Znám jen jednu Pavlu, není to obvyklé jméno. Máte ho, stejně jako moje známá, po tatínkovi?
Ano, mám to stejně. Maminka mi vyprávěla, že se s tátou kvůli mému jménu dost hašteřili. Ona chtěla Zuzanku, ale táta z toho byl nepříčetný. Po porodu, kdy byla máma zaplavena hormony, nakonec souhlasila, že dostanu ženskou verzi jeho jména, tedy Pavla.
Mám snadný přístup k emocím. Je to výhoda i nevýhoda, protože emoční vlny mohou člověka občas i spláchnout. Učím se s tím pracovat.