Jsou ale chvíle, kdy se sebelepší rada rozplyne jak vosk na slunci. To nedávno zažili na vlastní kůži dva čeští piloti, kteří navštívili údolí Kandersteg v Alpách. Po příjezdu neztráceli čas a místo toho, aby přeptali na předpověď počasí a záludnosti terénu, zamířili ihned na kopec. Když začínali stoupat na startoviště, které se nachází asi 1000 metrů nad údolím, slunce ještě svítilo. Když se však po dvou hodinách vyškrábali na louku s větrným pytlem, obloha už dávala tušit pěknou bouřku.
I když let v ní patří mezi ty nejnebezpečnější podmínky, s nimiž se můžete ve vzduchu setkat, rozhodli se oba pro start. První pokus nevyšel a navíc nechybělo mnoho, aby je vzdušné rotory nesrazily do propasti. S notnou dávkou štěstí přistáli na posledním vhodném místě. Ani tento neúspěch však s nimi neotřásl a tak to zkusili znovu. Na podruhé se start vydařil a oni zamířili nad skalní kuloár, který kolmo spadá až na dno alpského údolí. Mezitím se však bouřka přesunula přímo nad Kandersteg, kam oba směřovali. Průlet přímo pod základnou bouřkového mraku byl přesně takový, jak ho popisují příručky.
" Kolem nás létaly blesky, čekal jsem každou chvíli, až nějaký trefí i mě a já s padákem shořím na uhel," vzpomíná dnes na tyto hrůzné chvíle jeden z odvážlivců.
"Turbulence s námi házela nahoru a dolů a variometr pískal jako pominutý. Pak nás uchopil údolní vítr a hnal přímo proti kolmé skále. Ke všemu se spustil déšť a kroupy, které do nás pěkně bušily", dodal pilot, který se podle vlastních slov toho dne podruhé narodil.
"Zkusil jsem ztratit výšku vývrtkou, ale ani to nepomohlo. Nakonec jsem se rozhodl riskovat a použil tzv. front stall, při němž se z padáku schválně ´vyleje´ vzduch. Díky tomuto zákroku jsem nakonec unikl z těch nejhorších stoupavých proudů pod mraky. Asi 200 metrů nad zemí jsem nouzový sestup ukončil a víceméně v pohodě přistál za posledními domy vesnice. Jen co jsem dopadl, vyřítil se na mně nějaký místní pilot se slovy, že jsem blázen, protože tady v údolí se prý odpoledne vždy přižene bouřka a tak se tu nedá létat. Musel být na mně asi zajímavý pohled," zasmál se.
"Byl jsem totiž od toho bombardování ledovými kroupami v obličeji kropenatý jako puberťák po beďarech," vysvětlil sportovec, který ani po tomto zážitku na létání nezanevřel a věnuje se mu, ovšem méně hazardérsky, dodnes.
Pocit volnosti a splynutí s přírodou, odreagování od stresů a vnímání prostoru z ptačí perspektivy jsou při paraglidingu totiž velmi intenzivní a s ničím nesrovnatelné. To jsou možná hlavní důvody, proč každým rokem přibývá mužů a žen, brázdících na padácích nebe nad našimi hlavami.
I když let v ní patří mezi ty nejnebezpečnější podmínky, s nimiž se můžete ve vzduchu setkat, rozhodli se oba pro start. První pokus nevyšel a navíc nechybělo mnoho, aby je vzdušné rotory nesrazily do propasti. S notnou dávkou štěstí přistáli na posledním vhodném místě. Ani tento neúspěch však s nimi neotřásl a tak to zkusili znovu. Na podruhé se start vydařil a oni zamířili nad skalní kuloár, který kolmo spadá až na dno alpského údolí. Mezitím se však bouřka přesunula přímo nad Kandersteg, kam oba směřovali. Průlet přímo pod základnou bouřkového mraku byl přesně takový, jak ho popisují příručky.
" Kolem nás létaly blesky, čekal jsem každou chvíli, až nějaký trefí i mě a já s padákem shořím na uhel," vzpomíná dnes na tyto hrůzné chvíle jeden z odvážlivců.
"Turbulence s námi házela nahoru a dolů a variometr pískal jako pominutý. Pak nás uchopil údolní vítr a hnal přímo proti kolmé skále. Ke všemu se spustil déšť a kroupy, které do nás pěkně bušily", dodal pilot, který se podle vlastních slov toho dne podruhé narodil.
"Zkusil jsem ztratit výšku vývrtkou, ale ani to nepomohlo. Nakonec jsem se rozhodl riskovat a použil tzv. front stall, při němž se z padáku schválně ´vyleje´ vzduch. Díky tomuto zákroku jsem nakonec unikl z těch nejhorších stoupavých proudů pod mraky. Asi 200 metrů nad zemí jsem nouzový sestup ukončil a víceméně v pohodě přistál za posledními domy vesnice. Jen co jsem dopadl, vyřítil se na mně nějaký místní pilot se slovy, že jsem blázen, protože tady v údolí se prý odpoledne vždy přižene bouřka a tak se tu nedá létat. Musel být na mně asi zajímavý pohled," zasmál se.
"Byl jsem totiž od toho bombardování ledovými kroupami v obličeji kropenatý jako puberťák po beďarech," vysvětlil sportovec, který ani po tomto zážitku na létání nezanevřel a věnuje se mu, ovšem méně hazardérsky, dodnes.
Pocit volnosti a splynutí s přírodou, odreagování od stresů a vnímání prostoru z ptačí perspektivy jsou při paraglidingu totiž velmi intenzivní a s ničím nesrovnatelné. To jsou možná hlavní důvody, proč každým rokem přibývá mužů a žen, brázdících na padácích nebe nad našimi hlavami.
