Naše babičky i matky se ještě obstojně vyznaly v tlačenici partnerských vztahů. Vítaly své muže pečlivě upraveny v uklizeném bytě, kde voněla teplá večeře.
"K mým nejživějším vzpomínkám z dětství patří tatínkovy příchody domů," vypráví pětačtyřicetiletá lékařka Renata Soukupová z Prahy. "Vítal se s maminkou polibkem a mým úkolem bývalo připravit mu bačkory."
Tento sen se však rozplynul kdesi ve víru minulosti a zdá se, že nic, co by navrátilo božskou pozici rady Váchy z Neffových Sňatků z rozumu, už zřejmě mužům nehrozí. Příchody domů dnes naopak připomínají větrnou smršť neodkladných povinností. Nákupy, psaní úkolů s protestujícími potomky, příprava večeře, rychlé mytí malých vzpurných krků, něco vyprat a něco vyžehlit, uložit děti, toužící sledovat akční film s hektolitry krve, a pokud zbude síla, pak ještě dohonit resty...
Americký rodinný poradce Alex Hunter tvrdí, že pokud by si lidé položili otázku, zda si právě takto představovali život v manželství, jejich upřímná odpověď by byla nutně záporná. Jediné štěstí vidí v tom, že na podobné úvahy nemají v té nejkritičtější době prostě čas.
Kouzlo laskavosti
"Manžel se vracívá domů okolo půl sedmé," vypráví třicetiletá laborantka Hedvika Králová z Brna. "Jsem třetím rokem na mateřské dovolené a v prvních měsících jsem se přímo vrhala ke dveřím, abych konečně slyšela delší než dvouslabičné slovo. Toužila jsem, aby se mi okamžitě věnoval."
Paní Králová dnes už ví, že je to právě její muž, kdo si po příchodu z práce zaslouží být zvýhodněn chvilkou samoty a relaxace. Po domluvě dodržují rituál nazvaný "vana a ticho".
"Poté, co manžel vyjde z koupelny, je z něho jiný člověk. Únava a nervozita jsou pryč. Když pak koupe dceru, nastává zase moje chvíle hájení."
Pražský výtvarník Milan Ježek zažil obě strany dveří na vlastní kůži. Když se vracíval domů ze zaměstnání a manželka mu v předsíni, plné pohozených hraček, vtiskla žákovskou knížku, v níž byl jejich syn Martin vylíčen jako element zrající pro šibenici, míval okamžitě po náladě.
"Dnes maluju doma a dovedu si živě představit, jak se asi žena cítí při příchodu domů. Většinou však stačí čtvrt hodiny, kdy může v klidu zavřít oči a třeba poslouchat hudbu."
Podle pražské psycholožky Venduly Junkové je důležité, aby si lidé byli nebezpečí krize, která hrozí v době příchodu domů, vůbec vědomi.
"Společné chvíle nikdy nezačínejte servírováním nářků, stížností a problémů. Pokud se vám nepodaří najít takový rituál, který uspokojí všechny zúčastněné, domluvte si prostě pravidla hry," radí psycholožka.
Krmení povoleno
Pražská knihovnice Eva Kašparová se už téměř třicet let svého manželství drží zásady, kterou pracovně nazývá "Krm bestii". Co obnáší?
"Můj muž je ten typ, co na svých ramenou nosí starosti celého světa, proto jakmile otevře dveře bytu, vtisknu mu do ruky čímkoli namazaný chleba a zahlaholím něco jako "máš jistě hlad, viď?". Pro hodnou chvíli je uspokojen, a já hned neslyším, kdo mu co zas ošklivého přes den provedl."
Také rituál s připraveným šálkem čaje nebo kávy má zázračný účinek. Udělejte si tu chvilku a vypijte jej společně, třeba za přítomnosti dětí, ale naopak bez hluku zapnuté televize, v místnosti, kde se nevrší haldy nevyžehleného prádla a závěje dětských hraček. Podle doktorky Junkové je v té chvíli důležité nevěnovat se pouze potomkům, ale vyslechnout partnerovy starosti či pouhé novinky. Nebude se cítit opomíjen a zanedbáván.
Dlouhodobější nepřítomnost však povyšuje všechny zásady rituálu uvítání na nutnost. Měla by jej doplnit i slavnostnější večeře a možná i maličkost pro radost, která zdůrazní potěšení se vzájemné přítomnosti.
"Způsob, kterým dokážete přivítat svého muže či ženu při příchodu z práce, učí vaše děti taktu, ohleduplnosti, toleranci a respektu k lidem," konstatuje doktorka Junková. "Svým chováním je připravujete na život ve dvou. Možná tak bude mít jejich budoucí manželství o jeden klíčový rizikový faktor méně."
 Návraty domů jsou pro kreslíře bohatým zdrojem inspirace. |
