Na špičce Don Juanova kordu

- Od doby, kdy Oldřich Nový v roli filmového Kristiána pronáší své "Zavřete oči, odcházím" hlasem tak sametovým, až dámy nestačí ždímat kapesníky, je našinec vůči donjuanům shovívavý. Popravdě řečeno, být Donem Juanem není slabůstka a setkání s ním není procházka filmovým plátnem. Je to diagnóza.

Jedenačtyřicetiletá tlumočnice - říkejme jí Irena - seděla u snídaně v horském hotelu a počítala všechny druhy ženských zbraní, jimiž se dvojice mladých lyžařek snažila získat pozornost nejatraktivnějšího účastníka zájezdu. Když došla k číslu sedm a v duchu si vsadila na vítězství modrooké brunety, stalo se nečekané: objekt dívčí války se slečnám omluvil, přišel k ní a zeptal se, zda by se dnes nemohl na sjezdovce připojit.
"Komplexy méněcennosti sice nemám, ale dobře vím, že nejsem typ, který elektrizuje muže na vzdálenost hotelové jídelny," glosuje situaci Irena. Od rozvodu se držela názoru, že investice do citových dobrodružství jsou ztrátou času a energie. Tentokrát bylo ovšem všechno trochu jinak.

Láska jako smršť
"Nehrál se mnou onu typicky mužskou hru na 'ano i ne'," vysvětluje. "Po pár hodinách bez rozpaků přiznal své sympatie, a když jsem se usmála, začal nadšeně spřádat plány na společnou dovolenou v Tichomoří. Druhý den se zeptal, jakou značku auta mi má koupit, protože tramvají přece nemůžu jezdit do smrti, a třetí týden se mnou probíral, jestli budu chtít do nového domu, který právě dostavěl, hospodyni, nebo jenom paní na úklid."
Akcelerace, kterou začal vztah nabírat, Irenu omamovala i děsila zároveň.
"Ten podvědomý strach byl naprosto namístě. Za normálních okolností se totiž vzdálenost mezi lidmi zkracuje jen velmi zvolna," objasňuje situaci Radkin Honzák, psychiatr, u něhož tehdy Irena hledala radu, pomoc, a především vysvětlení. "Než se dva lidé sblíží natolik, aby se vůbec dalo hovořit o nějaké duševní intimitě a plánech na společnou budoucnost, trvá to obvykle nejméně šest týdnů. Všichni totiž máme fyziologickou obavu z blízkosti, neboť ten, kdo nás dobře zná, nám také může snadno ublížit. Právě proto se v přírodě i mezi lidmi namlouvání ritualizuje - rituál má totiž konejšivý účinek."
Jenže Don Juan o rituály nestojí. Don Juan je lovec.

Zavřete oči, odchází
Ještě tu noc, kdy zájezd skončil, Ivan telefonoval. Zítra by rád dětem koupil potápěčské soupravy na dovolenou u moře - počítá přece Irena s tím, že je vezmou s sebou... Oba kluci byli novým kamarádem uneseni. Spali se šnorchlem pod polštářem a ploutvemi pod peřinou.
Šest týdnů se Irena s Ivanem vídala téměř den co den. Chodili spolu na koncerty, večeře i do divadla, jezdili na výlety. S dětmi i bez nich.

Teprve pak přijala pozvání na lyžařský víkend. Ona noc byla pro Irenu výjimečná. Až do svých jedenačtyřiceti let si totiž myslela, že pokoje se svíčkami, šampaňským, růžemi a vášnivým sexem neexistují.
Než se ráno rozloučili, řekl jí, že by s ní rád měl dítě. Byla to poslední věta, kterou od něj slyšela.
Když se neozval, dostala strach. Telefonovala na dispečink záchranky a na dopravní policii. Pak vypátrala Ivanovo privátní číslo. Příjemný ženský hlas jí odvětil, že manžela předá. Ledově strohý mužský hlas, bezesporu Ivanův, jí sdělil, že o její zboží nemá zájem a aby mu už laskavě nevolala.

Zákony lovu
"Don Juan je muž, jehož matka nechala příliš levně vyhrát oidipovský komplex," tvrdí s úsměvem Radkin Honzák. Zcela vážně pak hovoří o situaci, kdy matka s malým synem vytvoří z nějakého důvodu spojenectví proti otci. Chlapec tak ztratí příležitost identifikovat se s mužským světem a přijmout jeho zákony, zato se však naučí chodit ve světě žen. Lépe řečeno, naučí se s nimi manipulovat. Touží po duševní blízkosti, a zároveň z ní má panický strach. Jakmile mu jeho oběť začne důvěřovat a namlouvání se změní v lásku, prchne. Dělá mu radost lámat nedobytná srdce - ženy, které se mu nabízejí, ho nezajímají. Je to lovec se vším všudy: opojné pocity mu působí pronásledování oběti, nikoli její skolení. Jakmile oběť podlehne, cítí se rozmrzelý, a dokonce trochu dotčený. Je po hře.

Poučení pro příště
Ženy, které se staly bodem v Don Juanově skóre, dělají většinou stejnou chybu: hloubají, čím se vlastně provinily, v čem selhaly. Takové úvahy jsou ale pouhou ztrátou času: střet s mužem, který má tuto diagnózu, totiž nemůže dopadnout jinak. Jakékoli sebeobviňování je tedy zcela zbytečné.
Jisté poučení tu však přece jen je. Muž, který ženě po pár hodinách slibuje přinést modré z nebe, se zpravidla pro nic takového nechystá. Muž, který ženě po třech týdnech opatrně nabízí společné odpoledne na běžkách a grog na horské chalupě, by jí modré z nebe časem klidně mohl opatřit.

Odpovědi Dona Juana Odpoví-li muž kladně na tři a více z těchto pěti otázek, umí být patrně velmi okouzlující. Na lásku až za hrob však rozhodně stavěný není. 1. Jste jedináček, nejmladší dítě nebo věkově vzdálen od svého nejbližšího sourozence o více než šest let? 2. Zajímalo často někoho z vašich rodičů, co si o něm nebo o rodině myslí druzí? 3. Když se vám něco nedaří, jste rozpačitý? 4. Míváte pocit, že vám ostatní nedovolí být sebou samým? 5. Býváte většinou v dobrém rozmaru, máte však nepředvídatelné výbuchy špatné nálady, které jsou pro druhé překvapením?