999
Na knížecím dvoře
Vlnoslav: "Hoj, kníže, povstal jakýsi muž z rodu zavrženého a hlásá proti tobě. V kobce brdské žije,nemyje se a nečeše, jako kanec jakýsi bytuje a volá, že moc držíš neprávem, neb zlopověstné Slavníkovce hubiti jsi kázal ohněm a mečem. Cizáků německých se při tom dovolává."
Kníže Boleslav: "Slyšel jsem o tom Havlu, kterak mu však lid uvěří, že jest poustevníkem, když prasečí oháňky v pikantní omáčce oblibuje a žádná děvečka ze širokého okolí před ním není jista?"
Vlnoslav: "Dozajista, kníže, považ však, zda netouží po tvém stolci? V době dnešní, kdy hodnoty jsou zpřeházeny a o českém trůnu rozhoduje se v Řezně a v Cáchách, mohl by být snadno vyzdvižen."
Boleslav: "Co tedy radíš, Vlnoslave?" Vlnoslav: "Zahubiti ho jako záškodnickou kunu."
Boleslav: "A nebude to v Němcích slyšeno jako porušení zákona Božího?"
Vlnoslav: "Do světa rozhlásíme, že se svým obžerstvím udávil."
Kníže: "Konej tedy,jak myslíš." Kroniky praví, že na sklonku věku byl poustevník Havel vrahy vytažen ze své skrýše, dlouho trýzněn a posléze utracen.
1434
Staré Město pražské
Schyluje se k rozhodující bitvě mezi tábority vedenými Prokopem Holým a panskou jednotou v čele s Hynce Ptáčkem. Táborité sice volají po společnosti přátelské pro všechny,ale jsou už jen hordou profesionálních hrdlořezů. Panská jednota sází na osvědčené konzervativní hodnoty, ale ve skutečnosti jí jde jen o rozchvácení majetku, který po husitských řežích leží doslova na zemi. Uznávaný teolog pražské univerzity, m už, který studoval v Paříži i v Boloni, se nabídl, že mezi stranami zprostředkuje mír.
Doctor Havel: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Podejme si ruce, že. Celý civilizovaný svět hledí nyní na nás, jak své problémy zvládneme."
Hynce Ptáček: "Hubo zlořečená, nebyl jsi to ty, kdo mě nařkl z plenění země?"
Prokop Holý: "Jak mám věřit tobě, doctore, když až dosud v panském přepychu žiješ a s Hynce Ptáčkem obden snídáváš?"
Doctor Havel: To všechno může být a nemusí být pravda. My bychom si však jaksi měli podat ruce a vydat se vstříc Evropě.
Prokop Holý: "Tfuj, to raději dopadnu jako u Lipan."
Hynce Ptáček: "Havle, mír již byl na obzoru, tys ho však svým prázdným žvaněním zmařil. V boj!"
Havel: "Tak počkejte, prosím.
1600
Dvůr Rudolfa II.
Císař skýtá útočiště alchymistům a humanistům z celé Evropy. Navenek se dvůr leskne, ale pod povrchem se spřádají nekonečné intriky. Hlavní roli v nich hrají dva alchymisté, magistr Kelly irského původu a pražský měšťan Havel. Oba tvrdí, že nalezli kámen mudrců a umějí přetavit olovo ve zlato. Rudolf má nakonec jejich půtek dost a oba nechá uvrhnout do věže. Kelly se snaží spasit útěkem, přičemž si zpřeláme obě nohy. O Havlovi se anály nezmiňují. Buď ve věži zemřel, nebo je tam dodnes.
1656
Jesenicko
Memorandum inkvizitora Boblika, dáno na Velkých Losinách. Kdyžtě byla Kristina řečená bramborová podrobena právu útrpnému, označila za ďáblova spřežence majitele kočovné společnosti herecké, jakéhosi Havla. Havel tento se před soudní stolici dostavil, řka, že on je jen herec a spisovatel her, kteroužto ke gaudiu přísedících předvedl. Dáváme nyní zápis z výslechu tohoto Havla.
Boblik: "Tvrzeno o vás, že často v převleku ďábla mladičké dívky ke hříchu svádíte."
Havel: "Ďábel je zajisté jednou z významných figur našich pašíjových her, že. A jestliže ďábla hraji, tak výhradně jako zápornou postavu, aby se dobro o to více zaskvělo."
Boblik: "O vás hercích známo jest, že čarodějnými praktikami si odvahy dodáváte."
Havel: "To myslíte mou zaječí pacičku?" (Smích v auditoriu)
Boblik: "Neopouštějte Losiny." Podle dalších análů se spisovatel a komediant Havel upálení vyhnul, neboť v témže roce zemřela hraběnka Gallová a procesy s čarodějnicemi byly zastaveny.
1800
Zpráva z Krameriovy České expedice
Příkladem toho, jak lze cítění národovecké spojiti s věrností koruně, je pisák Havel. Jeho hry české hrají se po našich vesnicích a dav vždy čeká společnost divadelníků s velkou netrpělivostí. Zároveň však v salonech vídeňských je tento Havel vítaným hostem. Havlova čeština bývá příjemným zpestřením hovorů. Havel je nositelem velkokříže, který mu udělil sám panovník u příležitosti sté reprízy jeho hry Asanace v Burgtheatru. Ačkoli se Havel netají svou sympatií pro myšlenku českou, je letos navržen na udělení šlechtictví pro zásluhy o říši rakouskou. Takových, kteří dokázali myšlení a život české vesnice povznést až do Vídně, je málo. A tak ti, kteří spílají našem u milenému spisovateli odrodilců, měli by si zamésti před vlastním prahem.
1930
Pražský hrad
Masaryk: "Zdaleka ne všichni intelektuálové jsou takoví, jako vy, Čapku, necítí národní zodpovědnost, vysedávají po kavárnách a močí před nimi."
Čapek: "Jistá revolta mravní patří přec k pravému umělectví."
Masaryk: "Jakápak je ovšem revolta takového Havla? Zatímco jeho hry přední scény pro nesrozumitelnost a jistou pornografičnost právem odmítají, staví se zneuznaným, pamflety píše a i do politiky by chtěl mluvit. Mám zprávy o tom, že v kruzích krajní levice získal si tento muž pro své anarchistické výstřelky jisté jméno."
Čapek: "Havel velmi prožívá otázku sociální a dává-li to někdy najevo po svém, nebudiž mu to přičítáno ke zlu, je ještě velmi mladý."
Masaryk: "Ne, ne, milý Čapku. Dějiny znají mnoho příkladů, kdy průměrný umělec vrhl se do politiky a pak napáchal mnoho škod."
Čapek: "Jak víte, ani mně není Havlovo spisování plné schválností a neúcty k drobném u člověk blízké. O jednom vás však mohu ujistit. Tomuto nestálému duchu není nic cizejšího než precizní a pracný život politický. Možná jej uvidíme na naší první scéně, v politice však nikdy."
Na knížecím dvoře
Vlnoslav: "Hoj, kníže, povstal jakýsi muž z rodu zavrženého a hlásá proti tobě. V kobce brdské žije,nemyje se a nečeše, jako kanec jakýsi bytuje a volá, že moc držíš neprávem, neb zlopověstné Slavníkovce hubiti jsi kázal ohněm a mečem. Cizáků německých se při tom dovolává."
Kníže Boleslav: "Slyšel jsem o tom Havlu, kterak mu však lid uvěří, že jest poustevníkem, když prasečí oháňky v pikantní omáčce oblibuje a žádná děvečka ze širokého okolí před ním není jista?"
Vlnoslav: "Dozajista, kníže, považ však, zda netouží po tvém stolci? V době dnešní, kdy hodnoty jsou zpřeházeny a o českém trůnu rozhoduje se v Řezně a v Cáchách, mohl by být snadno vyzdvižen."
Boleslav: "Co tedy radíš, Vlnoslave?" Vlnoslav: "Zahubiti ho jako záškodnickou kunu."
Boleslav: "A nebude to v Němcích slyšeno jako porušení zákona Božího?"
Vlnoslav: "Do světa rozhlásíme, že se svým obžerstvím udávil."
Kníže: "Konej tedy,jak myslíš." Kroniky praví, že na sklonku věku byl poustevník Havel vrahy vytažen ze své skrýše, dlouho trýzněn a posléze utracen.
1434
Staré Město pražské
Schyluje se k rozhodující bitvě mezi tábority vedenými Prokopem Holým a panskou jednotou v čele s Hynce Ptáčkem. Táborité sice volají po společnosti přátelské pro všechny,ale jsou už jen hordou profesionálních hrdlořezů. Panská jednota sází na osvědčené konzervativní hodnoty, ale ve skutečnosti jí jde jen o rozchvácení majetku, který po husitských řežích leží doslova na zemi. Uznávaný teolog pražské univerzity, m už, který studoval v Paříži i v Boloni, se nabídl, že mezi stranami zprostředkuje mír.
Doctor Havel: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Podejme si ruce, že. Celý civilizovaný svět hledí nyní na nás, jak své problémy zvládneme."
Hynce Ptáček: "Hubo zlořečená, nebyl jsi to ty, kdo mě nařkl z plenění země?"
Prokop Holý: "Jak mám věřit tobě, doctore, když až dosud v panském přepychu žiješ a s Hynce Ptáčkem obden snídáváš?"
Doctor Havel: To všechno může být a nemusí být pravda. My bychom si však jaksi měli podat ruce a vydat se vstříc Evropě.
Prokop Holý: "Tfuj, to raději dopadnu jako u Lipan."
Hynce Ptáček: "Havle, mír již byl na obzoru, tys ho však svým prázdným žvaněním zmařil. V boj!"
Havel: "Tak počkejte, prosím.
1600
Dvůr Rudolfa II.
Císař skýtá útočiště alchymistům a humanistům z celé Evropy. Navenek se dvůr leskne, ale pod povrchem se spřádají nekonečné intriky. Hlavní roli v nich hrají dva alchymisté, magistr Kelly irského původu a pražský měšťan Havel. Oba tvrdí, že nalezli kámen mudrců a umějí přetavit olovo ve zlato. Rudolf má nakonec jejich půtek dost a oba nechá uvrhnout do věže. Kelly se snaží spasit útěkem, přičemž si zpřeláme obě nohy. O Havlovi se anály nezmiňují. Buď ve věži zemřel, nebo je tam dodnes.
1656
Jesenicko
Memorandum inkvizitora Boblika, dáno na Velkých Losinách. Kdyžtě byla Kristina řečená bramborová podrobena právu útrpnému, označila za ďáblova spřežence majitele kočovné společnosti herecké, jakéhosi Havla. Havel tento se před soudní stolici dostavil, řka, že on je jen herec a spisovatel her, kteroužto ke gaudiu přísedících předvedl. Dáváme nyní zápis z výslechu tohoto Havla.
Boblik: "Tvrzeno o vás, že často v převleku ďábla mladičké dívky ke hříchu svádíte."
Havel: "Ďábel je zajisté jednou z významných figur našich pašíjových her, že. A jestliže ďábla hraji, tak výhradně jako zápornou postavu, aby se dobro o to více zaskvělo."
Boblik: "O vás hercích známo jest, že čarodějnými praktikami si odvahy dodáváte."
Havel: "To myslíte mou zaječí pacičku?" (Smích v auditoriu)
Boblik: "Neopouštějte Losiny." Podle dalších análů se spisovatel a komediant Havel upálení vyhnul, neboť v témže roce zemřela hraběnka Gallová a procesy s čarodějnicemi byly zastaveny.
1800
Zpráva z Krameriovy České expedice
Příkladem toho, jak lze cítění národovecké spojiti s věrností koruně, je pisák Havel. Jeho hry české hrají se po našich vesnicích a dav vždy čeká společnost divadelníků s velkou netrpělivostí. Zároveň však v salonech vídeňských je tento Havel vítaným hostem. Havlova čeština bývá příjemným zpestřením hovorů. Havel je nositelem velkokříže, který mu udělil sám panovník u příležitosti sté reprízy jeho hry Asanace v Burgtheatru. Ačkoli se Havel netají svou sympatií pro myšlenku českou, je letos navržen na udělení šlechtictví pro zásluhy o říši rakouskou. Takových, kteří dokázali myšlení a život české vesnice povznést až do Vídně, je málo. A tak ti, kteří spílají našem u milenému spisovateli odrodilců, měli by si zamésti před vlastním prahem.
1930
Pražský hrad
Masaryk: "Zdaleka ne všichni intelektuálové jsou takoví, jako vy, Čapku, necítí národní zodpovědnost, vysedávají po kavárnách a močí před nimi."
Čapek: "Jistá revolta mravní patří přec k pravému umělectví."
Masaryk: "Jakápak je ovšem revolta takového Havla? Zatímco jeho hry přední scény pro nesrozumitelnost a jistou pornografičnost právem odmítají, staví se zneuznaným, pamflety píše a i do politiky by chtěl mluvit. Mám zprávy o tom, že v kruzích krajní levice získal si tento muž pro své anarchistické výstřelky jisté jméno."
Čapek: "Havel velmi prožívá otázku sociální a dává-li to někdy najevo po svém, nebudiž mu to přičítáno ke zlu, je ještě velmi mladý."
Masaryk: "Ne, ne, milý Čapku. Dějiny znají mnoho příkladů, kdy průměrný umělec vrhl se do politiky a pak napáchal mnoho škod."
Čapek: "Jak víte, ani mně není Havlovo spisování plné schválností a neúcty k drobném u člověk blízké. O jednom vás však mohu ujistit. Tomuto nestálému duchu není nic cizejšího než precizní a pracný život politický. Možná jej uvidíme na naší první scéně, v politice však nikdy."
 Václav Havel s jordánským králem Husajnem |
 Václav Havel s Tinou Turner |
 Prezident Václav Havel poslouchá na konferenci Deset let poté bývalého sovětského vůdce Michaila Gorbačova |
 Policisty potlačený studentský průvod 17. listopadu 1989 si na Národní třídě v Praze připomněl i prezident Václav Havel |
 Policisty potlačený studentský průvod 17. listopadu 1989 si na Národní třídě v Praze připomněl i prezident Václav Havel |
 Václav Havel kráčí k pamětní desce k událostem 17.listopadu 1989 na Národní třídě v Praze |
 Václav Havel podepisuje v Činoherním klubu prohlášení Občanského fóra. |
 Václav Havel podepisuje v Činoherním klubu prohlášení Občanského fóra. |
 Prezident Václav Havel se zdraví se svou švagrovou Dagmar Havlovou (vpravo) na pátečním setkání se zakladateli Občanského fóra k 10. výročí listopadu 1989 v Činoherním klubu v Praze. |
 Prezident Václav Havel na pátečním setkání se zakladateli Občanského fóra v Činoherním klubu v Praze uspořádaném k 10. výročí listopadu 1989. Vlevo od Václava Havla je jeden ze spoluzakladatelů OF a pozdější prezidentův tajemník Vladimír Hanzel. |
 Prezident republiky Václav Havel na improvizovaném balkóně. |
 Prezident republiky Václav Havel |
 Egon Lánský po setkání s prezidentem Václavem Havel vysvětluje důvody své rezignace. |
 Prezident Václav Havel s papežem Janem Pavlem II v prosinci 1999. |
