Zpíváte už víc než třicet let, uvědomujete si to vůbec?
To víte, že jo. V mém věku... Pořád mě to ale moc baví. A každopádně mám pocit, že to nejlepší ještě přijde!
Počkejte, nejlepší přece byly Holky z naší školky, ne?
To ani náhodou! Byly důležité, ale ne nejlepší. Na tehdejší dobu to ale byla fakt pecka. Díky téhle písničce mě navíc téměř každý v téhle zemi zná a taky se ke mně podle ní staví: od úplného opovržení po obdiv. Někdo mě rovnou odepíše, aniž by znal cokoliv jiného z mé tvorby.
Uběhlo třicet let a vy jste stále na scéně. Jak jste to zvládl?
Chtěl jsem a musel jsem. Vybíral jsem a vybírám si jen to, co chci zpívat, a spolupracuji jen s lidmi, se kterými mě baví hrát a tvořit. Musím ale přiznat, že jsem to tehdy vzal až příliš rychle, zapomněl jsem na sebe. Po velkém sólovém nástupu a písničkových hitech jsem měl v osmdesátém devátém roce velký zdravotní problém. Až ve chvílích největší krize, během více jak roční rekonvalescence, jsem si uvědomil, jak důležitá je pro mě rodina. Slíbil jsem si, že přestanu tlačit na pilu. Do té doby jsem všechno podřizoval tomu, abych mohl stát na jevišti. Cítím, že to je podstatou mého života a dodnes mívám občas takový zvláštní pocit nenaplněnosti, když na něm právě nejsem. Kvůli nemoci jsem to ale přestal brát nějak moc vážně. Když potkám nějakou písničku, která zafunguje, beru to jako bonus navíc. Tak to prostě je.
Vaše manželka vystupuje s vámi, ne?
Tančí. Občas se už brání, ale tančí! S ní a ještě s mým dvorním zvukařem Jirkou Hájkem slavíme společnou třicítku na scéně.
A vaše dcera Viktorka?
Jako šestiletá si se mnou zazpívala jeden duet, pak na mých vánočních koncertech začal její sbor Petrklíč vystupovat jako host. Měli spoustu svých vystoupení, jezdili do zahraniční. Díky tomu se z Viktorky stala výborná vokalistka.
Chce se vaše dcera věnovat také sólovému zpěvu?
Zpívat umí, to jí ale zjevně nestačí. Studuje policejní akademii. Teď končí bakalářku a chce pokračovat.
Co váš syn Mikuláš? Taky se potatil?
Tak to si pište. Vidím to ale až po letech. Nedělá, co nechce. Nebo spíš dělá jen to, co chce. Na spoustu věcí je až moc chytrý. Někdy míří tak vysoko, že nevidí to, co má přímo pod nosem.
