"Utéct před čestným sportovním bojem, kdy proti sobě nastupují víceméně rovnocenní soupeři, je hanba a ostuda," varuje Milan Musílek z Českého svazu karate. "Zato v případě přepadení nemůžete udělat nic chytřejšího. Cizí člověk, který vám chce ublížit, není normální, musí nutně myslet nějak defektně. Proto také musíte počítat s nejhorším, a pokud dojde k boji, bude bez nadsázky o život."
Výhoda pro vyžle?
Pokud skutečně nezbývá žádná možnost útěku, je nutné alespoň bezezbytku využít všech možných výhod. Vždy je na tom lépe ten silnější a obratnější, ale na druhou stranu také člověk menší. Než se dlouhán rozhýbá, stačí mu drobeček klidně jednu vrazit, pokud ví kam. Zvlášť pro dívky je výhodné, že útočníkova slabá místa mají před sebou doslova na ráně. Stačí jednou prudce vykopnout do kolena nebo do klína. Kopnutí je navíc tou nejlepší formou obrany, protože soupeře udržuje od těla.
"Jakmile se necháte obejmout nebo jenom chytit za ruce, je zle," varuje Milan Musílek, "a nejvyšší čas koukat, jestli na zemi, kde za moment budete, neleží vhodný kámen do pěsti. Může ho nahradit i přívěsek ke klíčům nebo cokoliv jiného z vaší kapsy, co zpevní úder. Zvlášť dobrý je takový, který má ostrou hranu. Takový pěstní klín, který naštípne kost, takže rána hrozně bolí a třeba z ní i teče krev, používal úspěšně už pračlověk."
Nemá ovšem smysl se pěstičkami kolem sebe jen tak zbůhdarma ohánět. Každý úder je třeba vést s rozmyslem, rovně a tak, aby za ním šlo celé tělo. Tak mu teprve dodáte správnou sílu. Jinak si také můžete zlomit zápěstí sami.
Body pro rytířské válečníky
Zatímco na dobrou fyzičku stačí cvičit v Sokole, kdo se rozhodne věnovat některému asijskému bojovému umění, má proti hospodským rváčům navrch i v dalších směrech. Dokáže se lépe soustředit, je vychovávaný k vnitřní síle a vyrovnanosti, má fantasticky bleskové reakce. Proto se právě tyto disciplíny staly základem moderní sebeobrany. Takový trénink ale trvá roky a navíc je nutné se mu věnovat plně. Frajírci a násilnické povahy zpravidla odpadnou už po druhém třetím tréninku, takže naštěstí nestihnou pochytit dost na to, aby nabytých znalostí zneužili. Určitě je pro ně zajímavější volnější street fight, podstatně tvrdší typ boje, který se zrodil v Americe. Pro nácvik sebeobrany se ovšem doporučuje spíš snadno dostupné karate nebo aikido. V prvním případě se naučíte, jak se nejlépe bránit kopy nohou, která je třikrát silnější než ruka, takže máte šanci i vůči pěkně udělanému pořízkovi. Aikido zase naučí, jak nasadit dostatečně účinnou a bolestivou páku, abyste třeba jen za správně uchopený palec dovedli zločince celého zkrouceného a zkrotlého až na policejní stanici.
v kamarádském souboji
- zbaběle neprchejte
- nebojte se přijímat a dávat rány
- sami nerozdávejte zvlášť bolestivé údery
- zásadně nepoužívejte lsti, zbraně a znalosti z karate nebo jiných bojového umění
při nutné sebeobraně
- nejprve zvažte, zda skutečně nelze nějak utéct
- údery směřujte na oči, spánkovou kost, krk, klín, kolena, ale sami se vyhýbejte každé ráně
- užívejte všech možností, jak protivníkovi citelně a hlavně bolestivě ublížit
- vítaná je jakákoli zbraň od slzného plynu po kámen, použijte vše, co zakazoval váš trenér bojových umění
* Než se rozhodnete pustit se do boje s neznámým násilníkem, radí zkušený karatista Milan Musílek vždy pečlivě zvážit vaše možnosti: "Pokud opravdu nemůžete utéct, pamatujte, že každá zbraň, kterou použijete, se může obrátit proti vám, nepodceňujte počet protivníků, raději vydejte peněženku zloději. Dívky, vy zvažte, jestli vám nehrozí horší zranění, než může způsobit znásilnění!"
 Při alespoň přibližné rovnováze sil se souboji nevyhýbejte, pokud je však útočník o hlavu vyšší a tři třídy starší, vemte klidně nohy na ramena. neníkaždý David, aby vyzrál na mnohem silnějšího Goliáše. |
