Až se vás dcera zeptá, maminko, jaký byl rok, ve kterém jsem se narodila, co ji odpovíte? Kateřina Neumannová
Asi mi z něj neutkví žádná velká událost. Pro mě byl rok 2003 důležitý jedině tím, že se narodila Lucka. I když... Nejspíš si vzpomenu i na to, že mi dodatečně přišly další olympijské medaile, jenže to opravdu není v porovnání s dítětem významné.
Ty medaile jste dostala, když se přišlo na to, že Rusky, které skončily před vámi, dopovaly. Opravdu jste z nich ještě měla radost, nebo vás spíš potěšily s nimi spojené a teď už nečekané peněžní prémie?
Že jsou s tím spojené i vyšší odměny, to je samozřejmě důležité, ale na prvním místě zůstává sportovní zážitek. O něm budu jednou Lucce vyprávět.
Jaký jste vlastně mívala vztah k lyžařkám, které pak dopovaly?
Většinou to byly Rusky a my ostatní tušily, že nejsou úplně čisté. Jejich výkony tomu napovídaly, ale strašně dlouho se na nic nepřišlo. Pak to prasklo najednou. Některé z nich pro mě byly vždycky jen takové kusovky, které člověk pozdraví a nic víc, ale pár jich bylo vcelku fajn, dalo se s nimi pokecat. Ty jsem vždycky ráda viděla, když jsme se po letní přestávce potkaly na ledovci, ale doping náš vztah hodně zhoršil. A vůbec si nedokážu představit, že bychom se někde setkaly a měly bych si povídat. Nevím o čem.
Dcera se vám narodila přesně v půli roku - byla pro vás náročnější ta první polovina, kdy jste ji čekala, nebo až ta druhá, po porodu?
První půlka roku byla báječná, protože jsem si užívala těhotenství. Neměla jsem žádné zdravotní problémy, ještě v únoru jsem jezdila na sjezdovkách a do konce března běhala na běžkách. A když už to nešlo, tak jsem aspoň doprovázela přítele na golf a procházela se tam...
A začátkem července z vás byla máma.
První dva tři měsíce byly náročné, protože jsem se musela s miminkem naučit zacházet a pořád jsem byla vystrašená... Ale byla jsem s ním u rodičů na chalupě nebo mi pomáhal přítel, takže jsme to zvládli. Koncem roku už jsme celkem hodně cestovali a zvykli si, že dítě člověka nijak zvlášť neomezuje.
Dokud jste ještě měla před porodem dost času na sebe, přišla jste na to, jaká práce by vám jednou mohla nahradit lyžování?
A věříte mi, že se docela těším, že jednou zůstanu nějakou dobu doma a u dětí? I když nějakou práci si snad taky najdu, určitě by mě bavilo dělat sportovní byznys... Sportovci jsou totiž vlastně zboží, hodí se k reklamě, a v těchhle sférách podnikání bych se snad uměla pohybovat.
V sedmadvaceti jsem se změnila
Kdyby byl vypsaný vysoký kurs na to, že se z Lucky stane do třiceti let světová šampiónka v běhu na lyžích, vsadila byste si na ni?
Ne. Nesázím vůbec, a stejně, myslím si, že z ní šampiónka nebude.
Vy byste si to nepřála?
Kdyby ty spády měla a chtěla se nějakému sportu věnovat vrcholově, asi bych nebyla proti, ale k ničemu ji tlačit nebudu. Protože aby byla v absolutní špičce, k tomu je kromě talentu potřeba i štěstí, hlavně na lidi okolo, na trenéry... A byla by náhoda, kdyby měla stejné štěstí jako já.
Maminkou jste už půl roku. Cítíte, že se k vám teď lidé z vašeho okolí chovají jinak?
Samozřejmě, je to jiné. Jinak mě teď bere třeba trenér.
V čem to s vámi má třeba právě pan trenér složitější než dřív?
Musí například respektovat, že nebudu připravená na trénink v devět nula nula. Že se někdy opozdím a přijdu až v devět hodin deset minut.
Spousta lidí si asi až teď uvědomuje, že jste dospělá ženská. Kdy jste tohle uvědomila sama o sobě vy?
Okolo svých sedmadvaceti let, kdy jsem začala měnit hodnoty. Tehdy jsem zjistila, že bych ráda miminko nebo že život není jenom sport.
Váš příběh zatím vypadá jako pohádkový příběh. Přesto, nemáte někdy všeho nad hlavu?
Přicházejí i těžké chvilky, hlavně když se někam odjíždí. Vidím obrovské hromady věcí, kterém musím sbalit, nacpat do auta, zase je pak vybalit na hotelu, a z toho bývám na nervy. Ale když se na mě Lucka usměje, když je zdravá, tak se všechny problémy zvládají hrozně snadno.
Opravdu si nikdy nepopláčete?
Ne. To v poslední době neexistuje.
Po novém roce začnete jezdit často na závody. S dcerkou?
Když odjedu bez ní, tak maximálně na dvě noci, to se tak ještě dá vydržet. Ona bude s babičkou, na kterou je zvyklá, a vůbec jí to vadit nebude. To mně se bude stýskat.
Chcete jí vychovávat podobně, jako vychovávali rodiče vás?
Podle počtu olympijských medailí nejúspěšnější česká sportovkyně od dob gymnastiky Věry Čáslavské se narodila 15. února 1973. Poprvé závodila v osmi letech, k velkému lyžování se dostala v šestnácti. Od roku 1991 se věnuje běhu na lyžích profesionálně. Byla dvakrát druhá na zimních olympijských hrách, dvakrát třetí, na mistrovství světa získala dvě bronzové medaile. Před dvěma týdny ohromila skvělým návratem - zvítězila hned ve svém prvním závodě Světového poháru po narození dcery. Česko reprezentovala i na letní olympiádě v Atlantě (1996) v závodě horských kol. Má ráda rychlá auta, písničky bratrů Nedvědů a golf. Loni v listopadu oznámila, že je v jiném stavu a přerušuje kariéru. Letos 2. července se jí narodila dcera Lucie. O otci dítěte nechce mluvit.
Ráda bych, protože oni mě do ničeho nenutili, spíš mi ukazovali možnosti, kam bych se mohla ve volném čase ubírat. Pak už mi jen pomáhali.
Vůbec nebyli přísní?
Byla jsem druhé děcko, takže na bráchu šli podstatně přísněji. Stejně jsem nijak výrazně nezlobila a nedělala problémy, to ne. A já svoji holčičku nemůžu rozmazlovat, už proto, že se mnou bude tak často cestovat, ale na druhou stranu na ní nikdy tvrdá nebudu. To nejde.
Když jste přece jen přinesla domů ze školy poznámky, čím se u vás trestalo?
Takový ten burák palcem v zátylku mě vždycky upozornil, že dělám něco špatně. Jen když se nahromadilo víc horších známek najednou, tak se zdvihl prst ještě varovněji: Jestli to neopravíš, nepojedeš na soustředění nebo se budeš muset rychle vrátit z tréninku. To byl pro mě největší strašák, ale naštěstí se nikdy nenaplnil.
Už flámuju decentněji
Před médii tajíte jméno svého partnera. Není to už pro vás oba nepříjemné, skrývat ten podle všeho hezky fungující vztah?
Víte, my žijeme vcelku obyčejný život. Máme svůj okruh přátel, chodíme normálně do restaurace na jídlo... Já jen nechci vybalit na všechny jeho jméno a vytrubovat, co dělá. Ale náš život je normální.
To sotva.
Tak dobře, úplně normální ne, protože já žiju sportem a on má taky náročné zaměstnání. Jsme hodně rozlítaní, ale ty chvilky, kdy máme čas a jsme spolu, si hodně intenzivně užíváme. Jsem se svým přítelem šťastná, jinak bychom spolu nebyli.
Dohromady taky stavíte penzion na Šumavě?
Určitě, já bych to sama nezvládala. K tomu je potřeba chlap.
Takže když bude mít pohádka nejlepší konec, tak za dva roky vyhrajete olympiádu v Turíně a stanete se majitelkou penziónku?
S tou olympiádou nevím, ale majitelkou budu - doufám - už v příštím roce.
Hodláte obsluhovat hosty?
To ne, ale občas tam pobudu a s každým hostem se ráda pozdravím. Ale určitě chci žít i v Praze, takže rozcestovaní budeme asi navěky.
Co pro vás znamená Silvestr? Držíte už znovu životosprávu vrcholového sportovce, anebo to klidně oslavíte ve velkém?
Tak to víte, že mám ráda život i s požitkama... Jenže ono to dost často nejde - jeden den se trénuje, vrátím se unavená a druhý den vyrážím na těžký trénink znova. A to mi pak nezbývá než chodit brzo spát, zdravě jíst a maximálně si s někým dát dvojku vína. Ale zrovna před pár dny jsme seděli se známými, udělali si bifteky, vypili dvě flašky dobrého červeného... I na takových večírcích se sice pořád kontroluju, ale ani ne tak kvůli sportu, jako spíš kvůli Lucce. A takhle to je i se Silvestrem. Na suchu určitě sedět nebudu, ale hned prvního je trénink, takže se do němoty zřídit nemůžu.
A co vaše gymnaziální oslavy někdy před patnácti lety, jak na ně vzpomínáte? Už tehdy jste na sebe byla přísná, nebo jste si spíš na druhý den dopoledne nebyla jistá, co přesně se večer dělo?
Samozřejmě, byly i divoké akce. My jezdívali s partou na Šumavu a jak chce člověk všechno vyzkoušet, občas to špatně dopadlo. Určitě bylo to slavení bujařejší než dnes, protože teď přece jen vím, že se Lucka v jednu ráno probudí, abych ji nakrmila, pak znovu v šest... A dýl než do půl osmé určitě spát nebude. Takže teď je ta zábava decentnější.
Co budete při silvestrovském přípitku přát sama sobě?
Aby pokračovala ta pohoda, ve které dokážu zvládnout Lucku i sport. Abych byla pořád stejně spokojená se svým osobním životem. A ve sportu, tam chci zůstat ve špičce a občas něco vyhrát...
I proto, aby se mohl bez problémů s penězi dál stavět váš penzion?
Proč bych to zapírala, i peníze za dobré výsledky mě zajímají. Musím zabezpečit svoji budoucnost, protože kdoví co bude po konci kariéry.
A kdybyste se nedej bože už nedostávala mezi nejlepší, kdybyste dokonce jezdila mezi posledními, co by se dělo potom?
Tak to bych asi začala dělat něco užitečnějšího. Kdybych viděla, že už nepatřím ke špičce, nebavilo by mě to...
 Kateřina Neumannová přebírá minilyže pro budoucího potomka |
 ŠAMPIONA NEPOTŘEBUJI. Nemám v plánu rodit šampiony, a jestli z něj nějaký bude, záleží na jeho rozhodnutí. Přeju si, abych porodila zdravé dítě, ze kterého vyroste slušný člověk. |
 ŠAMPIONA NEPOTŘEBUJI. Nemám v plánu rodit šampiony, a jestli z něj nějaký bude, záleží na jeho rozhodnutí. Přeju si, abych porodila zdravé dítě, ze kterého vyroste slušný člověk. |
 Kateřina Neumannová s dcerou Lucií. |
 Česká lyžařka Kateřina Neumannová vyhrála 20. prosince v Ramsau na desetikilometrové trati volnou technikou hned první závod Světového poháru, do něhož se po mateřské přestávce přihlásila. |
 Česká lyžařka Kateřina Neumannová pózuje společně s šestiměsíční dcerou Lucií poté, co 20. prosince vyhrála v Ramsau na desetikilometrové trati volnou technikou hned první závod Světového poháru, do něhož se po mateřské přestávce přihlásila. |
 Česká lyžařka Kateřina Neumannová vyhrála 20.prosince v Ramsau na desetikilometrové trati volnou technikou hned první závod Světového poháru, do něhož se po mateřské přestávce přihlásila. |
