Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na temperament je každý bič krátký

aktualizováno 
- Temperament si dítě přináší na svět stejně jako tvar nosu, barvu očí nebo délku nohou. Málokterého rodiče asi napadne, že by měl v budoucnosti nos svého potomka zmenšit, oči vyladit do šmolkova a nohy poněkud protáhnout. Mnozí jsou však přesvědčeni, že z lenocha udělají kluka jako vítr, z nepořádné dívenky vzornou hospodyni a ze strašpytle neohroženého reka.

Vědci už nějaký čas hlásí objevy genů, které mají co do činění s temperamentem. Odhalili gen sklíčenosti, gen radosti z rizika, gen strachu. Naděje, že by genoví inženýři mohli časem jako na běžícím páse přetvářet problematická batolata v harmonické bytosti, se ovšem jeví jako plané. Lidská povaha totiž není určena pouze jedním genem, ale hned celou kupou vrozených vlastností, jimž se říká genotyp. Každé dítě se rodí se svým vlastním, naprosto originálním genotypem. Manipulace s jedním či dvěma geny tedy vůbec neznamená cestu k cíli.
"Temperament sice ovlivňuje naše chování a svým způsobem tedy i osud, ale rozhodně ho nijak fatálně nepředurčuje," soudí pražská psycholožka Dana Krejčířová, která se zkoumáním osobnosti zabývá už léta. "Rodiče sice vrozené dispozice svých dětí nemohou změnit, ale mohou se postarat o to, aby mu ty horší zbytečně nekomplikovaly život a ty lepší naopak posloužily. Záleží přitom především na tom, jak tyto vlastnosti označíte. Je velký rozdíl, jestli budete o pomalém dítěti říkat, že je velmi pečlivé, jen mu všechno déle trvá, nebo budete lomit rukama, jakého máte doma lenochoda. Tato zdánlivě nevinná rodičovská proroctví se totiž nakonec obvykle vyplňují."

Pořádek je vlastností dětského pokoje
Mezi nejtypičtější vrozené vlastnosti patří kromě zmíněné rychlosti reakcí to, zda dítě bývá spíše smutné, či veselé, klidné či, agresivní, zda je schopné přizpůsobit se změnám... Existují ale i některé zdánlivé maličkosti, jako například stydlivost, plačtivost či pořádkumilovnost. Celé šiky rodičů jsou navzdory tomu přesvědčeny, že pořádkumilovnost musí z dětí dostat po dobrém či po zlém.
"Také mé dceři příroda v tomto směru příliš nenadělila," vypráví doktorka Krejčířová. "Jednou, to jí bylo asi pět, jsme spolu vzorně uklidily celý její pokoj. Vysvětlovala jsem jí, jak pěkné a praktické to je, a ona nadšeně kývala hlavou. Pak si šla lehnout. Když jsem jí přišla dát po čtvrthodině dobrou noc, vypadala místnost jako po bitvě. 'Bylo to moc hezké, ale nemůžu v tom spát, maminko,' vysvětlila mi tehdy."
Rodiče podobně disponovaných dětí by si měli uvědomit, že už slabý průměr znamená v případě takových potomků velké vítězství. Dítě si časem sice může zapamatovat, že modré autíčko patří na polici, jakmile však k němu dostane ještě červené, nebude vědět, kam s ním. Modré autíčko tak opět skončí v rohu pokoje.

Děti jako den a noc
Narodí-li se druhé dítě, nestačí se obvykle otec s matkou nad kolébkou divit. Zatímco prvorozený je udržoval čtyřiadvacet hodin v klusu, do druhého teď v noci šťouchají prstem, aby se přesvědčili, zda vůbec dýchá. Může se ovšem stát opak: starší sourozenec býval k zulíbání, a mladší je teď neuralgickým bodem rodiny.
Rodiče problematických kojenců se mnohdy domnívají, že dělají něco špatně, a tak hledají rady v moudrých knihách i u sousedů. Naštěstí pro rodičovskou veřejnost se dvě děti odlišné jako den a noc narodily před lety také manželskému páru newyorských psychiatrů, Stelle Chessové a Alexanderu Thomasovi. Ti se pustili do rozsáhlého pozorování kojenců. Na jeho konci konstatovali, že rozdíly mezi miminky jsou stejně velké jako mezi dospělými lidmi.
Více než třetina otců a matek má to štěstí, že se jim narodí takzvaně snadno vychovatelné dítě. Američtí psychiatři je charakterizovali jako usměvavé, radostné a spokojené. Pravidelně spí, budí se v tutéž dobu. Jsou-li mokré nebo hladové, spíš kňourají, než pláčí. Do života mají ty nejlepší vyhlídky: s velkou pravděpodobností se budou učit tak dobře, jak to jen půjde, budou si rády hrát, budou příjemní a oblíbení.
Každého desátého rodiče čeká ovšem dítě obtížně vychovatelné. Tato mrzutá miminka se vyhýbají novým podnětům, hodně křičí a fňukají, mají rozházené spaní. Odmítají jídlo, a vzápětí se přejí tak, že zvracejí. V batolecím věku se přidávají záchvaty vzteku. Rodiče čekají starosti pokaždé, když dítě změní prostředí, tedy s nástupem do školky, do školy, dokonce i při odjezdu na dovolenou. Měli by být důslední a jednotní ve svých požadavcích, jejich výchovným zásadám by měla vévodit především trpělivost.

Opatrná cesta k radosti
Třetím typem je dítě, které pomalu reaguje. Asi 15 procent nemluvňat má totiž opatrnickou povahu. Z postýlky obvykle hledí nedůvěřivýma očima, ať už se kolem ní děje cokoli. Nejsou nadšena z žádné změny, dokonce ani tehdy, je-li to změna k lepšímu.
O osudy této skupiny dětí se zajímal další Američan, profesor Harvardovy univerzity Jerome Kagan. Zjistil, že zatímco část těchto dětí je stále apatičtější, u celé třetiny z nich už v předškolním věku není po opatrnictví ani památky. Proč?
"Záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá," vysvětlil Kagan v německém populárně vědeckém časopise Geo. "Jestliže se dospělí nechají takovým dítětem odradit, stane se z ostychu dominantní vlastnost, pokud ho ale povzbuzují a vytrvale mu ukazují příjemné stránky života, může z něj vzdor původním sklonům nakonec vyrůst radostná, otevřená bytost."

Dobrá shoda
"Dostane oběd o hodinu později, a není s ním celé odpoledne řeč, nemá-li svou postýlku a své povlečení, neusne, když jdeme na vycházce opačným směrem, než čekal, lehá si na zem a pláče," vypráví v ordinaci doktorky Krejčířové o svém tříletém synovi jedna z klientek. Návštěvy u přátel? Ano, z dřívějších dob má mnoho přátel, jenže teď se s Danielem nikam neodváží: strhává totiž ubrusy, trucuje v koutě, tvrdošíjně se domáhá odchodu...
"Narodí-li se pomalé dítě pomalým rodičům, bývá všechno v pořádku, stejně jako narodí-li se veselé, aktivní dítě aktivním rodičům," vysvětluje psycholožka. "Této situaci se říká dobrá shoda. Pokud se rodičům spíše pomalejšího ražení narodí bystré dítě nebo naopak aktivnějším rodičům pomalejší potomek, je to už o něco náročnější. Přesto se mohou při troše dobré vůle a respektu obě strany navzájem vyladit. Horší je, setkají-li se, stejně jako v tomto případě, dva extrémy - temperamentní maminka a extrémně nepřizpůsobivé dítě."
Lékem na tuto bolest je postupné otužování. Matka by sice měla ze svého společenského života poněkud slevit, což ostatně udělala, nesmí však úplně zahodit flintu do žita. Danielovi by tím ostatně prokázala medvědí službu. Pokud ho totiž nenaučí jisté přizpůsobivosti, bude mít syn později velké problémy.
"Představte si, že ho učíte lyžovat," radí klientce doktorka Krejčířová. "Také ho hned nepostavíte na prudkou sjezdovku a nestrčíte do něj. Nejprve ho budete vozit mezi nohama, pak zkusíte malý kopeček, poté mírný svah. Začněte tím, že na procházce jen obměníte cestu k cíli, který zná. Půjdete na návštěvu, ale zdržíte se jen chvilku a pak ho pochválíte. Oběd posunete nejprve o deset minut a pak o čtvrt hodiny. Nic nelámejte přes koleno - jen by se utvrdil v přesvědčení, že každá změna je špatná."

Nikoli normál, ale jedinečnost
Danielův případ je spíše ojedinělý. V biologické rodině se geny zpravidla postarají, aby jeden z rodičů dobře věděl, po kom to dítě je - po něm přece... Ten pak zpravidla také ví, co na potomka nejvíc platí. V každém případě má však Daniel velké štěstí, že se narodil jako první. Dětští psychologové totiž zjistili, že prvorozeným se rodiče přizpůsobují mnohem pružněji a ochotněji než těm dalším. Jelikož nemají srovnání, považují jeho chování za jakýsi vzorec normálu a řešení hledají na své straně. Horší to má benjamínek, který své komplikace přináší do rodiny až poté, co rodiče za normál začali považovat staršího sourozence, jenž býval jako sluníčko. Pro tyto otce a matky mají odborníci lakonickou radu: nikdy nesrovnávejte. Vaše dítě bude potřebovat především důvěru, trpělivost a povzbuzení. Vedle úžasného korunního prince či princezny to totiž nebude mít lehké.

 

Autor:



Nejčtenější

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...

Duo Těžkej Pokondr
Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice

V úterý se na sociálních sítích objevily informace, že moderátorské duo Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej...



Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Další z rubriky

Julia Robertsová
Na začátku kariéry jsem se chovala jako spratek, míní Julia Robertsová

Hollywoodská herečka Julia Robertsová (49) zavzpomínala na začátek své hvězdné kariéry. Byla velmi ambiciózní, aby...

Tina Turner (Londýn, 17. října 2017)
Penze je krásná. Dlouho spát je tak snadné, říká Tina Turner

Zpěvačka Tina Turner (77) si užívá důchod ve Švýcarsku a po dlouhé době se však ukázala na veřejné akci. V londýnském...

Bob Weinstein (Los Angeles, 28. března 2005)
Žena obvinila ze sexuálního obtěžování i bratra magnáta Weinsteina

Kromě filmového producenta Harveyho Weinsteina (65) má kvůli sexuálnímu obtěžování problém i jeho bratr Bob (63)....



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.