportovně.
Michael: I kdybych teď neprošel, nedělal bych si z toho těžkou hlavu, budu zpívat dál a dělat, co mě baví. Jen se teď bojím, co bude se školou, protože ji chci určitě dodělat.
Byla podruhé nervozita menší?
Kristýna: Všechno, co je podruhé, je víc v pohodě. Předtím to byl stres – vylézt před porotu, vylézt před kamery, před všechny. Teď už jsme byli o trošičku víc otrkaní, ale zas byl zdvojnásobený stres tím, že jsme ani nevěděli, jestli v druhé šanci budeme.
Michael: Nikdo si nedělal moc velké naděje. Nechali jsme to osudu. Upřímně jsem byl také víc v pohodě podruhé, protože jsem od toho moc nečekal.
Máte pocit, že jste se z prvního kola v něčem poučili?
Kristýna: Mně úplně vypnul mozek a odzpívala jsem to pocitem. Vůbec jsem si nepamatovala tóny. V tu chvíli se nedá myslet na to, jak se usmát nebo jak dát ruku.
Michael: Vždycky se dá něco zlepšit, a tak jsem se pokusil zlepšit úplně všechno, ale hlavně jsem se snažil užít pocit, že můžu stát opět před porotou, že tam přede mnou sedí perfektní odborníci, kteří vědí, co dělají.
Porota na vás udělala velký dojem.
Kristýna: Je to velká čest, zpívat před nimi. Bez této soutěže by se nám to nepoštěstilo. Nemohli bychom jen tak přijít a chtít, aby si nás poslechli.
Michael: Když mi pan Horáček s panem Soukupem podali ruku, tak mi úplně přejel blesk po těle. Úžasný pocit. A já jsem takový trouba, že jsem jim úplně zapomněl poděkovat. Děkuji jim hrozně moc, protože oni to měli v rukou.
Jak vidíte svoje další šance?
Kristýna: Musím si všechno nechat uležet v hlavě. Zatím si to vůbec neuvědomuji a neumím si ani představit, co bude dál. Pro mě je tento postup absolutní vrchol. Vítězství sama nad sebou. Vždycky budu chtít podat výkon, se kterým bych byla spokojena a kterým zaujmu lidi, ale to už je nadstavba. Každý to bude chtít dotáhnout co nejdál, ale pro mě je tohle výhra. Vůbec jsem to nečekala.
Michael: Já také ne. Když jsem se přihlásil loni poprvé, vypadl jsem hned, ani jsem nedošel před hlavní porotu. Teď mám obrovskou radost. Myslím, že až se zítra probudíme, bude to něco moc krásného. Nemůžu uvěřit, že jsem až tady. Je to neuvěřitelný úspěch dostat se z osmi a půl tisíce lidí do poslední dvanáctky. Budu se snažit nezklamat.
Jaké je vidět se v televizi?
Michael: Je to hrozný. Já jsem tak sebekritický, že když se na sebe podívám, tak trpím.
Kristýna: Je to tak. Ale je to sranda. Když se poprvé vidíš v upoutávce, říkáš si hele, hele, jsem v televizi. A lidé ti píšou esemesky. A když už je to víckrát, už nikdo nepíše, začínáš si zvykat a nepřijde ti to tak nenormální. Navíc když jste tady a vidíte se, máte pocit, že to nikde jinde není, že jsme tu taková komunita.
Michael: A přitom se na to dívají tři miliony lidí.
Jak se vám líbí ostatní finalisté?
Kristýna: Mně přijde každý člověk ve finále svým způsobem osobitý, jsou to individuality. Nedá se to srovnávat. Myslím, že takoví byli i všichni semifinalisté.
Michael: Přesně tak. Každý má v sobě něco krásného, co prezentuje navenek.
Přemýšleli jste už o vlastní desce?
Michael: Přemýšlel jsem o tom. Hrozně rád bych vydal desku a ještě raději bych byl, kdyby se prodávala. Vydat desku může prakticky každý druhý, ale jde o to, mít za sebou lidi, kteří ji budou prodávat. Rád bych přišel s něčím novým, co tu není.
Kristýna: Nepřemýšlela jsem úplně o desce, ale budoucnost určitě vidím ve spolupráci s kapelou. Nechtěla bych být vyloženě jen sólistka a rozhodně bych chtěla dělat vlastní věci. Je to dlouhodobý vývoj.
A vaše pěvecká minulost?
Kristýna: Prošla jsem asi dvěma kapelami.
Michael: V létě jsme jezdili jako duo po barech. Spíš si zpívám sám doma pro radost a na kulturních akcích v Prostějově a okolí.
