Významní umělci, básníci, spisovatelé či herci, kteří mají známosti a autoritu, jsou totiž pro špionáž ideální. Někdy se jim to podaří utajit nadlouho, někdy ne. Někdy se o nařčeních složitě diskutuje.
Tak třeba Goethova udání na studenty a profesory univerzity v německé Jeně objevil v archivech americký historik Daniel Wilson před čtyřmi lety - po dvou staletích. Podle něj Goethe fungoval nejen jako oficiální básník vévody Karla Augusta, ale i jako jeho špicl. Udával prý svobodomyslné příznivce Velké francouzské revoluce.
Vynikající český herec Valtr Taub, agent komunistické rozvědky i sovětské tajné služby, byl udavačem z přesvědčení. Věřil ve vítězství komunismu a na svých hereckých zájezdech v Rakousku a Německu donášel na tamní špičkové politiky, s nimiž se znal z válečného exilu ve Švédsku.
Zatímco Taub se jako herec proslavil například rolí Lenina ve hře Kremelský orloj, jeho manželka, rovněž kovaná komunistka, zase svými názory v ČTK, kde pracovala a kde se jí říkalo Rudá hrůza. Přitom za svého mládí dokázala svést během jediného dne tři švédské politiky, vytáhnout z nich informace a večer o tom sepsat tajnou zprávu Moskvě. Taub zemřel v roce 1982 na jevišti vídeňského Burgtheatru.
Donašečem z přesvědčení byl zřejmě i zkrachovalý americký umělec Dean Reed, jenž se usadil v bývalém východním Německu, kde se živil estrádami a kritikou své americké vlasti. "Řada umělců byli levičáci. Byli tedy snáz zverbovatelní komunistickou špionáží. Verbovčík si našel fintu, jak je chytit, aby to vypadalo, že bojuje za lepší budoucnost lidstva," říká expert na tajné služby Karel Pacner.
Obvinění ze špiclování však čelili i ti, kteří donášeli lidem z druhé strany barikády. Vynikající britský spisovatel, autor bestselleru "1984", George Orwell, který zemřel v roce 1950, byl označen za donašeče před osmi lety. Než zemřel, předal kontrašpionážnímu oddělení britského ministerstva zahraničí abecední seznam asi sto třiceti lidí, které označil jako nebezpečné. Byl mezi nimi například herec Charlie Chaplin či spisovatel G. B. Shaw. Jeho jednání mnozí kritizovali, jiní je zase vysvětlovali spisovatelovou nemocí. Pověst muže, kterému se v Anglii přezdívalo "Svědomí národa", však bezpochyby utrpěla.
Podobně dopadl i geniální americký režisér Elia Kazan, který si musel kritiku svého donašečství vyslechnout dokonce ve chvíli, kdy získal v Hollywoodu zvláštního Oscara za celoživotní dílo. Kazan v padesátých letech, kdy se Amerika obávala sovětské hrozby, prozradil Výboru pro neamerickou činnost jména svých osmi známých - komunistů. Bývalým komunistou byl však i Kazan. Ve vězení nikdo neskončil, ale Kazanovi jeho prohřešek mnozí vytrvale předhazovali až do konce života.
Kdybychom měli najít přímo modelový případ umělce, který se zaprodal za peníze, mohli bychom klidně zůstat v Česku. Příběh talentovaného spisovatele Karla Sabiny, autora libreta k Prodané nevěstě, je z učebnic dějepisu a literatury dostatečně známý. Sabina za tučné honoráře donášel rakouské policii, což mu v době vypjatého nacionalismu devatenáctého století čeští vlastenci, ostře naladění proti rakouské monarchii, neodpustili. Vlastně ze všech jmenovaných dopadl nejhůř - nejdřív ho vyhnali z vlasti a pak mu nedovolili psát pod pravým jménem. Na plakátech k Prodané nevěstě se směly objevit jen iniciály K. S.
ČTĚTE TAKÉ:
Soud o minulost Jiřiny Bohdalové
