Polívka: Jsem pouhý přítel opilosti

  10:40
Taková je bilance dvouhodinového rozhovoru s králem českých komiků: pan Boleslav Polívka vykouřil osm cigaret, zazpíval jedno blues česky, jeden šanson francouzsky a stejnou řečí vyřídil telefonát se Chantal. Anekdotu řekl bez přemýšlení, při focení ze sebe nechal dělat blbce a vyčinil kolegovi Pechovi, že pije před vystoupením panáky. Sám si dal pět malých piv.
Pupendo - natáčení - foto 5

Pupendo - natáčení - foto 5 - Bolek Polívka | foto: Michal SváčekMF DNES

Ptal jsem se známých, co je na Polívkovi nejvíc zajímá, a oni často říkali: Snoubí se v něm hluboký člověk a opilec, což je neskutečně zajímavé. Trefili se?
Myslím, že to je častý úkaz - hloubavý člověk uniká sám před sebou k opilosti, drogám nebo k nějakému bohémskému pojetí života. Hledá azyl. A já bych rád byl tím opilcem, za kterého se vydávám a za něhož jsem považován, ale v opilosti se bohužel těžko hraje, vymýšlí, vstává v natáčecí dny v šest hodin ráno... Takže se zeptejte třeba Honzy Hřebejka anebo mého pobratima Jirky Pechy a ti vám to potvrdí - nejsem zase takový opilec, jakým bych chtěl být.

Tohle je slušný bonmot, ale zkusme mluvit vážněji, prosím...
Ale já to myslím vážně, protože opilost, když je regulovaná a umí se s ní zacházet, je velmi osvěživá věc a člověk se při ní dostává do poloh, v nichž by se střízlivý neocitl. I když... Na druhou stranu vidím třeba Jarka Nohavicu, Borise Hybnera nebo Tomáše Hanáka, kteří důsledně přestali pít a najednou zjistili, kolik mají času. Takže někdy je představa opilosti jako múzy falešná, protože za střízliva se člověk prohlodá k básni stejně, jako by se k ní prohlodal v té opilosti.

Přesto sám říkáte, jaká byla a je všude kolem spousta hlubokých, přemýšlivých alkoholiků. Na kterého z nic rád vzpomínáte?
Za všechny budu jmenovat básníky Mikuláška nebo Skácela, ty provázelo víno celý život a oba měli obrovský humor. Třeba Mikulášek (nasazuje křaplavý, nepříjemný hlas): "Svou podstatou jsem lev. Nemohu ovšem pít, žrát a milovat současně. Žeru jednou denně - když ulovím," jo, třeba tohle nám říkával v hospodě. Takže bych tuhle bezvýznamnou kapitolku uzavřel tím, že jsem přítelem a ochráncem opilosti, ale ne opilcem.

Vždycky mě zajímalo, jak se vám ochlastové hrají - třeba ten poslední, v Pupendu.
Hrát za střízliva opilce je při jisté dávce nadání a zkušenosti docela snadné, ale opilej hrát střízlivého, to je skoro nemožné. Třeba na mně by to bylo poznat.

Pátrání po obřím zadku

Vašemu synovi bude čtrnáct, takže pomalu začne ledacos zkoušet. Máte tendenci radit, uvádět ho do světa dospělých?
Teď jsem mu dával výchovnou historku o synovi mého známého, který se chytl nějaké party, ukradli motorku, prodali ji, aby měli na světské požitky, a i když je mu jen patnáct, možná půjde bručet. A ten můj Vladimír na to říká: Tato, mně už puberta začala a su hodný...

Otcovské poučování bývá pro syny často nezapomenutelně trapnou chvilkou. Jak na to kdysi šel váš otec?
Nenápadně. Nevyznával takové ty diskuse "teď si sednem a něco si řekneme". Vzpomínám, jak... (Bolek Polívka teď začíná zpívat píseň připomínající blues.) "Není to dávno, co má brada byla holá, když tu náhle přišel vous, malý a zrzavý..." Tenkrát mě tatínek vzal do koupelny, kde měl takový ten holicí strojek, co se v něm ohnula žiletka, štětku na holení, tvář se musela napěnit... A najednou maminka otevřela dveře do koupelny: Co to tady děláte? Načež on jí řekl: Prosím tě, Boluško, tohle je jenom mezi náma.

Takový zasvěcovací rituál.
Upozornil mě, že se stávám mužem. Na tuhle intimní chvilku mezi mnou a otcem si často vzpomenu.

A jak vám vysvětloval detaily lásky mezi chlapci a děvčaty, na to si také vzpomínáte?
Měli jsme v knihovně dílo S. K. Neumanna Dějiny ženy. Bylo dlouho schované, ale najednou začala být kniha vidět. Tak proč si ji nepůjčit? Bylo mi čtrnáct a prohlížel jsem si ty fantastické obrázky - rodící indiánskou ženu nebo černošskou dívku s elefantiázou zadku, což bylo zvlášť pozoruhodné - takový zadek jsem ještě v životě neviděl a marně po něm pátrám (vyprskává smíchy a objednává si druhé malé pivo).

I vy máte podobnou publikaci připravenou pro Vladimíra? Anebo všechno necháte na jeho starších kamarádech?
Nevím. Teď jsem koupil něco o pubertálním sexu, tak si to studuju a připomínám. Chtěl bych na synka zapůsobit, ale kdyby si teď přečetl v novinách jak, znal by moje metody. Odkopal bych se a to nemůžu.

Chcete z něj mít následníka valašského trůnu?
Jestli se mu ta hra bude zamlouvat, tak proč ne. Logické by to bylo, když je vlastně princem.

Zatím se mu vaše kralování líbí?
Líbí. Nedávno jsme třeba byli v Kopřivnici na dětské show, kde jsem vždycky vítán jako král a pošlou pro mě vrtulník nebo letadlo. Taky letos jsme přiletěli, nastoupili do limuzíny po prezidentu Benešovi, pak nás pohostili hasiči, lidi nám mávali a Vladimír říká: Tati, oni tě mají opravdu rádi... Tahle královská mise ho bavila.

Umíte svým dětem třeba i nadávat, zakazovat, uhodit je?
Ježíšmarjá... Zakazovat? Já se furt řídím tou krásnou větou surrealistů "zakazuje se zakazovat", ta je skvělá. A mám víc štěstí na děti než ony na mě - všechny mají jiskřičku, úsměv a jsou vlastně i pracovité.

Vaše dvě starší dcery jsou vcelku úspěšné divadelnice. Poznáte teď na Vladimírovi, jestli vůbec má herecké vlohy?
Dobrý herec se pozná těžko, protože jsou lidi, kteří ještě na škole patřili k průměru, a teď jsou skvělí - třeba Karel Heřmánek se začal výrazněji projevovat až ve třetím ročníku, do té doby byl takový frajerský a zaťatý. No a z vynikajících studentů se zase kolikrát stávali ředitelé kulturních domů nebo inšpicienti.

Je mezi nastupujícími herci někdo, u koho cítíte kumštýřskou nesmrtelnost?
Nepochybuju o Pavlu Liškovi, že jo...

Není to jen v současnosti módní postavička?
Ne, to je inteligentní, velký člověk.

Nemám moc rád anekdoty

Milujete koně, ale v Olšanech máte i holuby nebo třeba gigantické slepice. Dovedete zvířata v případě nutnosti zabíjet?
Tohle neumím. Vidím pořád toho vrabce, kterého jsem sestřelil vzduchovkou, on se skutálel ze střechy a pak se doškubával k smrti, nebo jak jsem jako kluk střelil po kočce, můj šíp letěl poměrně daleko a zabodl se jí mezi přední pracky do trávy, ona udělala "au" a já byl rád, že jsem se netrefil... Od té doby nejsem lovcem, i když lukem pořád střílím dobře.

Kdy jste se naposledy s někým bil?
To už je tři roky, kdy jsem u nás v olšanské hospodě vylil dvě piva na dvě hlavy. Ale spíš než bitka to byla jenom přeháňka, oni mě vytočili takovou tou bezostyšnou drzostí.

Jsme u Bolka, tak máme nárok na nějakou srandu, mysleli si?
Trošku jinak, řeknu to ve zkratce. "Krčmáři, dones nám dvě piva," žádali. A já se nepovažuju za krčmáře, jsem pouhý majitel - neobsluhuju ani nepočítám peníze. Oni pokračovali nějakou podobnou větou, a tak jsem jim řekl, 'ano pánové, hned to bude', přinesl jsem ty dvě piva a vylil jim je na kedlubny. Ale opravdu pořádně jsem dostal do držky v rodných Vizovicích, kde jsem dnes čestným občanem stejně jako partyzán major Murzin. Jednou jsem tam přijel na prázdniny a na koupališti seděli u ohně moji známí, vizovická mládež; bavili se, hráli na kytary a já na ně ze tmy začal pořvávat: T-t-to-to-to vám ide, vydával jsem se za traktoristu-provokatéra a najednou jeden vyskočil, šel po tom stínu, kterým jsem byl já, lupl mě po tlamě pěstí, já jsem padl, nohama se bránil, trochu ho pokopal, ale pak říkám: Neblbni, já su Bolek... A on: Já vím. Takže nešel dát do držky tomu stínu, ale mně. Tenkrát jsem to s tím humorem přehnal.

Máte dnes vlastně klid na té vaší farmě plné turistů?
Mám tam svou intelektuální posilovnu, takovou dřevěnou chloupku, do které se uchyluju ke knihám a muzice. Třeba teď jsem slyšel prvně novou desku šansonů od Michala Horáčka a Jardy Svobody - zpívá tam Ivana Chýlková nebo František Sagrado, a to jsou nádherné písně. A z knížek mám pořád rád tyhlety básně Ferlinghettiho, Krchovského...

Nenajdou se jednou nějaké vaše rukopisy v olšanském šuplíku?
Ztraceno.

Litujete?
Osvěžit si některé věci je určitě užitečné. Měl jsem třeba deník - z jedné strany bylo pozorování přírody, takové zápisy ve stylu Dvou divochů, a z druhé byly mé pokusy básnické. Měl jsem to ještě na koleji, ale Bartoška, Heřmánek a tahle naše partička to někde objevili a měli z toho neskonalou prdel - z obou stran. Kdyby třeba uznali moji ranou poezii a pozorování přírody jim připadalo směšné, tak bych to pochopil, naopak bych to možná taky pochopil, ale opravdu jsem byl podroben posměchu oboustrannému.

Takže ani teď nic nepíšete?
Sem tam nějaký scénář, ale docela to umím oddalovat. Teď zase oddaluju, že mám napsat něco o Satinském do takového sborníku, a pořád to přežvýkávám jako tabák, abych nepsal lacinosti. Ale dneska jsem na to přišel. A víte, kdo mi nakonec pomohl? William Shakespeare.

Jaká hra?
Julius Caesar. Tam je to krásně: Živly v něm byly tak smíšeny, že příroda mohla povstat a vzkřiknout - to byl muž! Tak od toho se odrazím.

Umíte se vyrovnat s odchody starých dobrých přátel?
Lasica mi říkal, že si na Satinského vzpomene každý den několikrát a vždycky se usmívá. A kdyby po každém zůstalo tohle, tak by bylo krásně na světě. Nedávno jsem byl taky v Olšanech na vesnickém pohřbu, umřel velký kamarád a myslivec Jarda Střelec, byla tam kutálka a lidí, že tolik se státníkovi na pohřbu nesejde, střílela se slavnostní salva a bylo to přirozeně dojemné.

Á, pověstná Bolkova lidovost... Jsou pro vás kamarádi z vedlejší vesnice hodně inspirativní?
Samozřejmě, spousta jich je duševně nesmírně bohatých, i když na druhou stranu... Někteří lidi si myslí, že když jsem ten komik, měli by mi vyprávět komické historky. A vyprávějí takové, které třeba viděli ve starém filmu, jako by je sami zažili. To nemám rád, stejně jako když mi někdo začne vyprávět prefabrikované anekdoty. Pointa je jasná většinou předem, a když někdo začne s tím "Znáš to, jak ten chlap, přišel..." tak to je konec.

Jaká anekdota je podle vašeho gusta?
Tak třeba tuhle mi vyprávěl Lasica, že ji zná od Svěráka: Paní nakupuje v supermarketu a vezme si jen trošinku salámu, trošinku sýru, teď se rozhoduje mezi velkou a malou minerálkou, vezme tu malou, a přijde k ní pán: Jak vás tak pozoruju, vy žijete sama, viďte. A ona: Jak jste to poznal? - Jste příšerně ošklivá... To je krásně poučný.

Být krásným starcem

Teď k ženám - jak vycházíte s bývalými partnerkami, s matkami svých dětí?
Zaplaťpánbůh docela dobře.

Tuhle se docela rozmazávalo, že vás Chantal při rozvodu oškubala.
Jak já říkám - dobrý, ušlechtilý a civilizovaný rozvod, to chce velkorysost muže a úsměv ženy.

Takže to nebyl jen bulvární šproch?
Já k tomu nic víc nemůžu říct (znovu se směje) - to jsem se uchýlil do politična, co?

S přítelkyní Marcelou se teď do další svatby příliš nehrnete. To jste si už úplně jistý, že když ženy ptáčka lapajú, hezky mu zpívajú, a po líbánkách to nikdy není ono?
Spíš oddaluju ten okamžik, kdy se všechno oficializuje, kdy na nás společnost páchá takovou tu zabijačku svobody.

Počkejte, co vlastně svatba změní?
Lidi jsou pak už jiní a ženy k tomu mají ještě větší sklon než my. To už je totiž ogárek začepený, vzniká jistota, z té taková knuta a z té potom mučení. Neříkám, že se už nikdy neožením, ale budu to oddalovat, seč mi síly budou stačit.

A umřít, to prý nakonec chcete v Neapoli, četl jsem a podivil se v jednom starším rozhovoru. Proč tam?
V Neapoli? Neříkal jsem tenkrát, že na poli?

Řekl jste, že v Neapoli... To si v rozhovorech vymýšlíte?
Já mám hrozně rád Italy a jejich temperament, tak jsem to možná řekl. Ale teď, jak je krásné jaro, vzpomněl jsem si na šanson Jacquesa Brella Je těžké umřít na jaře (Bolek Polívka znovu zpívá, a to francouzsky). Takže klidně umřu v Neapoli, klidně na poli, ale hlavně ne na jaře.

Taky už někdy vzdycháte, že už se ve vás snoubí mládí se zkušeností...
... jo, a zkušenost pomalu vítězí.

Ale teď vážně - máte strach ze stáří?
Goethe říká, že krásný mladík je hříčka přírody, ale krásný stařec, to je umělecké dílo. Což nikoho moc neutěší, ale nebylo by špatné stát se krásným starcem. A představte si - já se jednou probudil ve slovenském hotelu a Slováci rádi soutěží v pití, ne? Probudil jsem se tam sám a měl jsem sedmdesát pět roků. Ztěžka jsem vstal, šoural se do koupelny, a už když jsem čural, srazil jsem to na sedmdesát. Pak jsem si umyl palici a najednou měl tak osmapadesát, vyčistil si zuby, zapnul televizi a už jsem se cítil dobře, na třiapadesát. Až o něco později jsem si uvědomil - kurňa, vždyť ty máš třiapadesát!

Bolek Polívka
Mistr české komedie se narodil 31. července 1949 ve Vizovicích na Moravě. Jeho tatínek, který byl zapálený ochotník, přivedl syna k divadlu, takže "ve Vizovicích jsem byl slavný už v osmi". Vystudoval herectví na JAMU, kde byli jeho spolužáky i Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Už na škole začal dělat pantomimu. Spolupracoval s Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou, pak se stal členem Divadla na provázku, nyní má v Brně vlastní Divadlo Bolka Polívky. K jeho nejslavnějším inscenacím ze 70. a 80. let patří Am a Ea, Pezza versus Čorba, Trosečník, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Poslední leč, Šašek a královna. Pro film ho objevila režisérka Věra Chytilová (Kalamita, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Vyhnání z ráje), teď už patří spíš do "party" Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Pupendo). Má tři děti - dcery Annu, Kamilu a syna Vladimíra, jehož maminkou je herečka Chantal Poullain. S ní se Polívka nedávno rozvedl. Posledních dvanáct let žije na farmě v Olšanech u Brna.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Žiju v pekle, říká Christina Applegate o životě s roztroušenou sklerózou

29. března 2024

Herečka Christina Applegate (52), známá především díky roli Kelly Bundové ze sitcomu Ženatý se...

Adept na Bonda poznal svou manželku v 18 letech. Jí bylo 42

29. března 2024  10:38

Před pár týdny se kolem hollywoodského fešáka Aarona Taylor-Johnsona (33) vyrojily spekulace, že by...

Leona Machálková učila svoji pákistánskou „snachu“ česky

29. března 2024

Konečně mohla Leona Machálková (56) v Praze přivítat přítelkyni svého syna Artura Šípka (21) Zehru....

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...