Alena Procházková o dcerách i papouškovi
Jak se Zuzana stala notářkou?
K nám do kanceláře nastoupila ještě jako studentka právnické fakulty a během chvilky jsem viděla, jak ji notařina chytla. Po škole u nás pokračovala jako řadová koncipientka. Když po letech vyhrála konkurz na notáře, byla a jsem pyšná, že pokračuje v mém povolání a má ho ráda.
Jak práce souvisí s rodinou?
Obě dcery odmala docházely ke mně do kanceláře. Mladší Lucie si na notářku hrála od dětství, ve dvanácti si sama vytvořila ověřovací knihu s razítky. A dnes je mým trvalým zástupcem. Manžel se stará o technický chod kanceláře, má to jako koníčka. Vymyslel pro nás i počítačový program.
Co máte ráda na své práci?
Vlastní práci notáře, styk s lidmi, nezávislost. Být mezi stranami, ne jako soudce nad nimi a jako advokát na straně toho, koho zastupuju. Pomoci radou a snažit se být vlídná vždy v souladu se zákony.
Čím vás dcery překvapily?
Šokem bylo, když mi darovaly papouška Huberta i s klecí. Daly mi ho k narozeninám s tím, že je určen do kanceláře, protože doma máme dvě kočky. Papouškovi teď bylo osmnáct a je s námi v kanceláři dosud.
Alena ProcházkováVešla ve známost zkraje devadesátých let, kdy v televizi dohlížela na soutěže počínaje Kufrem až po Česko hledá SuperStar. O své budoucnosti měla jasno už na Právnické fakultě UK. Notářkou byla jmenována v roce 1984 po čtyřleté praxi koncipientky na státním notářství pro Prahu 2. Letos s manželem oslaví čtyřicáté výročí svatby. Vedle notářství je i mediátorkou. |
Kdy vám Hubert pomáhá?
Umí se vtipně strefit průpovídkou do jednání. Děje se to vzácně, ale přihodilo se to například při velmi napjaté atmosféře, kdy se z klece ozvalo: Jak se máš? Všichni účastníci zjihli, vstali, šli se podívat, kdo to mluví, začali si ho fotit. A během chvíle se dohodli.
Co ráda sbíráte?
Kromě parfémů sbírám už přes třicet let staré notářské zápisy. Jsou krásné jak ručním zápisem, tak obsahem. Věcné břemeno v nich bývá dopodrobna popsáno. Třeba, že vejminkářka musí dostat od toho, komu darovala statek, jednou týdně čerstvá vajíčka. Nebo že kdo je povinován, musí chleba péct v jeho peci, nikoliv v jiné. Hezké, že?
Jaká jste babička?
Především jsem babička čerstvá, vnučce Nele je devět měsíců. Je to první vnouče, a tak jsem babička šťastná a usměvavá.
V čem jste si s dcerou podobné?
Líbí se nám pracovní výzvy a velké nasazení. Milujeme zvířata, dobré jídlo a pití, cestování. Srí Lanka, Thajsko a Bali, tam se vracíme rády.
(Zuzana: To jsou tak pohodové a usměvavé národy, i když nemají všechny vymoženosti světa, že bychom se od nich měli ledacos naučit.)
Vůbec celá Asie je nám sympatická. Osobně se mi líbilo i v Japonsku a v Hongkongu, který mě překvapil, jak je krásně zelený.
Zuzana Holá Procházková nejen o práci
Jak jste se stala notářkou?
Jistotu, že se jí stanu, jsem neměla. Funkci notáře nelze zdědit ani předat z ruky do ruky. Byl to ale můj sen, a tak jsem za ním šla a po devíti letech praxe se splnil.
Co máte na té práci ráda?
Není stereotypní, pořád se musíte samovzdělávat. Je to práce s lidmi, vyslechnete si různé životní příběhy a hledáte nejlepší možné řešení, v podstatě jim šité na míru. Notář je v jedné osobě právník, soudce, poradce, mediátor a kolikrát i psycholog.
Zuzana Holá ProcházkováS maminkou Alenou se vídá denně, má totiž kancelář na stejné adrese na pražském Smíchově. Říká: „Když na to tak vzpomínám, myslím, že mě maminka odmalička na práci notáře nevědomky připravovala.“ Kromě právnické fakulty vystudovala ještě Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Letos v září se vdala. Její mladší sestra Lucie je trvalým zástupcem své maminky. |
V čem jste s mámou odlišné?
Přestože máme s maminkou opravdu hodně společného, řekla bych, že si dávám víc času na přijetí nějakého rozhodnutí, a to jak v práci, tak v životě. Možná je to i tím, že maminka je ostřílenější a je už naučená rozhodovat se rychle.
Jak se mění zájem klientů?
Stoupá zájem o sepisování závětí, darovacích smluv, zakládání obchodních společností, převody podílů v obchodních společnostech, předmanželské smlouvy. Manželé si častěji sjednávají režim oddělených jmění. Taky se využívá víc notářských úschov peněz v souvislosti s převodem majetku. Naopak ubývá zájem o využití notáře při losování.
Čím jste chtěla být v dětství?
Nad jinou profesí jsem vlastně nepřemýšlela, ale jako dítě jsem chtěla být badatelkou mimozemských civilizací. U rodičů mám doteď schovanou velkou sbírku mimozemských postaviček a zajímavých výstřižků o UFO. Tak třeba v příštím životě.
Kdy se v práci zasmějete?
Naposledy když náš kancelářský mazlíček, papoušek Hubert, rozkloval občanský zákoník. Jinak jsou občas úsměvná přání, podmínky a příkazy, které klienti požadují uvést do svých závětí. Třeba to, jak často myslí v závětích na své zvířecí přátele.
Co pro vás práce znamená?
Je pro nás v podstatě koníčkem, žijeme jí, vzájemně si pomáháme a radíme. Však to znáte, co právník, to názor. Ale ve většině případů se nakonec shodneme. Snažíme se rodinný život od práce oddělovat, ale když jsme s maminkou samy, dokážeme se bavit o práci kdykoliv a kdekoliv. Naším společným zájmem je, aby klienti byli spokojeni a rádi se za námi vraceli nebo nás doporučovali. To nás vždycky nejvíc potěší.
Jak si odpočinete po práci?
Moc ráda cestuju a odpočívám s knížkou, která neobsahuje ani jeden paragraf. Odpočívám i sportem, tancem, jógou a s ohledem na mou část příjmení i procházkou.
