Velikou výhodou a zároveň Achillovou patou podniku je kuchyně. Vaří tady sice výtečně, ale hosté musí na jídlo poměrně dlouho čekat. Pivnice je totiž součástí hotelu Palace a výčepní lokál je pro kuchaře jakousi trpěnou popelkou. To sice není znát na kvalitě, ale pro vyhládlý žaludek se může čekání na vysněný oběd proměnit v hrůzostrašný zážitek.
Číšníci se ve Staročeské pivnici s ničím moc nemazlí. Na pivo se tady rozhodně nečeká. Nad nevelkým jídelníčkem plném tajemných názvů také není třeba nijak zvlášť vraštit čelo. Číšník totiž suše poradí: "Petřkovický guláš? Ten si nedávejte. To je normální guláš, akorát že ho teď zrovna zdražili." K šedesáti korunám uvedeným v nabídce si tedy zákazník musí ještě dvanáct připlatit. Guláš je však v této pivnici - poněkud netradičně - jednoznačně nejdražším jídlem.
Mezi speciality patří ve Staročeské pivnici různé variace na téma bramborákové těsto. Nabízejí tady vepřový řízek v bramboráku Ondráš, kuřecí maso v bramboráku Ondrášek nebo bramborák s pikantní směsí. A jdou dokonce ještě dál a servírují v bramboráku zapékaný hermelín. Kromě bramboráků není v nabídce jídel nic nijak výjimečného. Lákavě snad vypadá ještě Švýcarský špíz nebo Jožkova kapsa.
Všechna jídla jsou za velmi nízké, chtělo by se říci až podezřelé, ceny. Řízek v bramboráku se skromnou oblohou například přijde na necelých čtyřicet korun.
Rozhodně však stojí za hřích místní pochoutky k pivu. Tvarůžky, které podávají jako celá kolečka na chlebu s máslem, tady mají dobře uležené. Chutný je i chléb z rokfórem, který z pivnic již téměř vymizel.
Co je však u "Staročecha" nejlákavější, je rozhodně pivo. Výčepním, kteří se až na malé výjimky většinou nedopouštějí pivních zločinů a nenechávají vodu ve sklenicích a alespoň tehdy, jsou-li sledováni, pivo neslívají, se občas podaří i hladinka s bublinkou. To na Moravě rozhodně není běžné. Radegast je tady vskutku lahodný, bez zbytečných bublinkových gejzírů, řádně chlazený.
Nabízejí tady ještě velkopopovické tmavé pivo a na přání nachystají i řezané, ale to se na stolech objevuje jen velmi zřídka. Většinou sem totiž chodí pivaři právě na nošovickou dvanáctku. A to i v době oběda. Nevysedávají tady chlapi v montérkách jako v jiných pivnicích, ale zajdou si sem důchodci nebo lidé, kteří si po obědě nebo i jen tak z práce prostě zaskočí "na jedno".