V novém filmu Štěstí je krásná věc jste ztvárnila hlavní postavu. O čem film je?
Je to oddychový film o dvou jednodušších lidech, kteří žijí okamžikem a dovedou se krásně radovat z maličkostí. Hlavní postavy se bezmezně milují, ale schází jim peníze, které se snaží všemožnými způsoby získat. To se jim nedaří až do chvíle, kdy vyhrají velkou sumu peněz. S tou si však nedovedou poradit a potom díky tomu vzniká spousta úsměvných situací.
Vy sama sázíte?
Nesázím.
Co byste si koupila za vyhraných 150 milionů?
To nevím. Ale v každém případě bych si nechala poradit od nějakého finančního poradce. Ono těch 150 milionů není zas tak moc. Koupíte si činžovní dům v Praze a je to. Já bych si koupila nějakou nemovitost, která by mi dělala radost, a taky bych věnovala peníze někam, kde by to pomohlo.
Máte nějaký životní sen, který se za peníze koupit nedá?
Mám a docela se mi i plní. Je to mít rodinu a práci, která mě baví.
Do čeho jste v poslední době investovala?
Byla jsem rok na mateřské. Takže v poslední době investuji spíše do dětí. Nikam jinam ne.
Nejste z herecké rodiny. Jak jste se stala herečkou?
Z herecké rodiny nejsem, ale já i všichni moji sourozenci jsme odmalička měli spoustu koníčků. Chodili jsme tancovat, zpívat a podobně. Takže v nás je nějaká posedlost činnostmi. Všechno ale začalo na obchodní akademii, kde jsem se setkala s Václavem Syrovým a Františkem Procházkou, kteří vedli vojenské amatérské Divadlo Skleněných bublin. Do tohoto souboru hledali nové členy a já se hned přihlásila. Protože kdykoliv jsme vyjeli se školou do divadla, tak mě obrovsky zajímalo zákulisí a chtěla jsem být na jevišti. Tam se mi stalo divadlo velkou láskou. Potom jsem nastoupila na JAMU.
Co na to rodiče?
Naši nám nikdy neříkali, co máme dělat nebo co by chtěli, abychom dělali dál. Takže byli rádi, že jsem se pustila do něčeho, co mě baví, a vydala jsem se svou cestou.
Petra Hřebíčková: Dítě jsem si přála až teď, mé ego už se nažralo |
Váš tatínek prý pracuje v zoo, je to pravda?
Ano. A díky němu jsem se seznámila s ošetřovatelem tygrů, panem Jiřím Hlásenským, a stala jsme se ambasadorem tygřích mláďat.
Ve filmu Přes prsty jste hrála volejbalistku. Musela jste předtím trénovat?
Trochu ano. Já měla k volejbalu docela blízko a sem tam si přes léto občas zahraji. Celé tři měsíce se nám věnoval trenér Jan Chalupa, aby naše pohyby vypadaly jako pohyby plážových volejbalistek.
Je lepší hrát v komediích, kriminálkách, nebo nekonečných seriálech?
Nekonečné seriály mi byly dobrou školou. Zvykla jsem si na kameru. Je to úžasný trénink. Ale mám ráda, když je práce pestrá, takže ráda střídám žánry, ve kterých hraji.
Máte dva syny, Mikuláše a Šimona. Jak trávili kluci letošní léto?
Poprvé se nám s partnerem stalo, že jsme oba ve stejnou dobu točili. Naše chůva na hlídání nemohla pracovat, takže kluci odjeli k babičce na prázdniny a zůstali tam. Když jsme se pro ně po pěti dnech vrátili, zpátky do Prahy se jim vůbec nechtělo.
Byli jste letos i na nějaké rodinné dovolené?
Ano, v Rakousku. Pronajali jsme si domek ve vesnici, kde bylo blízko i koupaliště, takže děti si to hodně užily. Stejně jako procházky krásnou přírodou.
Jste ráda, když se o vás píše?
Moc to nemusím a nepotřebuji.
Co všechno jste si vyzkoušela při natáčení filmu Štěstí je krásná věc?
Bylo toho hodně, třeba střílení zbraní na střelnici. Nebo létání ve větrném tunelu. To mě moc bavilo a splnila jsem si tím svoje létací sny. Stačí zatnout břicho a letíte nahoru. Povolíte břicho a letíte dolů, je to prostě úžasné. Malinko zatočíte dlaněmi a začnete rotovat...
Ubránila byste po těchto kurzech rodinu?
Se zbraní v ruce asi ne. (smích)
6. listopadu 2019 |