Naposledy jsme spolu dělaly rozhovor přesně před třemi lety, v lednu 2020. Na otázku, na co se těšíte, jste tehdy odpověděla, že na celý rok. Měsíc nato však přišel covid. Splnil přesto ten rok 2020 vaše očekávání?
To si přesně pamatuju. Protože když jsme spolu tehdy mluvily, věděla jsem, že mě v březnu čeká spousta práce. Točili jsme SuperStar, kde jsem byla v porotě, měla jsem tančit v Roztančeném divadle, blížila se divadelní premiéra. Takže jsem si říkala, že jestli přežiju jaro, už to pak bude fajn. A pak přišel covid, takže divadelní premiéra se sice konala, ale dál se nepokračovalo, Roztančené divadlo neproběhlo vůbec a SuperStar jsme sice nějak natočili, ale museli jsme samozřejmě dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Další projekty padly a všechno jako by se najednou zastavilo. A já jsem byla svým způsobem ráda.
To jsem ovšem netušila, že se to potáhne další dva roky. V tu chvíli mě však fascinovalo, že se celý svět může v podstatě zastavit. Člověk by tomu předtím ani nevěřil. Ale přes to všechno jsem si celý ten rok užila. V červnu jsme s manželem zvládli dovolenou s karavanem, která byla skvělá, protože nikde nebyla ani noha. A pak jsme byli ještě v Chorvatsku, odkud už jsem si přivezla malou v břiše, takže pro mě byl rok 2020 úspěšný. (usmívá se)
Manžel mi slibuje, že pro mě přinejhorším nějakou pohádku napíše. Prý se bude jmenovat Princezna na ocet, aby bylo jasné, proč je tak stará.
