Pavel Liška

Pavel Liška | foto: Petr Kurečka

Dřív jsem byl blbě upřímnej. Teď už se krotím, říká Pavel Liška

  • 10
V dubnu vyrazí s bratranci a dětmi sjíždět řeku. Tedy alespoň v novém českém snímku Špunti na vodě, který je námětem podobný filmu S tebou mě baví svět. Herec Pavel Liška (45) v rozhovoru pro týdeník Téma prozradil, jestli se nebojí srovnávání s komedií století.

Špunti na vodě jsou námětem podobné komedii S tebou mě baví svět. Neobáváte se srovnávání?
Srovnávání tam asi bude, v tomhle ohledu je to nevděčný. Ve chvíli, kdy jsem četl scénář, mě to i napadlo. Ono je to totiž oblíbený téma. Tatínkové dostanou neplánovaně do péče vlastní děti a místo toho, aby si užívali pánskou jízdu, tak s dětmi tak trochu bojujou. Nebo vlastně krasobojujou.

Takže věříte v úspěch filmu?
Pár scénářů už jsem přečetl. I komedie. A poslední roky jsem na ty povedené moc štěstí neměl. Tenhle scénář stál ale za to, a i proto doufám, že k tomu srovnávání docházet nebude. To bychom si mohli taky pěkně natlouct. Špunti na vodě mají ale úplně jiný příběh. Komedie S tebou mě baví svět byla natočená v době, kdy vznikala spousta dobrých filmů. Tenkrát se totiž komedie ještě nějak dělat uměly. Dnes už to tak neumíme. Tak doufám, že jsme se alespoň trochu přiblížili.

Proč už se netočí dobré komedie?
Komedie je strašně těžkej žánr a když bychom se koukli, kolik dobrých jich vzniklo po revoluci, napočítali bychom je na prstech jedný ruky. Proč to tak je, nevím. Jen doufám, že Špunti lidi potěší a přijdou na ně do kina, protože teď už se moc do biografů nechodí, a to je přece veliká škoda.

To zní jako nářek, neměli by se nad tímto faktem zamyslet spíš tvůrci filmů?
Ale samozřejmě, že jo. To souvisí s těmi scénáři. Ale to, že lidi přestávají chodit do kin, je obecnej trend. Netýká se to pouze českých filmů.

Sám jste zmínil, že ročně přečtete několik scénářů. Poslední dobou ale zase tak často nehrajete. Znamená to tedy, že filmy odmítáte?
Já si myslím, že nemám na vybranou. A taky je pravda, že těch scénářů, které dostanu k přečtení, už není tolik, kolik bývávalo. Za poslední roky jsem moc filmů nenatočil, protože jsem v těch nabídkách, co přišly, buď neobjevil důvod, proč bych v nich měl hrát, nebo jsem jim nerozuměl. Anebo mi prostě nepřišly dobrý. Těch bylo bohužel nejvíc. Už kdysi jsem si řekl, že ve filmu kompromisy dělat nechci. Takže pokud necítím, že bych tomu mohl nějak prospět nebo že by ten film mohl nějak obohatit mě nebo nás všechny, raději do toho nejdu.

Jakým způsobem odmítáte filmy? Řeknete autorovi na rovinu, že je to blbost?
Jak jsem ve všem takovej opožděnej, tak mi i tyhle věci docházejí později. Dřív jsem byl hodně upřímnej. Ale jako blbě upřímnej. Teď už se krotím. Navíc já přece nemůžu říct, tohle je blbej scénář, protože já nevím, že je blbej. Může mně tak jenom připadat. Já spoustě věcem nerozumím nebo je třeba blbě chápu. Nebo je jen prostě cítím jinak. Taky můžu mít jinej vkus. Už na scénáři je ale často poznat, jestli se někdo snaží o nějakou hlubší výpověď, nebo dělá film jenom za účelem zisku. Když je to ten druhej případ, tak si kolikrát servítky neberu a jsem jako zamlada.

Celý rozhovor najdete v nejnovějším vydání týdeníku Téma.