Potkali jsme se na křtu videoklipu SuperStaristy Jana Fanty. Co pro vás na hudebním poli znamenají nové objevy, jako je on?
Je to naděje, že jsou zodpovědní lidé, kteří chytnou příležitost za pačesy a nějakým způsobem se snaží na sobě pracovat a něco dělat. To je vždycky hodno určitého obdivu. Záleží samozřejmě na tom, jak moc to bude kvalitní. Podle toho co jsem viděl a slyšel písničky, které Honzovi Fantovi napsal Lukáš Janota, myslím, že má dobře našlápnuto.
Jak byste popsal svoji vlastní pracovní etiku?
Jsem k sobě přísný. Jsem sice prokrastinátor, vím to o sobě a nějak se za to zásadně nebičuji, takže odkládám věci na později, ale dělám to záměrně, protože vím, že čím více se blíží termín odevzdání, tím jsem v práci lepší. Ale jsem velmi zodpovědný, co se týče hudby a práce, protože dokud to teče, tak toho člověk musí využívat.
Co jste během uplynulé pauzy stihl tvůrčím způsobem dohnat nebo vymyslet?
Stihl jsem dopsat jeden muzikál, zároveň dělám na muzice k večerníčku a do toho jsem napsal pár písniček, které si buď nahraji na desku, nebo je někomu věnuji. Třeba Honzovi Fantovi, nevím.
Jak vypadaly vaše dny, když je srovnáme s těmi dnešními? Zpohodlněl jste?
Ne, nezpohodlněl. Přibral jsem pár kilo, které jsem zase shodil, ale jinak jsem si to tak nějak víceméně užil. Chtěl jsem si dávat pozor, nevystavovat se zbytečně něčemu, co by mohlo ohrozit mě, nebo moji rodinu. Přistupoval jsem k tomu zodpovědně. Ale na druhou stranu jsem se snažil oprostit od všech mediálních informací, které byly alespoň z mého pohledu velmi krutě interpretovány s až takovou ošklivou pachutí paniky.
V jednu chvíli jsem zjistil, že začínám mít taky strach, což nechci. Nechci, aby kdokoliv jiný ovlivňoval můj postoj k životu, že se mám něčeho obávat. To je to nejhorší. Protože co se stane, kdybych to náhodou chytil? Tak se musím s tím nějak poprat.
Ze kterých věcí panikaříte?
Neřekl bych, že panikařím, ale nesmírně si vážím lidí, kteří něco umí, něco dokážou a bývám občas v jejich přítomnosti nervózní. Chytám možná jemnou paniku, jestli jsem intelektuálně dostatečně na stejné výši jako oni a podobně. Ale to jsou asi takové přirozené strachy, když zkrátka člověk má z někoho respekt.
Jak vlastně vypadá shazování kil ve vašem podání?
Shazování kil podle Ondry Brzobohatého znamená tolik nežrat. (smích) Nepřejídat se a vynechat pivo, protože pivo mně hned udělá takovouhle tvář a jde mi to všude možně. Takže jsem vynechal chmel a na večer prostě nebyla takzvaná bílá milenka, lednice. Zatím to jde dolů docela dobře, takže se to dá. Ale je pravda, že jak byla krize a právě vyplouvaly na povrch apokalyptické scénáře všeho, tak jsem se jednoho z nich chytil ve smyslu, že pojďme všechno sežrat, možná to už brzo nebude!. (smích) V tomto směru jsem trochu zhřešil, ale jakmile ručička na váze přesáhla sto kilo, tak jsem si uvědomil, že to není úplně dobrá cesta. Tak jsem se zase vrátil zpátky k mým devadesáti.
Co vám říká manželka, když vás přistihne u bílé milenky, protože ona sama si nemůže dovolit několik kilo navíc?
To by ses divil, co ona si nemůže dovolit! (smích) Taťána si toho může dovolit právě docela dost a my kolikrát sdílíme tu bílou milenku společně. Ne, ona je výborná. My společně rádi tloustneme a společně i rádi hubneme, takže v tomto jsme fakt parťáci a je to zábavné. Ona se nijak zásadně neomezuje a navíc Taťána hodně cvičí a sportuje, chodí běhat. Já si ale říkám, že běhání je pro zloděje, mě to nebaví. Maximálně jdu do tělocvičny a tam s trenérem cvičím něco, co není až tak strašně moc namáhavé a není to až moc kardio.
Jak vypadají vaše největší gastronomické hříchy?
Myslím, že člověk by měl ochutnat všechno, na co má chuť. Pokud něco jíte s láskou, pak přibíráte kila lásky a ty se dají velice snadno shodit. Vyloženě nějaké hříchy... To je třeba, když po nějaké kalbě ve tři hodiny v noci jdeš do mekáče a vezmeš to šmahem, že jo. Ale na druhou stranu to žaludku udělá dobře. Takže to je těžko říci. Myslím ale, že umíme krásně gastronomicky hřešit nějakou českou těžkou kuchyní, třeba u pana Sapíka na Klokočné. Ten vaří jako naprostý génius klasickou českou a rakousko-uherskou kuchyni. To ale není samozřejmě každý týden.
