Jak se žije muslimům v Čechách? Ve škole, v práci i doma se chovají podle koránu. Měli by se proto v současné době bát naší odplaty?
Najít brněnskou mešitu mezi okolními paneláky není snadné. Ale když už ji konečně objevíte, první, co spatříte u dveří, je Prohlášení. Prohlášení místní muslimské obce, že odsuzuje teroristické útoky na Spojené státy a soucítí s oběťmi. Opatrnost matkou moudrosti?
Nikdo na nás neútočí ani nám nevyhrožuje, říká předseda Islámské nadace v Brně Muneeb Hassan, který je jakýmsi šéfem mešity (islám nemá církevní hierarchii a kněze jako prostředníky mezi věřícími a Bohem). "Jen párkrát jsme slyšeli za dveřmi nějaké nadávky. Ale přesto chceme veřejnost ujistit, že nemáme s terorizmem nic společného." (Horší to podle něho mají muslimské děti - spolužáci na ně pokřikují, co slyší doma. Nebývá to lichotivé. Někdy před nimi muslimy urážejí i učitelky.) Poslední dny, poté, co Američané zahájili odvetný útok na Afghánistán, se v mešitě nic zvláštního neděje. Brněnští muslimové nepřipravují žádné protesty ani nepíší další prohlášení. Vyčkávají. Ale po modlitbách vzrušeně debatují. "Jsme z toho všeho nešťastní. Myslíme si, že nebyl dán dostatečný prostor k jinému řešení. Že se měla vina za teroristické útoky řešit před soudem, ne bombardováním," říká za všechny pan Hassan, který se stal jakýmsi místním mluvčím. Ostatní raději nápisem u vchodu do místnosti určené k modlitbám vybídl, aby na půdě mešity s nikým o svých soukromých názorech nemluvili. Někdo by mohl říct zbytečně něco nevhodného... V Brně žije i několik Afghánců. Co prožívají, o čem přemýšlejí? To neví ani muslimská komunita z mešity. Brněnští Afghánci totiž do mešity nechodí. Patří zřejmě co do víry k vlažné, nepraktikující části muslimů. Ale takových muslimů je prý zejména ve srovnání se situací v křesťanství - jen málo.
Muslim a občan
Šéf brněnské Islámské nadace, ředitel mešity a občasný kazatel Muneeb Hassan mluví velmi dobrou češtinou. A snaží se, podle svých slov, být dobrým muslimem. To znamená, že plní povinnosti, které mu islám dává. Pětkrát denně se modlí, dodržuje půst, navštěvuje mešitu, dává peníze těm, kteří to potřebují. Jedinou povinností muslima, kterou ještě nesplnil, je cesta do Mekky. Ale již ji plánuje. Muneeb Hassan chce, jak říká, být i dobrým občanem země, ve které žije. Tedy České republiky. (To znamená například platit daně a mít jen jednu manželku.) Muneeb Hassan je Iráčan. Do České republiky se dostal jako student přijatý na Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Brně. V naší zemi si našel i ženu, také muslimku. Mají spolu dvě malé děti. Jeho žena je jednou z mnoha lidí, kteří museli utéct před válkou v Bosně a najít nový domov. "Právě před týdnem přišla zpráva, že jejího nezvěstného otce, kterého viděla naposled, když ho odvlékali Srbové neznámo kam, našli v hromadném hrobě. Identifikovali jej podle oblečení," říká Muneeb Hassan. Ale rychle a s jistou výčitkou dodává: "Vidíte, a přece to nemá křesťanům za zlé. Ne jako vy, kteří z toho špatného obviňujete celý islám a všechny muslimy. V tom je rozdíl mezi námi a vámi - my křesťanství uznáváme a vy islám podezíráte ze všech špatností." Půjdou podle Muneeba Hassana ti, kteří způsobili masakr ve Spojených státech, do nebe, nebo do pekla? Poslední soud je věc boží, já si nesmím nic myslet," říká, ale pak dodává: "Ale jistě nebudou požehnáni."
Mešita, můj domov
V mešitě často potkáte také Senada Hadžiče. Má tady totiž na přechodnou dobu i svoji postel. Senad Hadžič je z Bosny. Před válkou (jak se často v zemích bývalé Jugoslávie dělí čas) měl ve Slovinsku cestovní kancelář. V Lublani poznal svou ženu. Češku. Zprvu žili tam, narodily se jim děti. Dostaly příjmení po matce - Kovář. Už tehdy prý bylo muslimské jméno důvodem k šikaně ve škole. Pak přišla válka. Rodina se přestěhovala do Brna. Jenže všechno dopadlo špatně. Žena jej opustila, cestovní kancelář zkrachovala. "Nemám kde bydlet, nemám práci. Mešita se o mne postarala. Žiju tady a dělám správce," vypráví smutně muž. "Nemohu se vrátit domů, vždyť moje děti jsou tady. A s bosenským pasem? Jednou dostaneš vízum, podruhé nedostaneš..." Jaká bude víra Senadových synů? "Jeden je již pokřtěný," pokývá odevzdaně hlavou Senad. "Párkrát tu za mnou byli. Jsou ještě malí, aby věděli, že existuje rozdíl ve víře. To pochopí až jednou." Ale pak Senad přeruší své vyprávění. Blíží se třináctá hodina a s ní doba modlitby. Senadovi možná kdysi nebylo cizí se napít vína, dodnes registruje, že je v Brně doba burčáku. Ale teď? Teď žije jako správný muslim. A jde se omýt, aby k modlitbám přišel očištěn. Pak s očima na hodinkách čeká, zda nepřijde někdo další. Nedočká se. (Nejvíc lidí přichází na páteční modlitbu. To se sejde v mešitě i sedmdesát věřících.) Vejde tedy sám, bos, s nohama ještě vlhkýma od rituální očisty, do místnosti vyzdobené nádhernými koberci a ornamenty na zdech. (Islám zakazuje zobrazit Boha, lidi i zvířata kvůli uctívání.) "A teď už mne nerušte. Teď se musím soustředit," říká a rituál modlitby začíná. Když skončí modlitbu, zazvoní telefon. Senad chvíli hovoří, zavěsí a pak vysvětluje, že volala dívka, která se zajímá, zda by nemohla přestoupit na islámskou víru. "Nemá to spojitost s tím, co se děje, rozhoduje se už dlouho," říká Senad Hadžič. Co je k takovému kroku vlastně potřeba? Jak se člověk stane muslimem? "Musí vyslovit: Není Boha kromě Alláha. Mohamed je jeho prorok. A věřit koránu a žít podle něho."
Co všechno víte a nevíte o islámu?
Prověřte si své znalosti v našem minitestu.
1. Nejvíce muslimů žije:
a) v arabských zemích
b) v subsaharské Africe
c) v Indonésii
2. Co znamená slovo islám?
a) pravda
b) odevzdání
c) mír
3. Slovo mešita (masdžid) v překladu znamená:
a) kostel
b) padat na tvář
c) dům, kde bydlí Bůh
4. Šaría znamená
a) náboženské právo
b) šátek, který musí nosit muslimky
c) modlitba
5. Šaháda je
a) vyznání víry
b) překlad slova manželka
c) povinnost půstu
6. Džihád je arabsky
a) duchovní vůdce
b) úsilí, boj za zdokonalení sebe sama a obce
c) trest za nedodržení půstu
7. Fátiha je
a) islámský "otčenáš", název první súry koránu
b) manželka proroka Mohameda
c) klatba
8. Mudžáhid je
a) devátý měsíc islámského kalendáře
b) bojovník za islám nebo za osvobození
c) prorok
Správně: 1.c, 2. b, 3. b, 4. a, 5. a, 6. b, 7. a, 8. b.
Jak se muslimové modlí
Muslim se k Aláhovy musí pomodlit každý den pětkrát. Čas první modlitby nastává při úsvitu. V islámských zemích svolává k modlitbě hlas muezzina: Alláhu akbar! Bůh je převeliký. Vyznávám, že není božstva kromě Boha. Vyznávám, že Mohamed je posel Boží. Vzhůru k modlitbě! Vzhůru k blahodárnému činu! Bůh je převeliký. Není božstva kromě Boha. V moderní době k modlitbě vyzývá i rozhlas a televize. Samozřejmě, ne tak v Brně. Brněnská mešita nemá ani minaret, ani muezzina. Těžko si představit, že by obyvatelé okolních paneláků v létě v půl páté snášeli volání k modlitbě. V Brně musí mít věřící natažený budík. A po modlitbě si může zase lehnout a ještě si pospat. Čas druhé modlitby přichází v poledne, další mezi polednem a západem, čtvrtá při západu slunce a pátá po vyhasnutí posledních červánků, tedy když se stmívá a nastává noc. Přesný čas není stanoven hodinami, ale polohou Slunce.
Při modlitbě věřící celou dobu neklečí, ale vykonávají pohybový rituál, který sestává ze stání, sklonění s dlaněmi u kolen, opětovného napřímení, padnutí na tvář a posezu klečmo na patách s rukama na stehnech. 1. Při pokleku je třeba říci: Alláhu akbar a dotknout se čelem země a pronést Sláva mému pánu vznešenému. 2. Narovnat se a pronést: Bůh slyší toho, kdo Ho chválí. 3. Pak předklon, Alláhu akbar. 4. S dlaněmi na kolenou pronést: Sláva mému pánu nesmírnému. 5. Nahlas přednést súru Otvíratelku knihy a další libovolnou súru obrátit směrem k Mekce 6. a ve vzpřímeném postoji Alláhu akbar. 7. Otočit hlavu doleva a pozdravit se slovy As - salámu - alajkum - "mír s tebou". 8. Po dokončení otočit hlavu doprava a pozdravit As salámu-alajkum. Velebit Boha slovy Alláhu akbar, Bůh je největší.
Zdroj: Luboš Kropáček: Duchovní cesty islámu (1993)
Najít brněnskou mešitu mezi okolními paneláky není snadné. Ale když už ji konečně objevíte, první, co spatříte u dveří, je Prohlášení. Prohlášení místní muslimské obce, že odsuzuje teroristické útoky na Spojené státy a soucítí s oběťmi. Opatrnost matkou moudrosti?
Nikdo na nás neútočí ani nám nevyhrožuje, říká předseda Islámské nadace v Brně Muneeb Hassan, který je jakýmsi šéfem mešity (islám nemá církevní hierarchii a kněze jako prostředníky mezi věřícími a Bohem). "Jen párkrát jsme slyšeli za dveřmi nějaké nadávky. Ale přesto chceme veřejnost ujistit, že nemáme s terorizmem nic společného." (Horší to podle něho mají muslimské děti - spolužáci na ně pokřikují, co slyší doma. Nebývá to lichotivé. Někdy před nimi muslimy urážejí i učitelky.) Poslední dny, poté, co Američané zahájili odvetný útok na Afghánistán, se v mešitě nic zvláštního neděje. Brněnští muslimové nepřipravují žádné protesty ani nepíší další prohlášení. Vyčkávají. Ale po modlitbách vzrušeně debatují. "Jsme z toho všeho nešťastní. Myslíme si, že nebyl dán dostatečný prostor k jinému řešení. Že se měla vina za teroristické útoky řešit před soudem, ne bombardováním," říká za všechny pan Hassan, který se stal jakýmsi místním mluvčím. Ostatní raději nápisem u vchodu do místnosti určené k modlitbám vybídl, aby na půdě mešity s nikým o svých soukromých názorech nemluvili. Někdo by mohl říct zbytečně něco nevhodného... V Brně žije i několik Afghánců. Co prožívají, o čem přemýšlejí? To neví ani muslimská komunita z mešity. Brněnští Afghánci totiž do mešity nechodí. Patří zřejmě co do víry k vlažné, nepraktikující části muslimů. Ale takových muslimů je prý zejména ve srovnání se situací v křesťanství - jen málo.
Muslim a občan
Šéf brněnské Islámské nadace, ředitel mešity a občasný kazatel Muneeb Hassan mluví velmi dobrou češtinou. A snaží se, podle svých slov, být dobrým muslimem. To znamená, že plní povinnosti, které mu islám dává. Pětkrát denně se modlí, dodržuje půst, navštěvuje mešitu, dává peníze těm, kteří to potřebují. Jedinou povinností muslima, kterou ještě nesplnil, je cesta do Mekky. Ale již ji plánuje. Muneeb Hassan chce, jak říká, být i dobrým občanem země, ve které žije. Tedy České republiky. (To znamená například platit daně a mít jen jednu manželku.) Muneeb Hassan je Iráčan. Do České republiky se dostal jako student přijatý na Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Brně. V naší zemi si našel i ženu, také muslimku. Mají spolu dvě malé děti. Jeho žena je jednou z mnoha lidí, kteří museli utéct před válkou v Bosně a najít nový domov. "Právě před týdnem přišla zpráva, že jejího nezvěstného otce, kterého viděla naposled, když ho odvlékali Srbové neznámo kam, našli v hromadném hrobě. Identifikovali jej podle oblečení," říká Muneeb Hassan. Ale rychle a s jistou výčitkou dodává: "Vidíte, a přece to nemá křesťanům za zlé. Ne jako vy, kteří z toho špatného obviňujete celý islám a všechny muslimy. V tom je rozdíl mezi námi a vámi - my křesťanství uznáváme a vy islám podezíráte ze všech špatností." Půjdou podle Muneeba Hassana ti, kteří způsobili masakr ve Spojených státech, do nebe, nebo do pekla? Poslední soud je věc boží, já si nesmím nic myslet," říká, ale pak dodává: "Ale jistě nebudou požehnáni."
Mešita, můj domov
V mešitě často potkáte také Senada Hadžiče. Má tady totiž na přechodnou dobu i svoji postel. Senad Hadžič je z Bosny. Před válkou (jak se často v zemích bývalé Jugoslávie dělí čas) měl ve Slovinsku cestovní kancelář. V Lublani poznal svou ženu. Češku. Zprvu žili tam, narodily se jim děti. Dostaly příjmení po matce - Kovář. Už tehdy prý bylo muslimské jméno důvodem k šikaně ve škole. Pak přišla válka. Rodina se přestěhovala do Brna. Jenže všechno dopadlo špatně. Žena jej opustila, cestovní kancelář zkrachovala. "Nemám kde bydlet, nemám práci. Mešita se o mne postarala. Žiju tady a dělám správce," vypráví smutně muž. "Nemohu se vrátit domů, vždyť moje děti jsou tady. A s bosenským pasem? Jednou dostaneš vízum, podruhé nedostaneš..." Jaká bude víra Senadových synů? "Jeden je již pokřtěný," pokývá odevzdaně hlavou Senad. "Párkrát tu za mnou byli. Jsou ještě malí, aby věděli, že existuje rozdíl ve víře. To pochopí až jednou." Ale pak Senad přeruší své vyprávění. Blíží se třináctá hodina a s ní doba modlitby. Senadovi možná kdysi nebylo cizí se napít vína, dodnes registruje, že je v Brně doba burčáku. Ale teď? Teď žije jako správný muslim. A jde se omýt, aby k modlitbám přišel očištěn. Pak s očima na hodinkách čeká, zda nepřijde někdo další. Nedočká se. (Nejvíc lidí přichází na páteční modlitbu. To se sejde v mešitě i sedmdesát věřících.) Vejde tedy sám, bos, s nohama ještě vlhkýma od rituální očisty, do místnosti vyzdobené nádhernými koberci a ornamenty na zdech. (Islám zakazuje zobrazit Boha, lidi i zvířata kvůli uctívání.) "A teď už mne nerušte. Teď se musím soustředit," říká a rituál modlitby začíná. Když skončí modlitbu, zazvoní telefon. Senad chvíli hovoří, zavěsí a pak vysvětluje, že volala dívka, která se zajímá, zda by nemohla přestoupit na islámskou víru. "Nemá to spojitost s tím, co se děje, rozhoduje se už dlouho," říká Senad Hadžič. Co je k takovému kroku vlastně potřeba? Jak se člověk stane muslimem? "Musí vyslovit: Není Boha kromě Alláha. Mohamed je jeho prorok. A věřit koránu a žít podle něho."
Co všechno víte a nevíte o islámu?
Prověřte si své znalosti v našem minitestu.
1. Nejvíce muslimů žije:
a) v arabských zemích
b) v subsaharské Africe
c) v Indonésii
2. Co znamená slovo islám?
a) pravda
b) odevzdání
c) mír
3. Slovo mešita (masdžid) v překladu znamená:
a) kostel
b) padat na tvář
c) dům, kde bydlí Bůh
4. Šaría znamená
a) náboženské právo
b) šátek, který musí nosit muslimky
c) modlitba
5. Šaháda je
a) vyznání víry
b) překlad slova manželka
c) povinnost půstu
6. Džihád je arabsky
a) duchovní vůdce
b) úsilí, boj za zdokonalení sebe sama a obce
c) trest za nedodržení půstu
7. Fátiha je
a) islámský "otčenáš", název první súry koránu
b) manželka proroka Mohameda
c) klatba
8. Mudžáhid je
a) devátý měsíc islámského kalendáře
b) bojovník za islám nebo za osvobození
c) prorok
Správně: 1.c, 2. b, 3. b, 4. a, 5. a, 6. b, 7. a, 8. b.
Jak se muslimové modlí
Muslim se k Aláhovy musí pomodlit každý den pětkrát. Čas první modlitby nastává při úsvitu. V islámských zemích svolává k modlitbě hlas muezzina: Alláhu akbar! Bůh je převeliký. Vyznávám, že není božstva kromě Boha. Vyznávám, že Mohamed je posel Boží. Vzhůru k modlitbě! Vzhůru k blahodárnému činu! Bůh je převeliký. Není božstva kromě Boha. V moderní době k modlitbě vyzývá i rozhlas a televize. Samozřejmě, ne tak v Brně. Brněnská mešita nemá ani minaret, ani muezzina. Těžko si představit, že by obyvatelé okolních paneláků v létě v půl páté snášeli volání k modlitbě. V Brně musí mít věřící natažený budík. A po modlitbě si může zase lehnout a ještě si pospat. Čas druhé modlitby přichází v poledne, další mezi polednem a západem, čtvrtá při západu slunce a pátá po vyhasnutí posledních červánků, tedy když se stmívá a nastává noc. Přesný čas není stanoven hodinami, ale polohou Slunce.
Při modlitbě věřící celou dobu neklečí, ale vykonávají pohybový rituál, který sestává ze stání, sklonění s dlaněmi u kolen, opětovného napřímení, padnutí na tvář a posezu klečmo na patách s rukama na stehnech. 1. Při pokleku je třeba říci: Alláhu akbar a dotknout se čelem země a pronést Sláva mému pánu vznešenému. 2. Narovnat se a pronést: Bůh slyší toho, kdo Ho chválí. 3. Pak předklon, Alláhu akbar. 4. S dlaněmi na kolenou pronést: Sláva mému pánu nesmírnému. 5. Nahlas přednést súru Otvíratelku knihy a další libovolnou súru obrátit směrem k Mekce 6. a ve vzpřímeném postoji Alláhu akbar. 7. Otočit hlavu doleva a pozdravit se slovy As - salámu - alajkum - "mír s tebou". 8. Po dokončení otočit hlavu doprava a pozdravit As salámu-alajkum. Velebit Boha slovy Alláhu akbar, Bůh je největší.
Zdroj: Luboš Kropáček: Duchovní cesty islámu (1993)
