Dvouleté rostliny jsou jako ošklivá kačátka: první rok vůbec nehledí na parádu, jen nenápadně polehávají při zemi a sbírají ze země a slunce sílu do budoucích květů. Chcete-li se příští rok na záhoně i ve váze potěšit hvozdíkem bradatým, zvaným též karafiát, proskurníkem topolovkou čili slézovou růží, chejrem neboli fialou a zvonkem, je načase zasít. Semínka vysévejte do prokypřené, vlhké půdy - a pokud právě nemáte po ruce sáček s návodem, vzpomeňte si alespoň na jednoduché heslo: čím větší je semínko, tím hlouběji se zasévá. Při procházce domácím rozáriem si prohlédněte listy a výhony růží, zda se na nich neobjevily známky padlí - šedobílý zrnitý povlak. Pokud příznaky této houbové choroby uvidíte, vyžeňte ji některým z fungicidních přípravků - ale nezapomínejte na ni ani tehdy, když jsou růže zdravé jako řepa: nezalévejte je pozdě večer, aby neusínaly s mokrými listy, na nichž se plísním daří nejlépe. I když rododendrony už na většině míst mají svou letošní směnu odslouženou, ještě na ně nezapomínejte: týden nebo dva po odkvětu jim odštípejte vznikající zelené plody, aby se keře zbytečně nevysilovaly tvorbou semen. Napřesrok se vám za to odmění další záplavou květů - a pak dalším přídělem zahradních prací.
5. června 1999
