Viděl ji na televizní obrazovce jednou a hned si jí všiml. „Ta holka se chová zvláštně. Je z ní cítit určitá osobnost. A je jedno, v jakém smyslu přesně. Vymyká se zkrátka svým chováním, takže ji nemůžete přehlédnout. Ale to je všechno, co k tomu můžu říct, viděl jsem to opravdu asi jednou. Nebavilo mě to. Jak člověk nezná kontinuitu, připadá mu to nudné,“ říká Ondřej Soukup.
A jestli ho Regina zaujala jako žena? „Tak to vážně ne,“ ohrazuje se. Regina je ovšem opravdu jediný hrdina reality show, kterého si stačil uvědomit. Na otázku, jestli zná třeba Vladka, odpovídá zděšeně: „Koho? Neznám.“
Reality show jako druh zábavy neodsuzuje. Kdyby měl čas, možná by ji také sledoval. Ale právě čas je pro něj stále velmi cenný a marnit ho sledováním toho, co se děje v domě na Nově nebo ve vile na Primě, by mu připadalo jako jeho zbytečná ztráta. Tento typ pořadu však považuje za zajímavou psychologickou studii. „Odhadovat, k čemu jsou ti lidé vedeni dramaturgy nebo těmi, kdo to řídí, nebo jestli je to opravdu přirozená situace, může být podnětné. Myslím, že je to takové pokusné akvárium, kam až lidi můžou zajít. Psychologové jsou určitě nadšeni. Spíš je hrozné, že se z nás stal národ voyeurů,“ míní.
Možná se teď, když je muzikál hotový, k voyeurům přidá. „Třeba se na to budu dívat taky,“ směje se. „A jestli mi nevadí, že se honem nezapojím do debaty, když říkáte, že se o tom mluví téměř všude, a budu trochu out? Out už jsem. Prošvihl jsem toho v životě víc, tohle unesu,“ říká.
Co však neprošvihl, byly pracovní příležitosti a zejména sehraný trojúhelník ve složení Soukup–Osvaldová–Bílá. Je nerozlučitelný? „V životě se může stát všechno,“ krčí rameny Soukup.
S Lucií Bílou se zná už šestnáct let, od roku 1989. Hodně se prý od té doby změnila. Samozřejmě k dobrému. „Spoustu věcí si uvědomila, spoustu se jich naučila. Uvědomila si podle mne i plno svých schopností a začala jich využívat. Kromě jiného například zjistila, že je strašně dobrá herečka,“ tvrdí Soukup o naší devítinásobné zlaté slavici.
Ta hraje v muzikálu dvojroli uťápnuté laborantky Heleny a energické a nespoutané Edity, manželky hlavní postavy muzikálu, lékaře a vědce Maxe Wolfa. Že je žena zázrak schizofrenie, se mimo jiné zpívá v jedné písničce, kterou si skladatel Soukup velmi oblíbil. „Napsal jsem ji za deset minut. Ba ne, to bych lhal, za dvacet,“ tvrdí. A která ze dvou postav, jež Bílá ztvárňuje, se víc blíží Lucii? „V ní je spíš Edita než Helena,“ míní Soukup.
Muzikál Elixír života je podle Soukupa spíše „písničkál“. „Není to muzikál, jako byla Johanka z Arku, která byla pokrytá od začátku do konce hudbou. Tady je mnohem větší podíl činohry. Každá věc, kterou jsem pro divadlo napsal, je ovlivněná a inspirovaná danou situací. Třeba písnička Marilyn Monroe má swingovo-hollywoodský nádech, písnička pro selky je zase lidová, a když jde o Stalina, je to částečně budovatelské a částečně je to parodie na všechny ruské styly. Já mám ruskou hudbu strašně rád a pro budovatelskou muziku mám slabost. Proto jsem si tam taky odcitoval Internacionálu.“
Po dnešní premiéře ho čeká práce na desce s písničkami z Elixíru života. Zabere mu měsíc. „Nedám to z ruky, dokud si nebudu myslet, že je to v pořádku. Deadline nemám. Kdy přijde ten vhodný okamžik, to si rozhodnu já sám.“
