Nejdříve pohanka kralovala většině polí, pak upadla v nemilost a do téměř úplného zapomnění. Dnes se jí opět dostává pozornosti odborníků i laiků. Jsou k tomu dobré důvody: je lehce stravitelná, plná vlákniny, brání kornatění tepen a dalším civilizačním chorobám a pečivo z ní nevadí lidem, kteří jsou alergičtí na lepek z běžné obilné mouky.
»Výskyt civilizačních chorob je tak vysoký, že jim říkáme epidemické neinfekční nemoci,« připomněl na nedávném pražském sympoziu věnovaném pěstování pohanky profesor Petr Hrabák z Centra pro poruchy metabolismu a výživu v Praze - Vysočanech. Chemické látky, které brání kornatění tepen, a tedy následné ischemické chorobě srdeční, infarktu či mozkové mrtvici, se jmenují flavonoidy a jsou obsaženy v některých potravinách. Pohanka se může pyšnit bohatým obsahem flavonoidu zvaného rutin. Ten kromě ochrany tepen navíc zvyšuje účinnost vitaminu C z další potravy, je tedy skvělou zbraní proti civilizačním chorobám.
Bezlepkový sen
Podobně jako jiné rostliny, i pohanka dodává tělu tolik potřebnou vlákninu, na rozdíl od obilovin však neobsahuje lepek. Poruchou trávení lepku (celiakií) trpí nyní v Evropě průměrně jeden až dva lidé z tisíce. Děti postižené tímto typem alergie pomaleji rostou, špatně se jim vyvíjejí kosti, a pokud se celiakie včas nepozná, jejich zdraví poznamenají trvalé následky. Kdo touto poruchou trpí, musí se celý život úzkostlivě vyhýbat všem potravinám z pšenice, žita, ječmene a ovsu. Má tak zakázáno prakticky všechno pečivo, kaše a těstoviny. Právě jídlo z pohankové mouky však může nemocnému rozšířit bezpečný jídelníček. Není to ovšem tak jednoduché.
»Při přípravě bezlepkových jídel je nutné používat stroje, které se předtím nedotkly jiných obilovin,« varuje Anna Michalová z pražského Výzkumného ústavu rostlinné výroby. »Pokud se do pohanky dostane třeba jen mikroskopické množství pšenice, pořád to stačí na vyvolání alergické reakce na lepek.« »Pohanka se zřejmě vyvinula v Himáláji a Číně. Tam totiž existují její různé formy s největší genetickou variabilitou, jaká odpovídá přírodním poměrům,« uvádí Anna Michalová, která se pohance věnuje už léta. Z Asie se pak šířila do světa. Do Evropy se dostala nejspíš při nájezdech Turků a Tatarů, kteří si ji vzali s sebou jako potravu. Pro Slovany se stala společně s prosem nejdůležitější zemědělskou plodinou. Podle historických záznamů se zdá, že ji předkové upravovali především jako kaši. Někdy k ní jedli maso, častěji ale jednotvárně servírovali samotnou pohankovou kaši. Ještě v druhé půlce minulého století měla tato zemědělská plodina v Čechách vyšší průměrné výnosy než pšenice, pak ovšem přišel zlom: pšenice si díky šlechtění zemědělci odváželi z pole stále více, dnes čtyři až pět tun z hektaru. Oproti tomu pohanka má výnos pouze kolem tuny, maximálně dvou tun z hektaru. Pšenice se navíc stala atraktivnější jako surovina pro pečivo. Pohance také přibyli dva silní konkurenti brambory a dovážená rýže. V českých zemích se pěstovala ještě za první republiky, mat dostala teprve v době kolektivizace. Zájem o ni začali mít až v 90. letech - podobně jako v USA či Kanadě - téměř výlučně ti, kteří nakupují v prodejnách zdravé výživy. Ve světě se dnes tato zemědělská plodina pěstuje hlavně v Rusku, Indii, Polsku, Japonsku a ve Spojených státech.
Co z pohanky do kuchyně
V prodejnách zdravé výživy lze už najít pohankové kroupy, krupici i mouku pro přípravu kaší či karbanátků. Jako příloha může pohanka konkurovat rýži. »Nemá výraznou chuť, takže je možné upravit si ji s různými chuťovými přísadami podle toho, jakou ji chceme mít,« říká Anna Michalová. Chleba čistě z pohankové mouky je zatím vzácností, častěji je možné koupit bochník ze směsi pohankové a pšeničné mouky, který ovšem obsahuje lepek. Na policích některých obchodů najdete také pohankový čaj v sáčcích: jeden obsahuje 20 miligramů rutinu, tedy téměř celou doporučovanou denní dávku (ta by měla být 25 miligramů). Kdo se rozhodne naložit si pohanku na talíř, musí počítat s tím, že ho to vyjde o něco dráž než třeba rýže. Jak ale upozorňuje Martin Hutař ze společnosti PRO-BIO, pohanka při vaření zvětší svůj objem o třetinu víc než rýže.
Česká pohanka v číslech
rok sklizeň (v tunách)
1994 108
1995 208
1996 263
1997 325
- sobota 14. srpna 1999
