Na pampelišku, která se usadila ve spáře mezi dlaždicemi, jsou všichni krátcí: vytrhnout se nedá, nůž se mezi dlažbou zlomí a lít si na zahradu jedy? To se člověk raději s několika žlutými kvítky na terase smíří. Lze si ale představit i jinou scénu: až zahradníka jednoho dne při procházce po dlážděné cestičce píchne do očí výsměšně žlutý úbor, sáhne za záda a s rambovským úsměvem na protivnou pampelišku pustí letální dávku ohně. »Pah - obyčejný vypalovač plevele,« utrousí přes žvýkačku a zaostří zrak na rdesno ptačí, které se vyděšeně plazí v prasklině betonu někde na obzoru. Ne, to není sci-fi, plynový vypalovač plevele už existuje. Ničí plevel vysokou teplotou, která naruší buňky rostlin, takže se po několika dnech rozpadnou. Nemusí se jím listy přímo pálit - stačí se k nim s plamenem přiblížit na několik centimetrů, a sbohem, nevyhubitelné svlačce ve skalkách a obrubnících. A když už bude zahrada vyčištěná, lze plamenem vypalovače zapálit zahradní gril. Nehodí se ovšem na hubení plevele v trávnících - oheň nedokáže rozeznat sedmikrásku od vítané lipnice nebo jílku. A opatrnost velí nehubit plevel ohněm za velkého větru nebo za vlhka. Municí vypalovače je propanbutan, jehož plamen je dostatečně horký, aby plevel ze spár vyhnal. Je však i dost teplý na to, aby vám popálil kůži - proto je jistější si na čištění zahrady vzít uzavřené boty a rukavice. Po použití je třeba odmontovat vodicí nástavec a uložit zahradní plamenomet do chladné a dobře větrané místnosti - nejlépe tak, aby nelákal děti. Ty by se mohly Rambem inspirovat i k jiným bojům než jen s plevelem.
14. srpna 1999
