„Bylo mi tehdy jedenadvacet a tajně jsem milovala kolegu z práce. Jak mi později prozradil, ani já jemu nebyla lhostejná. Naštěstí neudělal chybu většiny mužů a jak se říká netlačil na pilu. V osmatřiceti letech dobře věděl, že to je nejlepší cesta, jak si se mnou pořádně užít. A nejen v posteli…“
Namlouvání trvalo několik měsíců. „O sexu jsme nemluvili, byl ze staré školy. Pořádně to ale mezi námi jiskřilo. Věděla jsem, že to přijde, šlo jen o to kdy a jak. Ani jeden jsme to nechtěli uspěchat. Já se taky trochu bála, byla jsem panna. Odkládání mě ale strašlivě vzrušovalo. A jeho taky.“
Došlo k tomu beze slov. „Nic jsme neplánovali. Prostě jsme jednoho večera skončili v posteli a překrásně se milovali. Dělali jsme to až do rána. Šest hodin jsme surfovali na vlnách orgasmu. Sotva jeden skončil, hned jsme začali pracovat na dalším. Když jsem o tom četla v knížkách, vždycky jsem říkala, že bych to chtěla zažít. A vzápětí si připomněla, co ví každý sexuolog – že většina žen takové štěstí nemá. Jeden orgasmus a dost. V nejlepším případě. A já jich zažila během jedné noci snad deset. A hned poprvé.“
Soňa si uvědomuje, že za krásné vzpomínky na první sexuální zkušenost vděčí partnerovi. Sice se za pár měsíců rozešli, ale dodnes se vídají. „Zůstali jsme přátelé. Kdo tvrdí, že nelze vášeň přetavit v přátelství, lže. Prostě to neumí. Já ano.“
 Soňa Polonyiová |
