Některé děti amerických prezidentů jsou bouřlivé

Některé děti amerických prezidentů neposlouchají. Už svéhlavý Teddy Roosevelt, který si stěžoval na svoji nepoddajnou dceru Alice, prohlásil, že může řídit buď zemi, nebo ji, obojí nelze. Postavil se do čela Spojených států. Strážení soukromí dětí a zatajování jejich chybných kroků představují jedno z důležitých pravidel, děděných z jednoho obyvatele Bílého domu na dalšího. Prezident Bush, který sám byl neposlušným synem muže, jenž se stal prezidentem, se ze všech sil snaží udržet své děti mimo dosah reflektorů.
Dočkal se však nemilého překvapení, když jeho devatenáctiletá dvojčata Barbara a Jenna byla podle texaských zákonů o zákazu pití alkoholu mladistvými předvolána k soudu – Jenna dokonce podruhé. Bush a jeho žena Laura jen zřídkakdy přicházeli s oběma dcerami během prezidentské kampaně na veřejnost. Až na nejvýznamnější události v rodině – inaugurační den – byly dobře skrývané ve stínu, kde si také přáli zůstat.

Právě tak Chelsea Clintonová, jejíž soukromí bylo  co nejpřísněji střežené a většinou respektované,  působila jako uklidňující  politické aktivum.  Chelsea –  bylo jí dvanáct let,  když se Bill Clinton poprvé stal prezidentem, a dvacet,  když tento úřad opustil –  se  objevovala  rovněž v  předvolební  kampani své matky  do Senátu a účastnila se řady zahraničních cest.  Stála mezi matkou a otcem a držela oba za ruku.   V mimořádně složitém okamžiku po skandálu s Monikou Lewinskou dovedně ozřejmovala  rozdílnost a trpěné spojení mezi prezidentem a první dámou.

„V časech,  kdy se osobnost stává politikem a člověk dostává  stejný význam jako politika,  nelze držet  rodinu mimo tyto hranice,“ prohlásil Paul Costello, jenž býval  tiskovým tajemníkem první dámy Rosalynn Carterové. „Dveře, které tito kandidáti otevřeli, se obtížně zavírají,“ tvrdí Costello.

Bush je nepřímo otevřel s důrazem na charakter a spolehlivost a úvahami o problémech výchovy dvou dospívajících dcer.

Costello, jenž měl možnost sledovat v Bílém domě dospívání  Amy Carterové, říká, že doba pro děti prezidentů se změnila.   „Nevzpomínám si,  že by tisk byl někdy z pódia  nabádán k  respektování soukromí Carterovy rodiny,“  říká Costello.

Před dětmi Cartera  to byly Fordovy.  Susan Ford Bales, která  v době, kdy její otec Gerald Ford zastával  prezidentský úřad, dopívala, nyní vzpomíná, že zřejmě také  zřejmě občas porušila zákon o pití alkoholických nápojů v mladistvém věku. Byla však ve své době sledována z jiného úhlu, “nóbl“ pohledy – lidé ji kritizovali za to, že chodila v Bílém domě v džínách nebo upoutala pozornost  uspořádáním fakultního plesu.  Prezidentův bratr Jack Ford měl jako mnoho mladých mužů v sedmdesátých letech  sklon k drsnosti, později se přiznal ke kouření marihuany. 

Patti Davisová prohlásila po odchodu svého otce Ronalda Reagana z Bílého domu, že užívala kokain. Jeho syn Ronald Reagan junior tancoval v roce 1986 ve spodním prádle v pořadu  “Sobotní noc naživo“  a byl   slovním oponentem  konzervativní  politiky svého otce.  Šestadvacetiletou Margaret Trumanovou zachytila v roce 1950 kamera, jak zpívá v Konstitučním sále.

V Bílém domě žila rovněž Alice Rooseveltová. Její nekrolog z roku 1980  ve Washington Post hovoří  o dívce, která ve svém pokoji v Bílém domě skrývala hady, kouřila v době,  kdy to bylo pouze výsadou mužů, a střílela během prezidentské cesty na Západ ze zadního vagónu z revolveru do telegrafních sloupů. Později  přiměla v  době prohibice jako washingtonský  prominent  svého sluhu   “připravovat z  pomerančů chutný gin“.  O svých dnech strávených  v Bílém domě řekla prostě :  „Můj otec byl  prezidentem. Neměla jsem žádnou zodpovědnost a mohla jsem si dělat, co chci. Musela jsem si však dávat pozor na všechno, co se kolem mě šustlo.“

 

Barbara a Jenna Bushovy