Je pro ně idolem, a tak mu píší esemesky nebo rovnou volají. "Nedávno mi jedna slečna po telefonu vyznala lásku. Chtěla, abych jí poslal fotku, tak jsem se z toho snažil nějak vybruslit. Já vím, že je to kruté, když to takhle říkám, ale já fakt nemůžu odpovědět všem...," říká Kotek. A v nadsázce dodává: "Moje telefonní číslo se šíří jako chřipka. Jedna holka ho dostane a už ho předává druhé."
V druhém díle Pojišťovny štěstí tento zatím veskrze kladný hrdina choval na rukou svého bratříčka Adama. Z celého natáčení, které trvalo rok, to prý byla nejtěžší scéna. Vojtěch Kotek totiž žádného sourozence nemá, a tak nic podobného v životě nedělal.
"Strašně jsem se u toho klepal. Točili jsme to několikrát a byl to pro mě hrozný stres. Tomu chlapečkovi bylo pouhých jedenáct dnů. Jeho matka to brala hrdinsky a dávala mi instrukce, ale já si říkal, že kdyby moje dítě bral do rukou takový klacek..."
Kupodivu dobře se mu hrála scéna, ve které přijde o otce. Právě proto, že byla tak silná. "Ono je těžké představit si, že nemáte tátu, ale na druhé straně, když si uvědomíte hrůzu té situace, je to tak silný emotivní prožitek, že se do toho člověk líp vžívá a pak se mu i líp brečí."
Kotek začínal v osmi letech v dabingu. Záhy poté se díky otci, který je manažerem Divadla Járy Cimrmana, objevil i v jedné cimrmanovské inscenaci. Ve třinácti natočil o prázdninách televizní film Tuláci a celovečerní snímek Únos domů, a od té doby mu přicházejí nabídky neustále. Sám neví, jestli Ondřej v Pojišťovně štěstí je jeho devátou, nebo už jedenáctou rolí. V každém případě je však největší a možná mu bude i nejbližší.
"Scenáristka Eva Papoušková chtěla docílit toho, aby se televizní postavy postupem času stávaly námi. A docela se jí to podařilo. Ke konci natáčení, když už je Ondra drzejší a nespokojený, pro mě nebylo tak těžké zahrát ho."
V současné době se už připravuje druhá řada seriálu a také v ní budou mít herci právo zasahovat do dialogů. Točit by se mělo začít v červnu a Kotkovi tak v jeho šestnácti letech přibude na konto další kapesné. "Peníze budou a my nebudeme," říká k hospodaření s nimi. "Doma to máme zavedené tak, že se chovám jako samoživitel. Oblečení i jídlo si kupuji sám. Občas mámu pozvu na večeři a nešetřím na dárcích. Dokud to jde, tak se snažím, aby mi na penězích záleželo co nejmíň."
Nejvíc zatím utrácí za cédéčka. Hraje na kytaru (punk a rock) v kapele Rohlick, a tak podporuje muzikanty. "Řekl jsem si, že dokud budu mít peníze, budu si kupovat originály a nebudu si pořizovat pirátské kopie. Třeba se nám jednou taky poštěstí vydat CD - a pak budu rád, když se lidi zachovají stejně."
V současné době studuje Kotek španělské gymnázium. Jeho cílem však je herectví a filmová režie. Státnice ze španělštiny by pro něj měla být pojistkou, kdyby se mu nepodařilo sny naplnit. Zanedlouho také přijde do kin film Snowboarďáci, kde si zahrál jednu z hlavních rolí.
 Vojtěch Kotek, nový idol mladé generace. |
