Poradit se s Vaňkem

Najde se pár cenných úvah na téma Kdo uteče, vyhraje. Starořecký básník a voják Archilochos si pochvaloval, že sice ztratil krásný štít, ale prohranou bitvu opustil včas: "Mne však nestihl smrtící los! A se štítem k ďasu! Nebudeť horší ten, který si opatřím dnes." Na podobné téma rozkošně filozofuje také Shakespearův Falstaff v Jindřichu IV. Mnohem častěji se však hledalo, jak útěk či úprk cudně opsat. Naši předkové vymysleli hezké, neurážející úsloví Poradit se s Vaňkem. V českých dějinách si od Vaňka dal radit kdekdo. Za Přemyslovce jmenujme alespoň Jaromíra, Oldřicha, Vratislava II., Břetislava II., Bořivoje II. A Bedřicha. S Vaňkem se roku 1437 poradil Zikmund, když se jeho trůn začal po patnáctiměsíčním panování v Čechách povážlivě viklat. Radil se s ním v roce 1483 král Vladislav Jagellonský, kterému Vaněk vnukl, aby po krvavém převratu na třech pražských radnicích opustil hlavní město. Stejnou radu zjevně obdržel Friedrich Falcký v listopadu 1621, po prohrané bitvě na Bílé hoře. S Vaňkem se několikrát poradil dokonce i Otec vlasti Karel IV. Dobře udělal. Nicméně Karlův ústup z bojiště u Kresčaku, kde dodýchal jeho otec Jan, přece jen zarazí. Pozdější kronikáři záležitost omluvili tím, že Karla, už zraněného, odvedli z bitvy násilím čeští páni. Nechtěli v jeden den ztratit oba krále. Jan se toho dne - 26. srpna, na svatého Rufa - s Vaňkem neporadil. Výzvy k tomu odmítl proslavenými slovy: "Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal." To bylo v roce 1346. O šedesát osm let dříve, rovněž na den svatého Rufa, se na Moravském poli odmítl s Vaňkem poradit Přemysl Otakar II. A kdo vlastně figuroval v oné pomyslné rádcovské roli? Vaněk je obdoba Vaška, Vény, Venci - jde o odvozeninu od Václava. Jméno Vaněk bylo oblíbené v posázavském rodě pánů z Dubé. Jeho nejslavnější člen, husitský hejtman Jan Roháč, patřil k odpůrcům vaňkovských rad. S Vaňkem se neporadil ani poté, co ho oblehli na chabě opevněném hrádku Sion. A tak skončil na šibenici. S pochybným privilegiem, které mu bylo dopřáno jako korouhevnímu pánu - viset v pozlacené oprátce a výš než spolubojovníci.