"Po deseti dnech mi sundali ten klobouček svrchu, původně jsem měla prst zafačovaný celý. Poprvé byl vlastně venku a měl premiéru ve společnosti," říká Pawlowská. Sundání části obvazu bylo také důvodem, proč byl zraněný prst jako jediný ozdoben rudým lakem na nehty. "Ostatní nehty mi mezitím odlakovali a tenhle jediný mi zbyl."
K úrazu přišla Pawlowská doma vlastní nerozvážností. "Moji dva psi, labrador a francouzský buldoček, se pustili do křížku, a když jsem je od sebe chtěla odtrhnout, ten menší se mi v záchvatu boje zakousl do prstu. Jeho malé zoubky projely až na šlachu, a kdyby se poranění od koček a psů mohla šít, nebylo by to na pouhé dva stehy. Ale protože to nejsou čisté rány, nezašívají se. Budu tam mít určitě jizvu, ale protože je to na spodní straně prostředníčku, nebude to taková tragédie", líčí poučená Pawlowská. "Vždycky od sebe psy odstraňuju nohou, ale to už taky nebudu dělat. Vím, že se to nemá."
Francouzsky rozumí jídelnímu lístku
Na křtu Chantal Poullain ovšem i se zraněným prstem nemohla chybět stejně jako Oldřich Kaiser, Jiří Lábus nebo Jaromír Hanzlík. Obě dámy se znají dvacet let a před pěti lety se sblížily natolik, že jsou z nich dobré kamarádky. "Pět let se známe v takové intenzivnější podobě, to znamená, že jsme se začaly kamarádit, tykat si a těšit se, až se někde potkáme. Vím toho o ní víc než dřív a máme i společné kamarádky."
V rodném jazyce Chantal Poullain spolu ovšem nekomunikují, francouzsky prý spisovatelka bezpečně rozpozná jen obsah jídelního lístku. "Tam rozumím všemu, francouzskou kuchyni absolutně miluju. Od Chantal už jsem také něco ochutnala, třeba výborné krevety na česneku," líčí Pawlowská.
Desku jejích šansonů "ochutná" co nejdřív a moc se ni těší. Už proto, že ji tato hudba zajímá od čtrnácti let. "Chodila jsem vždycky na šansony Hany Hegerové. Vůbec kdysi existoval takový spolek s názvem, který možná divně zní - Český šanson - a tam jsem chodila asi ve svých čtrnácti letech poslouchat Rudolfa Pelara, který zpíval francouzské šansony, a také Ljubu Hermannovou. Strašně se mi to líbilo. Odtud jsem se vlastně ve svých patnácti dostala k práci uvaděčky v Divadle Na zábradlí, kde jsem poslouchala Hanu Hegerovou," vzpomíná známá spisovatelka.
