Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

O nehořlavých lidech a trojúhelníku

  12:23aktualizováno  12:23
- "Plno lidí maká v zinkovně se zapocenými okny a dřou a střádají, aby si vydělali na týden dovolené na Bali. Já beru život jako dovolenou a když mi z ní nějaké peníze zbudou, jdu se taky na pár dní mrknout... třeba do zinkovny," řekl mi při našem prvním setkání písničkář Koubek. Pivo mi tehdy vletělo do koláčové dírky. Podruhé už jsem byl opatrnější a pil výhradně ve chvíli, kdy nemluvil. Bez důmyslného diktafonu od Japonců by v rozhovoru s písničkářem, hercem a spisovatelem Václavem Koubkem byl žurnalista ztracen. Regulátor rychlosti posuvu pásky však dokáže Koubkovu drmolení s často nejasnou výslovností dát parametry normální mluvy, takže čtenář Magazínu DNES o ně nebude ochuzen. Podobně jako milovník přírodovědných filmů, který také jen díky zpomaleným záběrům může vidět kmitání kolibřích křídel.

Jak jste se ke hraní dostal? Je váš svérázný projev podložený nějakým muzikálním vzděláním, nebo jste jednoduše popadl harmoniku a otevřel své srdce?
Neumím noty, hraju, při mluvení šumluju, a přesto vyprávím historky a dělám divadlo. Už jako kluk jsem obdivoval harmonikáře v hospodě, kteří hráli lidovky. Tak jsem se naučil jednoduchou Stavěli tesaři a prubnul ji před svým prvním publikem. Občas se tam objevila jazzová kapela a přihodilo se, že mě vybídli, abych si s nimi něco zahrál. Spustil jsem tesaře a poprvé v životě zažil ten pocit, kdy vás kapela za zády drží a lidi opravdu tleskají. Brzy jsem zvládal víc a víc lidovek, začali mě zvát na svatby, lít do mě panáky... Za čas jsem už skládal vlastní písničky.
Hudební vzdělání nemám žádné. Podařilo se mi ale vystudovat strojní fakultu v Liberci. Absolvoval jsem výpočtem pevnosti pivní láhve euro a stal se tedy inženýrem dutin. Okamžitě po škole jsem ale začal pást dobytek v Beskydech, což se zrovna nesetkalo s pochopením rodiny. Vystřídal jsem několik zaměstnání - topiče, saniťáka, stavebního dělníka... Koncertuju od roku sedmdesát devět.

Snad až na jedinou výjimku - v písni Andělé - jste před převratem nepranýřoval praktiky režimu jako jiní písničkáři. Přesto byla i vaše vystoupení víceméně ilegální. Ve vašich textech lze najít lásku, smrt, náhodu, víru a třeba děvče v čekárně. Zažil jste vůbec někdy tématickou krizi?
Asi ne. Vždycky jsem se snažil psát spíš poezii, a ta je nadčasová. Sázím na metaforu, která je opřená o nějaký třetí plán a lze za ní hledat něco hlubšího. A na vysvětlenou, proč mi dřív nepovolili oficiálně hrát, musím říct, že to nezpůsobily moje texty, které by pohněvaly cenzory. Problémy nastaly ve chvíli, kdy jsem rezolutně odmítl nastoupit na vojnu. Nechtělo se mi prostě cvičit se ve zbrani proti sousedům a zpívat z cesty smetem vrahy. Neustále jsem vrtěl hlavou, říkal ne, nakonec jsem už i brečel, že ne a ne, až mě šoupli do blázince...

Kde berete inspiraci k povídkám a písničkám?
Povídky chytám z vyprávění po hospodách a potom je dofabuluju a převyprávím. Díky těmhle jednoduchým příběhům nežiju mimo tenhle svět. V těch historkách se objevují úžasné anekdoty, které ve zkratce pojmenovávají problémy nás všech. Já to jen vyostřím - a je hotovo. Oproti tomu písničku nikdy nenapíšu naráz. Shromažďuju obrazy, třídím je, vytvářím si svoje metafory a text se rodí třeba tři neděle.
Dvanáctého května křtím novou desku. Jmenuje se Lítám a je hodně ovlivněná mým loňským pobytem v Indii. Z indických zážitků vzejdou i Kari povídky - ty budou součástí ucelené knížky Dům povídek. V Indii jsem poznal úplně jiný život. Zjistil jsem, že některé důležité věci přijdou teprve tehdy, když na nich přestaneme lpět, když se o ně přestaneme snažit. Je třeba počítat s náhodami, jichž je život plný. Taková filozofie se ale zrovna neshoduje s tou, která teď převládá.

Milujeme

Milujeme co přichází
a ne to co jsme si přáli
Přání je dušička prchavá
bublinka do vodováhy

Dušička prchavá
co snadno vytěká
když dech zatajíš
tak pustí tě ode dna...

Souběžně s hraním a psaním jste ještě jakýmsi propagátorem vznikajících kapel, mladých básníků, kabaretiérů a lidí, kteří se snaží hrát divadlo. Pendlujete mezi pražským jazzklubem v Železné, v němž uvádíte pravidelný středeční kabaret, a zámkem Červená Lhota, kde připravujete divadelní a hudební sezonu. Co vás nutí si k už tak vratkému živobytí brát na bedra další starosti navíc?
Je poctivé říci, že příjem z kabaretu v Železné mne částečně živil. Ale kabaret má teď první středu v dubnu derniéru, protože mi končí grant, který jsem na něj dostal.
Zbytek výdělku si musím vykoncertovat. Nemám školený hlas, neznám noty a nepomáhám si efektními fintami. Doháním to nasazením a hraju nadoraz. Energie, kterou nechám na koncertech, mi ale chybí doma. Vracím se unavený, hodně pozdě v noci a rodina trpí. Jenže mám-li vydělat tímhle způsobem za měsíc ucházející peníz, není jiné východisko.
Kabaret v Železné a letní festival ve Lhotě dělám také proto, abych pomohl začínajícím umělcům a kapelám najít svoje publikum. Oni reflektují dnešní problémy, jdou jiným směrem než muzika, humor a zábavné pořady protežované v rádiích a v televizi. Tam nemají větší šanci se chytit. Mimochodem, na Lhotu jsem grant neobhájil, takže mi s letošní realizací nastaly trochu starosti, ale snad to dobře dopadne. Musím sehnat peníze na plakáty, přemluvit místní zmrzlinářskou firmu, aby mi tam šoupla stánek a drahou whisku zaměním za slivovici, která se pálí v nedalekém lihovaru. Pořád věřím, že jednou bude narváno. Loni jsem ve Lhotě utopil peníze, které měly patřit rodině, ale setrvávám v přesvědčení, že by se během tří let mohl můj festival stát navštěvovanou kulturní akcí.

Podle čeho lze rozlišit, co je nekonformní a dobré, a co jen nekonformní?
Kdo je otevřený a upřímný, má napůl vyhráno. To je podle mne pro umělce nejdůležitější. Trefí téma a diváci nebo posluchači mu jdou naproti. On je svou odvahou nabíjí. Jakmile ale vsadí na efekt, začne se podbízet, není to k ničemu. Já v těch dvou zmíněných počinech dávám prostor těm upřímným.

Smiřujete se s tím, že házet prasátka do kamery platinovou deskou za množství prodaných nosičů asi nikdy nebudete?
Nejsem profesionál. Pro spoustu lidí bych ani hrát neuměl a snad ani nechtěl. Stačí mi na koncertě mých sto lidí, kteří vibrují. Příště zase sto... to máme za měsíc, řekněme, tisíc... do roka pak dvanáct tisíc... no a hraju dvacet let. To není tak špatné.
Klidně ať jsou vyhranění muzikanti, na které přijde pár desítek nadšenců. Čím je strom košatější, tím víc unese. Byl bych radši za tisíc umělců dělících se o desetitisícové publikum, než za deset vyvolenců pro celou populaci.

Ráno

Nad ránem odcházíš
a noc jí jenom dáš
proč se vytrácíš
jestli pak víš
když ji opouštíš
kolik má náušnic

Nemůžeš odejít
a čaj s ní nevypít
dát pláč do jejích rán
něco je mříž
a něco stín
a mezitím ty
nemilován...

Vaše nové album Lítám vydala společnost Unijazz. Zajišťuje vám i koncerty, nebo si je stále sjednáváte sám?
Dvacet let šly koncerty samospádem. Vždycky jsem někde hrál, a oni mi za čas zavolali znovu. Ale sem tam se to neobešlo bez trablů. Historka o tom, jak jsem coby jediný cestující přemlouval autobusáka, aby jel do Brna, protože jsem tam měl sjednané vystoupení, načež autobus pak cestou klekl, už ale patří úsměvné minulosti.
Taky se občas stalo, že jsem přijel do hospody, kde nenainstalovali, co slíbili. Mohl jsem se uřvat, nikdo mě neposlouchal, protože všichni byli nalitý. Takže jsem se nakonec nalil taky, a pak málem naboural v autě. Dnes za mnou stojí Unijazz, takže hraju na kulturních místech. Mám jistotu, že aparatura i pódium budou zařízené. Díky agentuře si mohu říci o vyšší honorář než dřív, a tak právě odřeknou zájemci, kteří by dobré podmínky nesplnili. V dobře ozvučených prostorech, kam si vás lidé přijdou poslechnout, se hraje pochopitelně lépe.

Vím, že máte hezkou ženu Janu, pětiletého Vaška a devítiletou Justýnu. Jak jde dohromady rodina a práce?
Skloubit rodinu a práci jde těžko. Dneska se hodně manželství rozpadá, a pro mě to začíná být důležitou otázkou. V novém albu jsem se jí dotkl v písničce Hipie. Zpívám v ní - Bože můj, proč jsem se oženil.
Vůbec bych chtěl otevřít téma rodin. Pořád slyšíme o důchodcích, jak nemají na cukr, o Romech v menšině, o homosexuálech, kteří se nemůžou brát, ale rodiny na pokraji rozpadu, neřku-li svobodné matky, o sobě moc nevyprávějí, protože se stydí. Ve Lhotě jsme už loni pořádali rodinná představení. Když přišla kompletní rodina - děti s tátou a mámou - dostali slevu. Šlo mi o to, aby ten táta všechny obhlédl a u pokladny nahlas řekl "my jsme rodina", a především aby si uvědomil, co vlastně říká...

Jste idealista a snílek. Ovšem i vy jistě znáte lidi, které neoslovíte, nerozvibrujete, kdyby čert na koze jezdil.
Ano, takoví lidé jsou nehořlaví. Setrvávají v rovnováze, nenadchnou se, ale zároveň nepropadají depresím. Zato my druzí jsme sice schopni dosáhnout maxima nadšení, ale také hloubky depresí a těžkých konců.

A lze si pomoci?
Musíme být opřeni o víc bodů. Když se něco nevede, jedna noha se zlomí, zbývá mi ještě, druhá, třetí, čtvrtá... A zase se vracím k rodině. Bez rodinného zázemí bych to asi nesvedl. Rodina je v kumštu odvrácená strana měsíce. Celé moje počínání mi připomíná stachanovské rekordy v těžbě. Oni narubali kvanta uhlí a dostali medaili, jenže směna před nimi dřela, aby jim to připravila, a šichta po nich uklízela bordel. Tyhle dvě dělá moje žena.
Někdy si říkám - udělám ještě další desku. Vzápětí si ale uvědomím, že by se mi rodina zhroutila. Moje ego, práce a rodina tvoří tři vrcholy trojúhelníku a já se pohybuji v kruhu vepsaném uvnitř. Většina lidí osciluje kolem jeho středu. Já už se odvážil balancovat na tečnách. Jakmile však přešlápnu na jedné straně, nakloní se protější dvě. Dokonce cítím, že kdybych se odhodlal vykročit jen jedním směrem, stejně ztroskotám, ať se rozhodnu pro rodinu, nebo pro práci.

Citlivý Jean-Jacques Rousseau odložil svých pět dětí do nalezince, aby později vydal věhlasný spis Emil čili O výchově...
Myšlenka, že teprve za hranicemi té trojjedinosti lze udělat něco geniálního, je ošidná. Hodně osobností, které něco dokázaly, to tak udělalo. Ale já chci maximálně vyplnit plochu trojúhelníka, nehodlám ublížit manželce a dětem pro své velké umění, pro nejistý úspěch. A tak zůstávám profesionálním amatérem.

Kočky

Jenom pět koček a žádný děti
vedle té ženy v noci spí
a když se fláma pozdě v noci vrátí
bez objetí si lehne vedle ní

Jenom pět koček a žádná žena
na vojenský dece tulí se
klukovi holka řekla sbohem
a on teď právě věší se...

"Pro spoustu lidí bych ani hrát neuměl a snad ani nechtěl," říká Václav Koubek

Autor:



Nejčtenější

Karel Roden hraje hlavní roli ve snímku Fotograf volně inspirovaném životem...
Rodina herce Rodena zažalovala vydavatele Týdne, vysoudila 900 tisíc

Herec Karel Roden (55), jeho partnerka a děti uspěli se žalobou na vydavatelství Empresa Media mediálního magnáta...

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...



Duo Těžkej Pokondr
Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice

V úterý se na sociálních sítích objevily informace, že moderátorské duo Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Další z rubriky

Renée Zellwegerová s přítelem Doylem Bramhallem (2014)
Zellwegerová platí příteli. Jeho rozvod se táhne a manželka chce peníze

Herečka Renée Zellwegerová (48) se snaží své soukromí chránit. Nerada mluví o svém vztahu s hudebníkem Doylem...

Jiří Paroubek v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel (16. října 2017)
Petra má mediální poradce i na rozvod, říká Jiří Paroubek

Bývalý premiér Jiří Paroubek (65) v pořadu Rozstřel přiznal, že chtěl své druhé manželství zachránit, ale jeho žena...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.