* ROZHOVOR
Profesor Karl-Olov Fagerström, občan švédského Helsingborgu, je jednou z mála známých osobností, které člověk bez potíží najde v přeplněném kongresovém sálu, na rautu, kde bývá hlava na hlavě, zrovna tak jako na frekventované ulici. Všude totiž vyčuhuje. Ze své bezmála dvoumetrové výšky shlíží na všechny kolem vždy s úsměvem a promlouvá na ně tónem tak laskavým a hlasem tak sametovým, že vůbec není pochyb o tom, jaký obor si s touto dispozicí mohl zvolit: psychologii, samozřejmě. Nezabývá se však manželskými rozepřemi ani rozervanými vztahy rodičů a pubertálních dětí, ale - kouřením. Fagerströmův test zkoumající závislost kuřáků na nikotinu se v medicíně i psychologii zabydlel stejně neodbytně jako třeba Hippokratova přísaha, Parkinsonova nemoc nebo Vojtova metoda.
* Kouřil jste vůbec někdy?
Jistě. Začal jsem někdy ve čtrnácti, patnácti, protože všichni kolem mě kouřili a já byl zvědavý, jak chutná tabák stejně jako předtím jsem ze stejných důvodů okusil kávu a alkohol. Byl jsem ale jen takový společenský kuřák, skončil jsem v jednadvaceti. Občas si ovšem zapálím ještě dneska, to když chci někoho šokovat. Lidi si totiž myslí, že jsem proti kuřákům, jenže já jsem proti kouření.
* Takže jste na vlastní kůži nějaké nepříjemné účinky kouření nejspíš ani nezažil.
Zažil. V mládí jsem byl politicky dost aktivní a řečníval jsem na různých shromážděních. Když jsem mluvil dlouho, bolelo mě v krku jako při angíně. Uvědomil jsem si, že pokud kouřím, je to mnohem horší.
* Nepřepadá vás někdy pocit marnosti a bezmoci? Celý život se snažíte lidstvo uchránit kouření, a ono vesele bafá dál?
Upřímně řečeno, někdy otrávený jsem. Zřídkakdy se ale rozzlobím. Mě je zkrátka kuřáků spíše líto. Rozčilí mě jenom tehdy, když vidím, že sedí proti mě, a přitom vůbec nevnímají, co říkám, nebo věčně protestují, případně všechno zlehčují stylem "můj dědeček nekouřil, a taky umřel". To si pak neodpustím nějakou ostrou poznámku. Pokud mám před sebou těhotnou ženu, požádám ji většinou, aby si přiložila dlaň na své břicho a nahlas vysvětlila svůj postoj ke kouření ne mně, ale svému dítěti. V té chvíli začnou mnohé z nich plakat. Tyhle ženy pak ovšem většinou odcházejí z mé poradny s tou správnou motivací. Pochopí zkrátka, že kouření zrovna není moc velká legrace.
* Kdy jste poprvé publikoval svůj slavný test?
V roce 1978.
* To už je dost dávno. Co se od té doby podle vás změnilo?
V té době se kouřilo všude: v kině, v autobusech, obchodech, bankách, na pracovních poradách... Teď se už nekouří skoro v žádných veřejných prostorách a považujeme to za zcela normální. Máme taky mnohem k dispozici pádnější důkazy toho, že kouření je problém. Dříve sice snad každý věděl, že na něm mnoho dobrého není, ale zvláště nekuřáci netušili, jak je to nebezpečné i pro ně. Nikotin nikdo nepovažoval za návykovou drogu. To až začátkem osmdesátých let vyšlo najevo, že je to sním stejné jako třeba s alkoholem. Byl jsem ale jedním z mála, kteří si to mysleli už tehdy.
* Jak vás to napadlo?
Své první zaměstnání jsem sehnal ve věznici. Coby vězeňský psycholog jsem pracoval v oddělení, kde byli soustředěni narkomani, odsouzení obvykle za těžké zločiny na doživotí. Všiml jsem si, že všichni do jednoho náruživě kouřili. Později mě napadlo, jestli jim náhodou tabák nenahrazuje drogu, o kterou je uvěznění připravilo. A jestli to tak opravdu je, co potom charakterizuje závislého člověka? Zřejmě se bude shánět po své obvyklé dávce drogy brzy po probuzení, protože spánek znamená pro tělo abstinenci, bude kouřit, i když bude nemocný... Nakonec jsem vymyslel několik otázek, jejichž prostřednictvím lze zjistit, nakolik je už člověk na nikotinu závislý. Důležité ale bylo, že vlastně odstartovaly farmakologický výzkum tabáku, respektive nikotinu.
* Vaší poradnou pro odvykání kouření prošly už stovky, nebo spíš tisíce klientů. Který byl pro vás tím nejzajímavějším?
Před třemi lety jsem si dal do novin inzerát, v němž jsem nabízel pomoc těm, kteří "chtějí se svým kouřením něco udělat". Přesně tak to tam bylo napsáno. Žádné "kdo chce přestat kouřit?" Ozvalo se neuvěřitelné množství zájemců. Při osobním setkání jsem každému tvrdil, že stačí, sníží-li aspoň počet cigaret, k mému úžasu ale téměř všichni chtěli přestat kouřit jednou provždy. Díky těm pár řádkům jsem si uvědomil, jak důležitou roli hraje v odvykání správná komunikace. Právě ta ke mně přivedla ipaní, která trpěla těžkou rozedmou plic, takže nemohla chytnout dech ani při úklidu, ani při hrách s vnoučaty a strašně jí to vadilo. Pokusů přestat za sebou měla už mnoho, a všechny byly neúspěšné. Domluvili jsme se proto na postupné redukci počtu cigaret. Nejprve za mnou přicházela každý týden, a bylo jich celkem šestadvacet, pak obtýden. Potýkala se s depresí, s tloustnutím, ale po více než roce to dokázala. Pozdější spirometrické vyšetření plic ukázalo, že se její stav velmi zlepšil, což pociťovala v běžném životě, a byla, vlastně je, strašně šťastná.
* Jste spoluzakladatelem zánovní, leč už prestižní instituce, Society for Research on Nicotine and Tobacco. Co je jejím cílem?
Tato společnost nesdružuje na rozdíl od mnoha těch, jež dnes existují na celém světě, lidi, kteří se na poli tabakismu a nikotinové závislosti angažují proto, že jim je protivný cigaretový kouř, že někdo z blízkých zemřel na rakovinu plic, případně zastupují organizace pacientů, rodin či jinou instituci. Je určena výhradně vědcům a jejím členem se může stát výhradně ten, kdo už publikoval nejméně jednu seriózní práci na toto téma. Zatím je nás pět set, většinou Američané. Není to náhoda - mají ve srovnání s námi, Evropany, na bádání nesrovnatelně více peněz a tomu odpovídají potom i výsledky.
* Jaký je to pocit, být žijícím klasikem jedné disciplíny?
Já se tak proboha neberu! Jsem šťastný, že celý život mám svou práci rád a že je pro mne pořád spíš koníčkem než zaměstnáním. Ani po těch letech se u ní nenudím. Jsem rád, když dostávám pozvánky na přednášky, protože to znamená, že se pořád ještě najdou lidé, kteří mě chtějí poslouchat. Ale mrtvý ještě fakt nejsem.
* Představa, že by se jednou opravdu podařilo kouření vymýtit, se zdá poněkud utopická. Vy nějaké konkrétní řešení vidíte?
Myslím, že s kouřením je to jako s prostitucí: ta tu taky byla odjakživa, málokdo ji chce, apřece pořád existuje. Na otázku, zda se můžeme někdy zbavit kouření, odpovídám, že ne. Ale nemocí, které ho provázejí, ano. Já po nikom nechci, aby přestal kouřit, pokud by byl kvůli tomu pro něj jeho život mnohem mizernější. Dobrá, ať ve chvíli pohody klidně sáhne po cigaretě, jako já po pivu a vy po kávě. Kde je ale psáno, že svou dávku nikotinu musí do sebe člověk dostat pouze prostřednictvím takové cigarety, jakou známe dneska? Cigareta není ničím jiným než nosičem nikotinu. A já jsem pevně přesvědčen o tom, že je třeba vyvinout jiný nosič, takový, který by obsahoval pouze čistý nikotin, oproštěný od jedovatých či dokonce karcinogenních přísad.
* Náhradní nikotinová terapie ale už přece existuje: místo šluků si stačí přilepit někam na tělo náplast, zažvýkat si, stříknout si sprej do nosu... Nebo máte na mysli ještě něco jiného?
Mám. Třeba žvýkačku obsahující naprosto čistý nikotin, která by se vkládala pod jazyk podobně jako nitroglycerin. Navrhoval jsem ji pro švédskou tabákovou firmu Swedish Match, která se, ještě než ji koupili Rakušané, o tento směr vývoje velmi zajímala. I farmaceutickou společnost Pharmacia vyrábějící prostředky náhradní nikotinové terapie jsem se snažil přesvědčit, že je třeba nabídnout lidem produkty řekl bych méně lékařské, co nejjednodušší, ale k úspěchu to moc nevedlo. Proto jsem si nakonec nedávno založil vlastní firmu, která by měla takový nikotinový nosič přivést co nejdříve na svět.
Autorka je redaktorkou časopisu Marianne
Fagerströmův test nikotinové závislosti
Otázka
Odpověď Body
1. Jak brzy po probuzení si zapálíte první cigaretu?
do pěti minut 3
za 6-30 minut 2
za 31-60 minut 1
po 60 minutách 0
2. Je pro vás obtížné nekouřit tam, kde to není dovoleno?
ano 1
ne 0
3. Které cigarety byste se té první nejméně rád vzdal/a
ráno 1
kterékoli jiné 0
4. Kolik cigaret denně kouříte?
10 nebo méně 0
11-20 1
21-30 2
31 a víc 3
5. Kouříte víc v prvních hodinách dne po probuzení než ve zbytku dne?
ano 1
ne 0
6. Kouříte, i když jste nemocný/á tak, že strávíte většinu dne na lůžku?
ano 1
ne 0
Po sečtení získaných bodů hodnotíme závislost na nikotinu takto:
0-2 body žádná nebo velmi nízká
2-4 body nízká
5 bodů střední
6-7 bodů vysoká
8-10 bodů velmi vysoká
Profesor Karl-Olov Fagerström, občan švédského Helsingborgu, je jednou z mála známých osobností, které člověk bez potíží najde v přeplněném kongresovém sálu, na rautu, kde bývá hlava na hlavě, zrovna tak jako na frekventované ulici. Všude totiž vyčuhuje. Ze své bezmála dvoumetrové výšky shlíží na všechny kolem vždy s úsměvem a promlouvá na ně tónem tak laskavým a hlasem tak sametovým, že vůbec není pochyb o tom, jaký obor si s touto dispozicí mohl zvolit: psychologii, samozřejmě. Nezabývá se však manželskými rozepřemi ani rozervanými vztahy rodičů a pubertálních dětí, ale - kouřením. Fagerströmův test zkoumající závislost kuřáků na nikotinu se v medicíně i psychologii zabydlel stejně neodbytně jako třeba Hippokratova přísaha, Parkinsonova nemoc nebo Vojtova metoda.
* Kouřil jste vůbec někdy?
Jistě. Začal jsem někdy ve čtrnácti, patnácti, protože všichni kolem mě kouřili a já byl zvědavý, jak chutná tabák stejně jako předtím jsem ze stejných důvodů okusil kávu a alkohol. Byl jsem ale jen takový společenský kuřák, skončil jsem v jednadvaceti. Občas si ovšem zapálím ještě dneska, to když chci někoho šokovat. Lidi si totiž myslí, že jsem proti kuřákům, jenže já jsem proti kouření.
* Takže jste na vlastní kůži nějaké nepříjemné účinky kouření nejspíš ani nezažil.
Zažil. V mládí jsem byl politicky dost aktivní a řečníval jsem na různých shromážděních. Když jsem mluvil dlouho, bolelo mě v krku jako při angíně. Uvědomil jsem si, že pokud kouřím, je to mnohem horší.
* Nepřepadá vás někdy pocit marnosti a bezmoci? Celý život se snažíte lidstvo uchránit kouření, a ono vesele bafá dál?
Upřímně řečeno, někdy otrávený jsem. Zřídkakdy se ale rozzlobím. Mě je zkrátka kuřáků spíše líto. Rozčilí mě jenom tehdy, když vidím, že sedí proti mě, a přitom vůbec nevnímají, co říkám, nebo věčně protestují, případně všechno zlehčují stylem "můj dědeček nekouřil, a taky umřel". To si pak neodpustím nějakou ostrou poznámku. Pokud mám před sebou těhotnou ženu, požádám ji většinou, aby si přiložila dlaň na své břicho a nahlas vysvětlila svůj postoj ke kouření ne mně, ale svému dítěti. V té chvíli začnou mnohé z nich plakat. Tyhle ženy pak ovšem většinou odcházejí z mé poradny s tou správnou motivací. Pochopí zkrátka, že kouření zrovna není moc velká legrace.
* Kdy jste poprvé publikoval svůj slavný test?
V roce 1978.
* To už je dost dávno. Co se od té doby podle vás změnilo?
V té době se kouřilo všude: v kině, v autobusech, obchodech, bankách, na pracovních poradách... Teď se už nekouří skoro v žádných veřejných prostorách a považujeme to za zcela normální. Máme taky mnohem k dispozici pádnější důkazy toho, že kouření je problém. Dříve sice snad každý věděl, že na něm mnoho dobrého není, ale zvláště nekuřáci netušili, jak je to nebezpečné i pro ně. Nikotin nikdo nepovažoval za návykovou drogu. To až začátkem osmdesátých let vyšlo najevo, že je to sním stejné jako třeba s alkoholem. Byl jsem ale jedním z mála, kteří si to mysleli už tehdy.
* Jak vás to napadlo?
Své první zaměstnání jsem sehnal ve věznici. Coby vězeňský psycholog jsem pracoval v oddělení, kde byli soustředěni narkomani, odsouzení obvykle za těžké zločiny na doživotí. Všiml jsem si, že všichni do jednoho náruživě kouřili. Později mě napadlo, jestli jim náhodou tabák nenahrazuje drogu, o kterou je uvěznění připravilo. A jestli to tak opravdu je, co potom charakterizuje závislého člověka? Zřejmě se bude shánět po své obvyklé dávce drogy brzy po probuzení, protože spánek znamená pro tělo abstinenci, bude kouřit, i když bude nemocný... Nakonec jsem vymyslel několik otázek, jejichž prostřednictvím lze zjistit, nakolik je už člověk na nikotinu závislý. Důležité ale bylo, že vlastně odstartovaly farmakologický výzkum tabáku, respektive nikotinu.
* Vaší poradnou pro odvykání kouření prošly už stovky, nebo spíš tisíce klientů. Který byl pro vás tím nejzajímavějším?
Před třemi lety jsem si dal do novin inzerát, v němž jsem nabízel pomoc těm, kteří "chtějí se svým kouřením něco udělat". Přesně tak to tam bylo napsáno. Žádné "kdo chce přestat kouřit?" Ozvalo se neuvěřitelné množství zájemců. Při osobním setkání jsem každému tvrdil, že stačí, sníží-li aspoň počet cigaret, k mému úžasu ale téměř všichni chtěli přestat kouřit jednou provždy. Díky těm pár řádkům jsem si uvědomil, jak důležitou roli hraje v odvykání správná komunikace. Právě ta ke mně přivedla ipaní, která trpěla těžkou rozedmou plic, takže nemohla chytnout dech ani při úklidu, ani při hrách s vnoučaty a strašně jí to vadilo. Pokusů přestat za sebou měla už mnoho, a všechny byly neúspěšné. Domluvili jsme se proto na postupné redukci počtu cigaret. Nejprve za mnou přicházela každý týden, a bylo jich celkem šestadvacet, pak obtýden. Potýkala se s depresí, s tloustnutím, ale po více než roce to dokázala. Pozdější spirometrické vyšetření plic ukázalo, že se její stav velmi zlepšil, což pociťovala v běžném životě, a byla, vlastně je, strašně šťastná.
* Jste spoluzakladatelem zánovní, leč už prestižní instituce, Society for Research on Nicotine and Tobacco. Co je jejím cílem?
Tato společnost nesdružuje na rozdíl od mnoha těch, jež dnes existují na celém světě, lidi, kteří se na poli tabakismu a nikotinové závislosti angažují proto, že jim je protivný cigaretový kouř, že někdo z blízkých zemřel na rakovinu plic, případně zastupují organizace pacientů, rodin či jinou instituci. Je určena výhradně vědcům a jejím členem se může stát výhradně ten, kdo už publikoval nejméně jednu seriózní práci na toto téma. Zatím je nás pět set, většinou Američané. Není to náhoda - mají ve srovnání s námi, Evropany, na bádání nesrovnatelně více peněz a tomu odpovídají potom i výsledky.
* Jaký je to pocit, být žijícím klasikem jedné disciplíny?
Já se tak proboha neberu! Jsem šťastný, že celý život mám svou práci rád a že je pro mne pořád spíš koníčkem než zaměstnáním. Ani po těch letech se u ní nenudím. Jsem rád, když dostávám pozvánky na přednášky, protože to znamená, že se pořád ještě najdou lidé, kteří mě chtějí poslouchat. Ale mrtvý ještě fakt nejsem.
* Představa, že by se jednou opravdu podařilo kouření vymýtit, se zdá poněkud utopická. Vy nějaké konkrétní řešení vidíte?
Myslím, že s kouřením je to jako s prostitucí: ta tu taky byla odjakživa, málokdo ji chce, apřece pořád existuje. Na otázku, zda se můžeme někdy zbavit kouření, odpovídám, že ne. Ale nemocí, které ho provázejí, ano. Já po nikom nechci, aby přestal kouřit, pokud by byl kvůli tomu pro něj jeho život mnohem mizernější. Dobrá, ať ve chvíli pohody klidně sáhne po cigaretě, jako já po pivu a vy po kávě. Kde je ale psáno, že svou dávku nikotinu musí do sebe člověk dostat pouze prostřednictvím takové cigarety, jakou známe dneska? Cigareta není ničím jiným než nosičem nikotinu. A já jsem pevně přesvědčen o tom, že je třeba vyvinout jiný nosič, takový, který by obsahoval pouze čistý nikotin, oproštěný od jedovatých či dokonce karcinogenních přísad.
* Náhradní nikotinová terapie ale už přece existuje: místo šluků si stačí přilepit někam na tělo náplast, zažvýkat si, stříknout si sprej do nosu... Nebo máte na mysli ještě něco jiného?
Mám. Třeba žvýkačku obsahující naprosto čistý nikotin, která by se vkládala pod jazyk podobně jako nitroglycerin. Navrhoval jsem ji pro švédskou tabákovou firmu Swedish Match, která se, ještě než ji koupili Rakušané, o tento směr vývoje velmi zajímala. I farmaceutickou společnost Pharmacia vyrábějící prostředky náhradní nikotinové terapie jsem se snažil přesvědčit, že je třeba nabídnout lidem produkty řekl bych méně lékařské, co nejjednodušší, ale k úspěchu to moc nevedlo. Proto jsem si nakonec nedávno založil vlastní firmu, která by měla takový nikotinový nosič přivést co nejdříve na svět.
Autorka je redaktorkou časopisu Marianne
Fagerströmův test nikotinové závislosti
Otázka
Odpověď Body
1. Jak brzy po probuzení si zapálíte první cigaretu?
do pěti minut 3
za 6-30 minut 2
za 31-60 minut 1
po 60 minutách 0
2. Je pro vás obtížné nekouřit tam, kde to není dovoleno?
ano 1
ne 0
3. Které cigarety byste se té první nejméně rád vzdal/a
ráno 1
kterékoli jiné 0
4. Kolik cigaret denně kouříte?
10 nebo méně 0
11-20 1
21-30 2
31 a víc 3
5. Kouříte víc v prvních hodinách dne po probuzení než ve zbytku dne?
ano 1
ne 0
6. Kouříte, i když jste nemocný/á tak, že strávíte většinu dne na lůžku?
ano 1
ne 0
Po sečtení získaných bodů hodnotíme závislost na nikotinu takto:
0-2 body žádná nebo velmi nízká
2-4 body nízká
5 bodů střední
6-7 bodů vysoká
8-10 bodů velmi vysoká
