Na ulici ji nepřehlédnete. Krátká sukně, zelené podkolenky, červená sportovní mikina.
Kolem pasu ovázané různobarevné šátky, v jednom uchu náušnice s peříčkem. Na obou sluchátka. Při chůzi se pohupuje do rytmu. Vypadá jako víla a rebel zároveň.
"Na svůj věk jsem dost ulítlá," podotkne s úsměvem šestadvacetiletá Zuzana Norisová. Umí být bezprostřední, ráda používá slova jako hustý nebo šílený. Nebojí se ani drsnějších výrazů. Mluví česky, ale občas jí proklouzne nějaké slovenské slovo.
Ze zpěvu měla trojky. Vyčítali jí, že kuňká a že má hlásek jak konipásek. Poté, co oslnila ve filmu Rebelové, se bez ní neobejde téměř žádný český muzikál. Hraje i činohru, dostává nabídky do filmu. Už roky připravuje svoje první cédéčko.
* Hrajete v Česku, mluvíte česky a teď máte i českého přítele. Nestáváte se Češkou?
Spousta lidí ani neví, že jsem Slovenka. Ale až bude ve finále hokejového mistrovství světa hrát Česko a Slovensko, tak budu o trochu víc fandit našim.
* Neslýcháte občas od lidí z branže, že jim tady v Česku kradete práci?
S tím jsem se setkala jen jednou. Neřeším to. Jsem ráda, že mám mezi českými zpěváky i herci hodně přátel.
* Pochybujete někdy o svém zpěvu?
Hlavně dřív. Ještě po Rebelech jsem si myslela, že zpívat neumím vůbec. Teď už si víc věřím. Aspoň moje barva hlasu je snad příjemná. Mám ráda písně, ve kterých můžu ukázat kousek herectví, aby to mělo výraz. Ale nemyslím si, že jsem kdovíjaký zpěvák.
Režisér musel zařvat: Vypadnite!
* Prošla byste hudební soutěží SuperStar?
Určitě ne. Já bych tam ani nešla. Nechci být moc vidět v bulváru a tak, což s tou soutěží souvisí.
* Nedávno na Slovensku hledali dlouho tvář do poroty SuperStar. Vy byste asi nešla, že?
Určitě ne. Na Slovensku museli porotci podepsat, že budou hodně drsní. Bavili jsme se o tom s Pavlom Haberou, kterému pak kvůli jeho tvrdým a jízlivým výrokům lidi nadávali. Mám ráda upřímnost, ale musí to mít určitou úroveň. Nelíbí se mi, když někdo chce druhého zdeptat nebo zesměšnit. Třeba i ve škole.
* Zažila jste někdy profesora, který by vás trápil jako porotci zpěváky v SuperStar?
Tady v Praze. Měla jsem profesorku na zpěv. Jako zpěvačky si jí vážím, ale na mě byla někdy fakt hustá. Musely jsme to ukončit. Úplně jsem si přestala věřit, že můžu zpívat před lidmi.
* Nenapadlo vás zajít k psychologovi?
To ne. Ale někdy jsem zralá rovnou na psychiatra. (smích)
* Kdy třeba?
Strašně snadno se odbourám. Prostě se začnu smát a nejsem k zastavení. Na Slovensku mě několikrát vyhodili přímo z placu. Třeba jsme natáčeli pohřeb, to bylo v jednom seriálu. Měli jsme truchlit a někdo mě rozesmál. A pan režisér Mikulík už na mě musel zařvat: Vypadnite!
* Stává se vám to i teď?
Pořád častěji. Kolegové to o mně vědí, takže mi dělají naschvály. V muzikálu Tři mušketýři hraje Michal Suchánek mého starého manžela a šíleně tam paroduje. Nemusím se na něj ani koukat a směju se. Nezazpívám ani notu. Nedovedu si představit, jak točí Tele Tele.
* Kdy jste naposledy brečela?
Po zkoušení muzikálu Tajemství jsem byla jako uzlík nervů. Cítila jsem se strašně unavená, nestíhala jsem. Brečela jsem kvůli kravinám.
* Jak z toho ven?
Když jsem v krizi, tak musím být sama. Jdu do přírody, běhat. Teď jsem odletěla na deset dnů do Brazílie nabít se energií.
* A povedlo se?
Bylo tam báječně. Všude usměvaví milí lidé. Cítila jsem se v Brazílii jako doma. Jednou bych tam chtěla žít. Byla jsem tam s kamarádkou zpěvačkou Radkou Fišarovou a s partou dalších umělců. Bydleli jsme poblíž Ria, v osadě Lidice, kde žije spousta českých emigrantů, sami si tu obec pojmenovali. Udělali jsme pro ně koncert. Zpívali jsme převážně české a slovenské lidové písničky. A líbilo se to. Dětičky si na nás sahaly, byli jsme pro ně exotičtí.
* Nebála jste se? V Riu platí drsná pravidla, je tam vysoká zločinnost.
Varovali nás, že se tam krade. Všude jsme chodili ve skupině. I když já se ztratila...
* Vyprávějte.
Šli jsme na kopec Corcovado nad Riem, obdivovat sochu Krista. A pak byla na programu ještě večeře u místního prefekta v Lidicích. Jenže já už byla hodně unavená, tak jsem se odpojila s tím, že trefím. Bohužel nemám orientační smysl. Bylo půl šesté, akorát se stmívalo a já koukala na prales, španělsky jsem neuměla ani slovo...
* A jak to dopadlo?
Naštěstí jsou tam hodní lidé. Řekla jsem jen jméno ženy, u které jsme bydleli, a jeden kluk mě tam zavedl. Horší to bylo v Riu, když jsme s kamarádkou hledaly v noci záchody. Potkávaly jsme lidi, kteří vypadali docela nebezpečně. Ale já se bojím ráda.
* Prosím?
Jsem zvyklá. V Praze bydlím na Smíchově. Nedávno jsem se od taxikáře dozvěděla, že jsem měla skoro za souseda vraha. Ukazoval před sebe a říkal: Tady u těch popelnic někoho rozřezával. Stejně mě to neodradilo od procházek. Když mi hrábne, tak chodím v noci do okolních parků.
* Nikdy se vám nic nestalo, když vyhledáváte nebezpečí?
Když mi bylo sedm osm, tak na mě a na kamarádku vytáhl někdo nůž. Jinak nic.
* Prý máte ráda i hřbitovy.
To bylo v dětství a ještě na konzervatoři. Jednou jsem málem spadla do polootevřeného hrobu.
* Byl prázdný?
Byly tam nějaké kosti.
* A proč právě hřbitov?
Je tam zvláštní energie. Tajemno mě vždycky lákalo, je to pro mě adrenalin, jako třeba bunjee, který si chci zkusit.
Lukáš Vaculík je sympatický
* Nedávno jste točila Strážce duší, seriál plný záhad. To jste si musela hodně užívat, že?
Měla jsem radost, že si můžu zahrát podivnou holku. Tak si totiž sama občas připadám. Navíc spolupráce s Lukášem Vaculíkem byla moc fajn.
* Vaculík je ženský idol. Líbil se vám víc teď, zmoudřelý a prošedivělý, nebo jako mladý playboy z filmu Kamarád do deště?
Jako ucho byl taky hezkej. Ale poznala jsem ho teď a je mi moc sympatický. Mám ráda chlapy se smyslem pro humor.
* Hrála jste partnerku známému herci. Neměla jste trému?
Ne, brzy jsme se spřátelili. Už předtím jsem hrála se známými herci. Ve Slovenském národním divadle třeba s paní Turzonovou, ve Švandově divadle s paní Galatíkovou. Jsem ráda, že mě neberou jako muzikálovou hvězdičku, trochu jsem se toho bála. Ale divadlo hraju od šestnácti a herectví jsem vystudovala.
* Máte vysněnou roli?
Po těch naivních krasavicích ráda hraju potvory. Takže se mi líbila role v Milencích a vrazích. Ke konci filmu jsem hrála čtyřicetiletou matku a bylo to prima. A to i přesto, že mi udělali příšernou trvalou a fénem mi naváli na obličej nějakej sajrajt, co vypadal jak lepra. Zahrála bych si něco těžkého, třeba blázna. Ale teď mám cíl: dodělat cédéčko.
* Jaké bude?
Budou tam písničky v češtině, slovenštině a angličtině. Pohodové i nervní. Jedna skladba je punková, když jsem naštvaná. Ale převážně to budou rockové písně. Chci tam saxofon i orchestr. Hudbu mi dělá můj bývalý přítel.
* Píšete si texty?
Ne, spíš mě napadá hudba. Textařům jen popisuju svoje nálady. Vím, že sama neumím dát slova do formy, aby to nebylo klišé. Proto se nehrnu ani do moderování.
* Máte nabídky?
Měla jsem na Slovensku moderovat tenhle rok Slavíka, koukal by na to celý národ. Ale to by nešlo. Jednou jsem se zúčastnila s kamarádkou konkurzu na moderování hitparády pro mládež a pak to vysílali na Silvestra jako největší trapasy.
* Zpíváte v muzikálech, hrajete činohru, jste ve filmech. Co vás baví nejvíc?
Asi tancování, i když mi moc nejde. Baví mě trsat třeba na diskotéce.
* Jste královnou parketu?
Dovolím si tvrdit, že jsem, ale občas asi vypadám jako šílenec. Umím se úplně odvázat a je mi jedno, co si kdo myslí. V Brazílii pustili na náměstí techno. S kamarádkou jsme začaly tančit, obklopil nás hlouček lidí, jako kdybychom stály na pódiu, a všichni na nás koukali. Děti nám daly nějaké stuhy do ruky a my to rozjely. Máme to na videu, roztančily jsme celé náměstí.
* Tady doma asi tak nedovádíte...
Mně to jde i tady.
* Poznávají vás lidi?
Ne, často měním účesy a barvu vlasů. A na diskotéce je tma.
* Když vás někdo vyzve k tanci, tak jdete?
Mě nikdo nevyzve, tančím sama. Kdybych čekala, až mě někdo poprosí o tanec, tak bych si moc nezatančila. Bylo by to hezké, ale je jiná doba. Ani kytky se už moc nedávají. I když teď mám přítele, který mi kytičky nosí.
Češi jsou větší kecálkové
* Měla jste české i slovenské partnery. Můžete porovnávat.
Češi mi přijdou jako větší kecálkové, Slováci akčnější, temperamentnější, jdou si zatancovat. Češi jsou usedlejší, spoustu věcí okecávají jak holky. Ale můj nový český přítel se tomu trochu vymyká.
* Neptají se vás rodiče na rodinu?
Teď naštěstí čeká miminko ségra, je o pět let starší. Já se na to ještě necítím. Svatbu neřeším, je to pro mě kravina. Papír. Předmanželské smlouvy? Hrůza. Je to tak neromantické. Rodiče jsou z mých názorů na nervy. Partneři jsou ale většinou rádi, že se nechci vdávat. (smích) Ale třeba jednou budu tak naměkko, že kývnu. S jedním klukem jsme si v pubertě slíbili, že se v šedesáti vezmeme.
* Nikdo další vás o ruku nepožádal?
Ten, co jsem s ním teď. A když jsem roznášela v Praze pivo v irským pubu, to jsem měla spoustu nabídek, ale to se nepočítá. (smích)
* Už jste si vyložila karty, jestli je nynější přítel ten pravý?
To dělám, jen když si nejsem jistá. Teď mám pocit, že to je hodně hezké, takže by mi to ty karty mohly jenom zkazit.
* Věříte, že jste našla partnera na celý život?
Chtěla bych, ale... Vím jedno. Kdyby to náhodou nefungovalo, tak budu radši sama i s dítětem. Jako Vodnář mám ráda svobodu, nikoho nechci vlastnit. Nebudu jako nějaká feministka bojovat za svá práva. Ale nechci to řešit, jsem teď spokojená. Když mám nějaký problém, zacvičím si jógu, přečtu si duchovní literaturu.
* Co třeba? Brazílie a mystika, to je spisovatel Paulo Coelho.
Ten je můj oblíbený. Mám doma skoro všechny jeho knížky. Jeho Záhira jsem si vzala do Brazílie, ale neměla jsem na něj čas. Četla jsem Alchymistu, Jedenáct minut. A chci si to teď po návštěvě Brazílie zopakovat, jestli to budu chápat jinak. Mám ráda i spisovatele Osha a jeho knihu Láska, život, smích. Je tam vždycky nějaké moudro vyprávěné formou příběhu.
* Jaké moudro jste si tam našla?
Všechno zlé je k něčemu dobré. Snažím se brát všechno, jak to přijde, a neřešit blbosti. A díky Oshovi jsem se taky odvázala v oblékání. Naučila jsem se neohlížet na pokrytecké názory společnosti. Oslavuju život.
* Vadilo někomu z vašich partnerů vaše nápadné oblečení?
Jeden mě chtěl spíš jako dámu. Mně se líbí být elegantní, ale neumím chodit na podpatku, nejsem uvolněná. Můj nynější přítel se taky oblíká jako blázen.
* Je něco, co byste na sebe nikdy nevzala?
Pravý kožich. Je mi líto těch zvířat. Jsem už šest let vegetariánka. Měla jsem nabídku, abych dělala reklamu na nějaké paštiky, ale nakonec to točila moje kamarádka.
* Jste patronkou Českého svazu ochránců přírody. Jaká je to role?
Účastním se tiskových konferencí. Ale snažím se i něco dělat. Občas vyrazíme s přítelem čistit les, vysazujeme stromy. Přispíváme na zvířátka, na útulky... Vím, moc toho nezměním, ale aspoň mám dobrý pocit.
|
ZUZANA NORISOVÁ |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová. |
 Zuzana Norisová. |
 |
 Nedávno Zuzana Norisová změnila svůj image. Z elegantní sladké krásky se stala rebelka a přibylo i skryté tetování. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová (vlevo) a její starší sestra, herečka Soňa Norisová. |
 Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová (vlevo) a její starší sestra, herečka Soňa Norisová. |
 Zuzana Norisová na módní přehlídce u příležitosti otevření květinové galerie Power of Flower. |
 Zuzana Norisová na módní přehlídce u příležitosti otevření květinové galerie Power of Flower. |
 Zuzana Norisová |
 Zuzana Norisová |
 Zuzana Norisová |
 Zuzana Norisová |
 Zuzana Norisová |
