„Ve dvaceti letech jsem přestoupil do Slavie Praha za 30 milionů korun. Po dvou letech, co jsem tam působil, jsem tam toho moc nenahrál. Když jsem pak po letech dělal jeden rozhovor, tak jsem řekl, že Slavie koupila mercedes, ale nechala ho v garáži,“ řekl Švancara v primáckém pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
Sebekriticky přiznává, že byla velká konkurence a život v hlavním městě mu zamotali hlavu. V Brně bral 12 tisíc a v Praze mu dali 300 tisíc měsíčně.
„A to neměli dělat,“ řekl s tím, že mu sláva stoupla do hlavy. „Začal jsem být namyšlený, nezdravil jsem lidi. Začal jsem mít spíš rád život fotbalisty než ten fotbal samotný. Ale naštěstí jenom chvilku a vrátil jsem se k lásce k fotbalu.“
S humorem sobě vlastním popsal život českého fotbalisty, který podle něj spočívá v tom, že má pětkrát týdně trénink, z toho jeden zápas. Ten trénink trvá od 9 do 11 hodin, delší je v případě, že je spojený s rehabilitací a obědem s kluky.
„No a mezitím nějaká autogramiáda, kafe, hledáš auto na internetu. Pak se musíš samozřejmě věnovat holkám. Nevěděli jsme, co s nimi. Tenkrát ale nebyly mobilní telefony, což jsme měli výhodu. Na rozdíl od kluků, co hrají nyní, že jdou na pivo a hned je někdo vyfotí. Ale i my jsme chodili do hospody i bordelů,“ přiznal.
Tohle nevyšlo. Jako velký talent přestoupil do Slavie, táhlo mu tehdy na 23 let. Tam ale „zmagořil z peněz“.
„Nejvíc jsem utratil za holky a za žrádlo. Za holky tak milion a za žrádlo asi šest. Byl jsem asi jediný fotbalista, který toho nejvíc namluvil, nejvíc nachodil a nejvíc sežral. Hodně jsem zaplatil na pokutách za váhu. To se dělá běžně, myslím až dodneška. Když jsem přišel na vážení po Vánocích, měl jsem pět kilo nahoru a to je aspoň deset tisíc!“ řekl.
Švancara, který se s fotbalem velkolepě rozloučil před šesti lety na stadionu Za Lužánkami, je podruhé ženatý a má tři děti.
