Jaroslav Blažek, Praha 10
Začala jsem s kouřením v osmnácti letech a hned rovnou pěkně do plic, ať si tělo za ty peníze užije. Postupně jsem se vypracovala na dvacet cigaret denně. Bývala jsem často nemocná, angíny a tak dále, ale kouření jsem neopustila ani při nemoci. Touha po cigaretě byla silnější než strach z rakoviny. Řekla jsem si, že nemám pevnou vůli, tak co se budu trápit. Rodina mě sice vyháněla na balkon i v zimě, ale ani mráz, ani déšť, ani hrom kuřáka neodradí... Při další angíně jsem si ale řekla, že to tajně zkusím. Schovala jsem cigarety do skříně (co kdybych nevydržela) a den po dni získávala jistotu, že to půjde. Rozlévala se ve mně radost, že s mou vůlí to přece jen není tak zlé. Také jsem se ještě rozhodla, že cigarety nebudu nahrazovat žádným jídlem, když už tak už. A dokázala jsem to, dokonce jsem zhubla. Tři čtvrtě roku jsem měla abstinenční potíže, ale vydržela jsem a zvítězila sama nad sebou. A věřte, ten pocit je k nezaplacení. Už čtvrtý rok nekouřím, zbavila jsem se angín, dýchacích potíží, mám hezkou pleť i zuby a celkově se cítím lépe. I kdybych v životě už nic nedokázala, na tohle budu vždy pyšná. Díky tomu jsem se přesvědčila, že pevnou vůli mám a dokážu jistě i jiné věci, když bude třeba - a to je mnohem větší požitek než nějaké sání a vyfukování kouře.
Otilie Valentová, Hodonín
Jestliže i vy či vaši blízcí také patříte mezi někdejší kuřáky, uvítáme, podělíte-li se se čtenáři této rubriky o své zkušenosti. Uhasit poslední cigaretu je totiž mnohem jednodušší než nezapálit si tu další... Na vaše příspěvky čekáme ve Víkendu MFD, Senovážná 4, 111 21 Praha 1, fax 02/22062412, e-mail vikend@mafra.cz.