Po tisíce let platila zásada, že matka dítěte je jistá, zatímco otec nejistý. Naše doba tuto jistotu vyvrátila. Odborníci mohou zatím jen ujišťovat, že konec této jistoty nemá na dítě záporný dopad.
Na internetu nejsou výjimkou inzeráty typu "svobodný gay by se chtěl stát otcem".
Vůbec to neznamená, že se dotyčný chce ženit. Jen hledá ženu, která by "odnosila" jeho dítě.
I ve Francii, kde platí přísný zákaz tohoto "zástupného" rození dětí, se k němu podle francouzské skupiny Maia uchyluje 200 až 400 párů ročně.
Většinou je to nezbytnost - tak jako u Chloe. "Po operaci mě doktor utěšoval: Adoptujete malou Kambodžanku jako já," vzpomíná tato třicetiletá Francouzka na chvíle před deseti lety, kdy ji operovali kvůli rakovině vaginy.
Ona sama se rozhodla jinak. "Snesla jsem tři roky chirurgických zásahů a utrpení s přesvědčením, že budu mít své děti," řekla listu Libération. Sama je neporodí, ale bude aspoň "genetickou" matkou. Nyní čeká, až jí nevlastní sestra porodí syna.
Pro mnohé lidi je to východisko - pro mnohé jiné zase dobrý obchod. Tak tomu bylo už před dvaceti lety, kdy se se zástupným rodičovstvím začínalo. První Britka, která "odnosila" cizí dítě, dostala 6500 liber.
Náhradní matky žijí především na východě
Nyní berou peníze v potaz obě strany. Musí. Takový porod není nic levného. Sandrine, která trpí vrozenou deformací dělohy, sáhla kvůli nákladům po jedné z mnoha nabídek z bývalého SSSR. Tamní agentury nabízejí "balíčky", které stojí pouhých třicet tisíc eur za zástupně narozené dítě - to je pětkrát méně než v USA, kde je "zástupné" mateřství rozvinuto asi nejvíce - po stránce lékařské i právní.
Dnes však Sandrine ví, že to bylo pěkně riskantní. "Po porodu našich dětí jsme se dověděli o párech, které zaplatily, a pak nikdy své dítě neviděly. A o matce-nosičce, která pak vydírala rodiče dítěte. Nelitujeme ničeho, ale s odstupem vidíme, že to bylo nebezpečné," říká.
Přitom těžké chvíle pro ni ještě mohou přijít. Třeba při rozvodu, kdy by nutně vypukl i spor o děti. Nebo dříve: stačí, když se do věci zamíchají úřady. Před několika měsíci řešil soud v Rennes případ ženy, jež poskytla svá vajíčka, aby s pomocí "zástupné" matky získala děti. V Kalifornii, kde tyto děti přišly na svět, je i jejich matkou. Ve Francii jí není - přestože se o ně už od porodu stará.
Francie zaujímá spolu s Německem a Španělskem velmi odmítavý postoj v této otázce. Ale problémy jsou i Anglii, kde je tento způsob rození upraven zákonem (což jinde v EU není: tam platí buď zákaz, nebo není nic). Ani v Británii totiž - na rozdíl od USA - neplatí automaticky, že žena, která poskytla svá vajíčka nebo která si děti "objednala", je právně považována za matku. A když se dvě matky - každá se "svým" právem na dítě - dostanou do sporu, je každá rada drahá.
Výzkumný tým londýnské City University zveřejnil srovnání 43 rodin se "zástupně" narozenými dětmi a 51 "obyčejných" párů. Podle výzkumu nejsou mezi dětmi z rozdíly ani v temperamentu, ani v chování. A nejsou prý ani žádné problémy při předávání dítěte. Na definitivní soudy je však možná ještě brzy. Vždyť první děti narozené touto cestou se teprve blíží ke dvacítce.
