Poláčkův Bajza je sparťan

Adam Novák, alias Péťa Bajza z televizního seriálu Bylo nás pět, překvapivě nevystudoval herectví, ale scénografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Přesto hraje v pražském divadle Rokoko. "Scénografii jsem si vybral abych uměl nějaké řemeslo." U dvou inscenací je také autorem scény. "Baví mě ledacos. Jsem velký sparťan a vášnivě rád chodím fandit na letenský stadión. Než mě zklamaly, věřil jsem čínským horoskopům, teď je beru s rezervou. Mám jezevčíka a začínají mě bavit i koně."

Ke koním ho vlastně přitáhly seriály, v nichž hrál. "V Bylo nás pět jsem trochu jezdil. Ve Zdivočelé zemi už víc. A kvůli Českému Robinsonovi jsem dokonce absolvoval jezdecký kurs."

Mohl byste se živit jinou profesí?

"Hraní mě baví, je fakt, že před představením se mi vždycky zvedne adrenalin v krvi. Mám to rád. Ale . Nedovedu si, pravda, představit práci u stolu v nějakém úřadu, ale dělat manuálně by mi vážně nevadilo. Docela rád bych třeba maloval."

Novák je v tuzemsku nejčastější příjmení a přitom mezi herci zatím nebyl a stále není nikdo, kdo by Nováky výrazně proslavil. Takže skutečně nemáte takové ambice?
"To vůbec ne. O herectví si ostatně myslím, že nezáleží jen na mně, zda u něj zůstanu, nebo z jeviště odejdu. Je to jednoduché - když mě nebudou režiséři obsazovat, nebudu hrát."

Nyní ovšem hercem jste. Dodržujete před představením nějaký rituál?
"To ne. Ale před představením například nikdy nejdu posedět, tancovat. Když chci být ve formě, jdu domů spát."

Takže nevěříte na staré divadelní pověry a zvyklosti?
"Řeknu to takhle - nevěřím, ale před premiérou je s ostatními kolegy dodržuji, protože to považuji za slušnost."

S kým se vám hraje nejlépe?
"S vtipnými, zábavnými lidmi. Za takové herce považuji třeba Jiřího Bartošku nebo Bolka Polívku."

A co tréma?
"Trému asi budu mít nadosmrti. Ta vůbec největší přichází na premiéře."

Už jste zažil nějaký pořádný trapas?
"Občas mívám hororové sny, že jsem na scéně všechno zapomněl nebo že jsem prošvihl představení. Ve skutečnosti to zatím ještě nikdy takový malér nebyl, ale třikrát už mě na jevišti polil studený pot. Jednou jsem málem zavinil požár. Držel jsem při představení v ruce hadr a měl jsem ho odhodit. Odhodil jsem ho přímo do barelu, v němž byla svítící svítilna. Hadr začal doutnat, moc nechybělo, aby vyšlehl plamen.

Jindy se mi zase podařilo přeskočit čtyři stránky textu. Ale protože jsem v té hře byl sám vypravěčem, byli z toho víc vedle kolegové na jevišti. A do třetice - jednou jsme po premiéře trochu oslavovali a při následujícím představení jsme byli všichni, řekněme, pomalejší. Jedna kolegyně nějak nevstoupila do scény, kdy měla, a já jsem se vyděsil, že jsem snad zase něco přeskočil. Tentokrát to ale nebyla moje chyba. Nakonec mi pomohl kamarád a vymluvili jsme se z toho."

Adam Novák v šatně pražského Divadla Rokoko.