"Odjakživa mě fascinovalo herectví a způsob moderování Miroslava Horníčka," říká Eduard Hrubeš. "Když jsem po osmašedesátém roce opustil televizi, aspoň se mi splnil jeden velký sen. Horníčka, svůj vzor, jsem potkal v jednom projektu, střídal jsem se s ním v průvodcování Kinoautomatem." Tento pořad se zaskvěl při Světové výstavě 1967 v Montrealu, po jejím skončení se předváděl i v Praze, než byl z "politických" důvodů normalizačními strážci kultury zakázán. Až po dlouhých letech, v roce 1995, se Eduard Hrubeš vrátil na obrazovky. Jím uváděný pořad příspěvků z celého světa natočených videokamerami diváky zaujal. Pořad Neváhej a toč se i pod svým druhým názvem vysílá v České televizi už sedm let. Díky Tak neváhej, které v září slavilo 300. pokračování, se Eduard Hrubeš zapsal do povědomí diváků jako televizní bavič, ale toto označení odmítá. "Nejsem člověk, který si myslí, že musí za každou cenu lidi rozdovádět." V tom je zapřisáhlým zastáncem nepsaných horníčkovských zásad přístupu k uvádění pořadů. I když na jeden gag, jehož obětí se stal jeho velký vzor, nikdy nezapomene... "V době Kinoautomatu jsme zkoušeli v kině Sevastopol a chodili na obědy do restaurace v pasáži Alfa. A jednou přišel za Horníčkem jeho syn, student FAMU, který později zemřel. Zbožně jsme poslouchali, co Mistr vypráví. Byl to idol a setkání s ním vskutku povznášející zážitek. Zrovna číšník přinesl moučník, vdolečky se šlehačkou. A mladý Horníček najednou nabral do dlaně kopeček šlehačky a se slovy - a nyní malý gag - ji pěkně vmetl tátovi do obličeje. Všichni jsme zírali, co se bude dít. Brzy jsem pochopil, že jsou rodiny, kde vztah k humoru je trošku jiný, než tomu bylo u nás doma. Miroslav Horníček se s noblesou utřel ubrouskem a neřekl ani popel."
3. listopadu 2001
