Před začátkem rozhovoru jste řekl, že jste v důchodu a máte čas pořád. I proto vám prý nedělalo problém přijít na akci hokejového týmu, která se koná uprostřed týdne...
Čas jsem si udělal. Jsem jedním ze zakládajících členů týmu HC Olymp a dokonce jsem si zahrál roli trenéra v seriálu Poslední sezóna, ze kterého nám tento tým zůstal. Seriál vymyslel Martin Dejdar (54) a docílil dokonce i toho, že tam hrál Jágr tým, díky čemuž se kluci na natáčení sjeli z celého světa. To je obdivuhodné.
Jak vzpomínáte na natáčení?
Na začátku jsem byl ještě zdravý, pak jsem „umřel“. Když se zakládal tým, Dejdar byl první, kdo pro mě přijel do Kladrub, naložil mě do auta i s vozíkem a odvezl. Musím říci, že je dobré mít kamarády, kteří přijdou sami od sebe, když jste na tom nejhůř. V té době jsem nebyl schopen žádných razantních pohybů, problém byl pro mě i přelézt z vozíku na postel. Dokonce jsem proto měl i svého osobního černocha, Maximeho Mededu, který s námi hraje divadlo. Ten mě vozil na led.
Máte k hraní hokeje blízko?
Ještě když jsem byl zdravý, tak jsem zkoušel sledge hokej, neboli para hokej. To je sport, který je příbuzný lednímu hokeji, ale je určen pro handicapované hráče. Musím říci, že ti kluci, co to hrají, jsou u mě hrdinové. Byl jsem tehdy úplně zdravý, ale nedal jsem to. Oni tvrdí, že když člověk nemá nohy, tak je to lepší. Nevím, zda to platí, protože já je zrovna měl... Každopádně mají obdivuhodné výsledky. Jsou fantastičtí. Můžou jít velice dobrým příkladem těm, kteří skuhrají, že se jim něco stalo. Když se vám totiž něco stane, je nejlepší se z toho nějakým způsobem vyhrabat. Je to všechno v hlavě.
Vždy jste byl velký sportovec. Jste ve formě. Věnujete se sportu pravidelně i teď?
Velký jsem 186 centimetrů. Možná už teď trochu méně. Říká se, že ve stáří člověk roste trochu do země a blbne. Mívám „ménopauzu“. To není pauza jako mají ženy. To je pauza na jména. To si opravdu kolikrát nemohu vzpomenout ani jak se jmenuji já. Vzpomenu si na své anglické jméno – Paul Newman. Ale to už jsem poslední na světě. Zamluvil jsem ale odpověď na otázku. Například dnes ráno jsem se byl projet na kole v lese. Pak jsem odplaval pár metrů v bazénu. Bydlím na vesnici a o bazén se mi starají hasiči. Je to totiž obecní hasičská nádrž. Teče tam tak ledová voda, že tam lidé chodí jen tehdy, když je opravdový hic.
Pořád tedy platí, že se otužujete jako v dobách, kdy jste točil film Bába z ledu...
Já jsem se nikdy neotužoval. Rovnou jsem tak žil. Když vyrostete na Šumavě, v zimě neřešíte, že spadnete do vody a nejdete se pak domů převléci. Bývali jsme venku do té doby, než se na nás zlomily tepláky.
Na čem nyní pracujete?
Dotočil jsem svou roli v černobílém filmu Bohdana Slámy (52) s názvem Krajina ve stínu. Je to o vesnici na pomezí Rakous, jižních Čech a Moravy. Té oblasti se říká Vitorazsko. Film je o tom, co s tou vesnicí a jejími obyvateli udělal nacionální a internacionální socialismus. Musím říci, že internacionální socialismus reprezentovaný rudými gardami a komunisty se ukázal být daleko horším než ten nacionální. Alespoň v této vsi. Uvidíte sami. Film by měl jít do kin s největší pravděpodobností příští léto.
Jaké máte plány na léto?
S kamarády ochotníky hraji v Dalskabáty, hříšná ves roli kováře. Hraji ji již potřetí v životě, takže jsem se to už nemusel ani učit. Co jsem se však musel učit, je role bezdomovce vodníka Ivana, kterého vyhnali z jeho rybníka, v divadelním představení Lucerna. Jako manžel Ivy Janžurové (78) a otec Ivany Chýlkové (55) se také objevím ve filmu Střídavá péče.
