Jak se vám mění život během mateřství? Překvapilo nebo zaskočilo vás něco nečekaného?
Připravená jsem nebyla vůbec. Popravdě myslím, že na to všechno se ani nedá připravit. Každý straší s porodem. Mnohem horší je však to, co přijde potom v šestinedělí. Nikdo vás nevaruje. A kojení... s tím jsem měla velké problémy. Situace je už ustálenější. Je to pro mě celkově něco nového, myslím však, že i díky svému vyššímu věku si mateřství dokážu více užít.
Ještě před rokem byl váš život úplně jiný...
Loni jsem objela šest festivalů. I líbánky jsme měli v poušti na festivalu Burning Man. Teď si užívám naplno čas s dcerou a nic mi nechybí.
V čem vás mateřství nejvíce změnilo?
Jsem teď mnohem trpělivější. Když třeba vidím, že má dcera hysterický záchvat a pláče, vím, že to zase přejde. Možná už je to i určitá letargie (smích). Nechci to úplně zakřiknout, ale dcera je docela hodná. Myslím, že mateřství mě příliš nezměnilo. I dříve jsem musela dělat tisíc věcí najednou. Moc mi to vlastně ve finále pomohlo. Byla to asi taková celoživotní příprava na to, co je teď.
Fotíte a vyvoláváte pravidelně fotografie své dvouměsíční dcery, abyste měli vzpomínky na to, „jak šel čas“ od jejího narození?
Na tisk a zakládání klasických fotoalb jsem popravdě ještě nenašla čas. I když například moje mamka to po mně moc chce. Zkusím si najít mezi kojením hodinku a uvidíme.
Panikaříte, nebo jste spíše klidná matka?
Jsem spíše flegmatik. I když dneska jsem se například rozbrečela, když dceru očkovali. Muselo ji to hrozně bolet. Ale s tím souvisí asi i hormony. Manžel i mamka se mi smáli. Jsem teď asi trochu citlivější, těžko říct.
Jaký je váš manžel tatínek?
Nechci naštvat ostatní matky a nechci, aby byl manžel moc namyšlený, ale pravda je, že je úžasný. Jsem moc ráda, že mi se vším pomáhá. I když se přiznám, že když zjistí, že dcera má v plence hovínko a on by ji měl očistit a plenku vyměnit, mívá trochu hysterický záchvat.
Střídáte se doma v péči o dceru?
Máme dokonce šichty. Ranní, odpolední, večerní, noční... Maminka mi také hodně pomáhá. Nevím, zda bych bez těch dvou byla takto v klidu, jako jsem teď.
Plánujete další dítě?
Musím říct, že zatím mě od toho nic neodradilo. Mám o jedenáct let mladší ségru, takže jsem trochu věděla, do čeho jdu, a hlavně se snažím se z ničeho nezbláznit, ať se děje cokoli. Je mi dvaatřicet a vzhledem k mému věku bychom s dalším dítětem asi neměli dlouho otálet. Uvidíme, jak nám to půjde. Myslím však, že by si dcera určitě zasloužila bratříčka.
Kolik dětí byste si s manželem přáli?
Dětí nepotřebuji mít deset. Myslím, že dvě budou tak akorát. Budeme se o druhé dítě snažit, a pokud se nám to podaří, budeme moc rádi. Ale i kdyby byla dcera nakonec jedináček, nic se nestane. Máme teď psa, tomu říkáme z legrace bratříček. Mají totiž oba takové podobné režimy.
Rodila jste koncem září. Na vaší postavě to však vůbec není poznat, vypadáte skvěle...
Mám pořád obrovský hlad. Mám pocit, že dcera ze mě při kojení tahá všechny živiny. Jím teď přitom zhruba třikrát víc než dřív. Kojení tak však asi funguje a já nijak nepřibírám. Nevážila jsem se. Ale teď mám na sobě například džíny, které jsem nosila ve čtvrtém měsíci těhotenství. Občas bruslím, ale fyzička zatím není, co bývala. Chybí mi i jízdy na kole. Ale do toho se zase časem dostanu. Sport mám jako relax, ne jako prostředek k hubnutí.
Jste momentálně šťastná a spokojená?
Ano. Dnes jsem spala šest hodin v kuse, takže je mi skvěle. Cítím se dobře. Mohla bych si teď užívat a dát si třeba skleničku, ale raději se půjdu rychle najíst a už se zase moc těším, až přijede manžel s dcerou, s tím mým malým zloduchem, který bude zase mít hlad (smích).
17. července 2018 |