A co podle tehdejší "protičarodějnické kuchařky", knihy Kladivo čarodějnic, měly tyto osoby dokázat? Mohou například vyvolat bouři či krupobití - vyhrabou totiž do země jamku, kterou pak naplní vodou, a ďábel, neodmyslitelný spolupachatel všech nepravostí, ji pak vypije a spustí liják. Čarodějnice také měly topit děti, jdoucí kolem vody, a měly je dokonce i požírat. S oblibou též působily mužům impotenci a ženám neplodnost, taktéž u dobytka. Mnohokrát také zabíjejí plod v matce či podstrčí jí namísto novorozeněte pekelného zmetka. Dovedly prý učarovat kravám a kozám, aby nedojily, plašily koně. Pokud čarodějnice vystřelily tři šípy na obraz či sochu Kristovu, dostaly od ďábla začarované šípy, jež nikdy neminou cíl. Smějí ovšem vystřelit jen tři denně... S oblibou také sesílaly na lidi a zvířata nemoce. Dokázaly se proměňovat ve zvíře nebo očarovat zbraň, aby jim neublížila.
V Shakespeakově tragédii Macbeth, vaří tři čarodějnice kouzelný lektvar a takto ho (v překladu J. V. Sládka) zaklínají:
Kolem kotle choď a choď,
otrávený drob tam hoď.
Jednatřicet nocí, dnů,
ropucha jed líhla v snu
pod kamenem jako led,
v kotli první vař se hned.
Ledví hada z močálu
škvař a vař se do valu,
oko mločí, žabí prst,
netopýří vlny hrst,
jazyk psí a zmije hrot,
osten, kterým slepýš bod,
od ještěrky stehýnka,
sejčka peruť lehýnká,
čaromocné kouzlo stroj,
v pekelný se lektvar spoj.
Dračí štítky, vlčí zub,
čarodějky vyschlý trup,
od žraloka bachor, chřtán,
bolehlav jež vykopán
od nočního hledače,
játra žida rouhače,
kozí žluč a tisu prut
při měsíci uříznut,
zpod zatmění než se blýsk',
Turka nos a Huna pysk,
děcka prst jež rdoušeno,
sotva na svět zrozeno
ve příkopě děvkou pustou,
učiň jíchu vláčnou, hustou;
k tomu tygřích útrob dej,
s druhým v kotli zamíchej.
Čarodějnice byly ovšem také stvořeními družné povahy a rády si o svých zlých skutcích poklábosily. Proto se čas od času shromažďovaly na pustých místech (rády měly třeba lysé hory) a tam konaly takzvané sabaty. Nejvhodnějším datem pro toto povyražení byla noc z 30. dubna zvaná Valpuržina (u nás filipojakubská).
Při přípravách na sabat se čarodějnice nejprve zamkla doma a zavřela okenice, aby nebyla zpozorována. Pak se svlékla a klekla do necek, kde si hlavně do konečníku a pochvy vetřela čarodějnou mast. Složení těchto mazání se dosud dochovalo, obsahovalo zejméma blín a durman. Jejich účinné složky způsobují mimo jiné spánek, halucinace s pocitem létání (odtud známé koště), euforii a pohlavní vzrušení.
Řádně namazaná nahá čarodějnice obsedla koště nebo hnojné vidle, popřípadě kozla či vepře, a vyletěla komínem, který ďábel pro tento účel na mžik rozložil, aby se jím protáhla, a pak zase ihned složil.
Hlavní postavou sabatu byl mistr Leonard, zvaný též noční kozel, od pasu nahoru člověk, dolů kozel. Měl červený obličej, velké oči a malou bradku. Vzadu na hlavě měl dva růžky, vpředu jeden velký roh. Na rozích měl navlečenou stříbrně zářící korunu.
Ůčastníci sabatu (byli tam i muži) před něj předstupovali a líbali mu ruce a řiť. Od nováčků přijímal mistr Leonard odřeknutí od Krista a bodnutím svého rohu jim uděloval "signum diaboli"- znamení ďábla.
Na sabatu se páchala různá rouhání. Šlapalo se po kříži a znesvěcovaly se hostie. Účastníci se zpovídali ze svých dobrých skutků a byli za ně trestáni mrskáním. Mistr Leonard vedl rouhavé kázání a místo svěcenou vodou kropil přítomné svou močí.
Sabatů se zůčastňovaly i ďěti. Stranou od mumraje pásly ropuchy posměšně oblečené do purpurových kardinálských pláštíků a krmené svěcenými hostiemi. Vedle ropuch se na sabatu hemžili také hadi, ještěrky, mloci, zpitvořené opice a psi a taktéž vlci chodící po zadních.
Hudbou vyluzovanou píšťalami z lidských kostí a bubnováním na oběšencovou kůží potažené bubny se pak svolávalo k vyvrcholení sabatu, ukojení pohlavních pudů. Nejprve byla zvolena mladá, krásná a panenská královna sabatu. Tu pak mistr Leonard obřadně na oltáři zbavil panenství a na jejím zadku pak uhnětl čarodějné těsto, z něhož uděloval účastníkům přijímání.
Pak přišlo na řadu všeobecné souložení, muži a ženy mezi sebou, čarodějnice pak navíc s ďáblem. Podmínkou bylo, aby orgie byly co možno incestní, a proto se spojovali otcové s dcerami, synové s matkami a bratři se sestrami.
My se na závěr raději vraťme k umění. Ve Dvořákově a Kvapilově Rusalce ve scéně vaření nápoje, který má proměnit vodní vílu Rusalku v lidskou ženu, Ježibaba zpívá:
Čury mury fuk,
bílá pára vstává z luk.
Kapka krve dračí,
deset kapek žluči,
teplé srdce ptačí,
už to z kotle hučí.
Skoč, můj mourku, skoč a skoč,
varem v kotli pozatoč!
Čury mury fuk,
nelekej se větších muk!
 Detali Sabatu od Franciska Goyi. |
 Výlet čarodějnic - perokresba Hanse Baldunga (1480-1545) |
