Tomáš o vás říká, že jste veselá. Jak byste se charakterizovala vy?
To bych měla říkat samé dobré vlastnosti. Ale opravdu jsem usměvavá a hlavně přirozená. Takže když se mi chce brečet, brečím, a když se chci smát, tak se směju. Mám radost ze života. Každé ráno vstanu a děkuju, že jsem se probudila, že můžu žít.
To je docela zralý názor na to, že je vám 22 let.
Někdo v rodině je nemocný, to mě zasáhlo. Uvědomila jsem si, že člověk tady není napořád, že může umřít ze dne na den.
Smějete se skoro pořád. Ale kdy jste naposled brečela?
Možná si někdo řekne, že jsem jako malá holka. Brečela jsem, když Tomáš odjížděl. A pak když jsem jela z Karviné od rodičů.
Přítel je v Dortmundu, to váš telefonní účet asi nebude malý.
Tomáš mě v tomhle šetří, protože volá on mě. Já mu volám, jen když se mi opravdu hodně stýská. Ale stejně se většinou netrefím do doby, kdy má čas. Spíš on provolá hodně. Já mluvím hlavně pracovně nebo s rodiči. Měsíčně tak za patnáct set.
Jak zaháníte smutek?
Buď zavolám rodičům, kamarádce nebo jedu k Tomášovým rodičům. Musím být s někým.
Maminky sportovců si svých synů občas hodně hledí. Jak vycházíte s paní Rosickou?
Všichni mě na tohle upozorňovali. Ale náš vztah je víc než v pohodě, je to super ženská. Možná si lidé myslí, že je Tomáš mámin mazlíček. Ale co by kdo dal za to, aby s ním do ciziny odjeli rodiče a pomohli mu v těžkých chvílích. A začátek je vždycky těžký. Chodit každý den do restaurace asi není to nejlepší pro sportovce. Navíc paní Rosická vaří výborně.
Takže jen o vodě nežijete?
Vůbec. Naopak čokoláda, to je moje. Když jsem se učila na maturitu, dostala jsem velkou čokoládu a byla jsem tak lakomá, že když někdo šel do pokoje, rozbalenou jsem ji šoupla pod polštář, aby si nevzal ani kousek. Dneska bych se rozdělila.
Zmínila jste těžké začátky. Byly takové i pro vás loni v Praze?
Určitě. Přišla jsem z malého města a věřila všemu, co mi kdo říkal. Že je dobré mluvit s novináři z bulváru, být vidět. Dělala jsem pro ně všechno, což nebylo dobře. Netušila jsem, že to bude tak náročné. Chodila jsem po večírcích, nevěděla, kam se mám zařadit. Neměla jsem ostré lokty. Teď už je dokážu využít.
A co starost sama o sebe?
Byl to pro mě malý šok, když jsem ve vyhraném bytě hledala běžné věci. Nebo různá vyúčtování, to vždycky dělali rodiče.
Vypadá to, že za kariérou miss jste šla odmala. První titul, Miss Poupě, jste získala ve čtrnácti.
Vždycky jsem se dívala na miss v televizi a měla k nim velký respekt. Brala jsem je jako princezny. Takže jsem se vždycky chtěla umístit v Miss a zkoušela to odmala na takových soutěžích. Možná, že to bylo špatně, že jsem se měla věnovat modelingu. Teď už jsem stará na to, abych se uchytila v zahraničí. Ale Miss byl můj sen a splnil se. Jenže ten žebříček hodnot jsem hned po soutěži změnila. Říkala jsem si, že to bude fajn, ale očekávala jsem od toho něco jiného.
Co jste čekala?
Myslela jsem si, že miss reprezentuje zemi, že je něčím váženým. Ale tak to není. Bere se jako každá jiná modelka.
Šla byste se na Miss znovu?
Asi ne. Ale udělala jsem to a nevedla mě k tomu jen osobní touha uspět. Největší radost měla moje rodina.
Máte ráda čokoládu a koně, skákala jste do výšky. Jinak se toho o vás moc neví. Zdá se, že už si soukromí chráníte dobře. Prozradíte na sebe ještě něco?
Mám ráda pořádek. Když jdu spát a vidím, že je doma nepořádek, tak nejdřív uklidím. Ale pak spoustu času strávím hledáním uložených věcí. Když už je nemůžu najít dvě hodiny, tak mě to štve. Teď jsem si řekla, že si věci budu popisovat.
Netoužila jste po sportovní kariéře? Ve výšce jste měla osobní rekord 175 centimetrů.
Mám doma několik diplomů ze základní školy. Na střední už nikdo neměl zájem postavit laťku. Jinak bych v tom asi pokračovala, bavilo mě to. A hrála jsem deset let na klavír. Jsem vděčná rodičům, že mě k tomu dokopali, teď si můžu říct, že něco umím. Možná je škoda, že jsem se tomu dál nevěnovala, nešla třeba na konzervatoř.
Nelitujete, že si ve dvaadvaceti neužíváte studentského života?
Moc ráda bych se vrátila do školy. Ale nevím, na co by mi vysoká byla. Mám teď úplně jiné představy a netýkají se modelingu. Čas strávený čekáním na zakázky chci vyplnit něčím, co by mě uspokojovalo. Ale neprozradím, co to bude.
Radka Kocurová, druhá vicemiss 2002, přítelkyně Tomáše Rosického. Je to vstupenka nebo spíš titul, který zavírá dveře?
Každopádně si mě lidi pamatují kvůli Tomášovi, neřeknou si tohle je druhá vicemiss. Ale že jsem holka od Rosického.
A vadí vám to?
Ne. Vždyť jsem jeho holka.
Už jste za ten rok zvládla fotbalovou terminologii?
Myslím, že jo. Ráda se podívám na fotbal a docela mu už rozumím. Ale přišlo mi třeba legrační, když jsem se nemohla dívat na zápas a nechala jsem si poslat zprávu od paní Rosické i od mojí maminky. Tomášova maminka mi napsala, že gól padl v té a té minutě, a z toho jsem nic neměla. Osvětlila mi to až moje mamka, která to napsala laicky.
Víte tedy, jak dlouhý je fotbalový zápas?
Osmdesát... Ne, devadesát minut. Ale už umím definici ofsajdu. Mám ji zafixovanou stejně jako svoje jméno.
Vážně?
Ofsajd nastane, když se útočící hráč ocitne za posledním bránícím hráčem v době přihrávky. Ale když se mě zeptáte, jestli ho poznám, tak odpovím ne. Ale uklidňuji se tím, že ho někdy nepoznají ani rozhodčí.
Manželky sportovců bývají většinou strážkyně domácnosti. Smířila byste se s touto rolí?
Všichni mi říkají, proč nejsem s Tomášem v Dortmundu. Ale podle mě je to dobře. Jsme mladí, máme na to čas. Myslím, že bych se tak uzavřela světu, ve kterém žiju. Mám tu byt, přátele, nejezdila bych k rodičům, moc bych neviděla paní Rosickou.
Kolik času spolu s Tomášem vlastně strávíte?
Snažíme se, abychom se viděli každý měsíc. Je to, jako když je kluk na vojně a holka čeká. Ale má to i výhody, to napětí a zamilovanost je jako na začátku.
Máte vysněné místo, kde byste jednou chtěla žít?
U moře. Kdykoli tam jedu na dovolenou, těžko se mi odjíždí. Ale třeba by mě to omrzelo.
Miss Diana Kobzanová a Kateřina Průšová jsou kamarádky. Máte přítelkyni v modelingu?
Ne. Ani to nejde, každá si hlídá své teritorium. Ale přesto se hodně bavíme s Lenkou Taussigovou, Miss sympatie z našeho ročníku. Plánujeme výlety, bavíme se jako jiné holky.
To bych měla říkat samé dobré vlastnosti. Ale opravdu jsem usměvavá a hlavně přirozená. Takže když se mi chce brečet, brečím, a když se chci smát, tak se směju. Mám radost ze života. Každé ráno vstanu a děkuju, že jsem se probudila, že můžu žít.
To je docela zralý názor na to, že je vám 22 let.
Někdo v rodině je nemocný, to mě zasáhlo. Uvědomila jsem si, že člověk tady není napořád, že může umřít ze dne na den.
Smějete se skoro pořád. Ale kdy jste naposled brečela?
Možná si někdo řekne, že jsem jako malá holka. Brečela jsem, když Tomáš odjížděl. A pak když jsem jela z Karviné od rodičů.
Přítel je v Dortmundu, to váš telefonní účet asi nebude malý.
Tomáš mě v tomhle šetří, protože volá on mě. Já mu volám, jen když se mi opravdu hodně stýská. Ale stejně se většinou netrefím do doby, kdy má čas. Spíš on provolá hodně. Já mluvím hlavně pracovně nebo s rodiči. Měsíčně tak za patnáct set.
Jak zaháníte smutek?
Buď zavolám rodičům, kamarádce nebo jedu k Tomášovým rodičům. Musím být s někým.
Maminky sportovců si svých synů občas hodně hledí. Jak vycházíte s paní Rosickou?
Všichni mě na tohle upozorňovali. Ale náš vztah je víc než v pohodě, je to super ženská. Možná si lidé myslí, že je Tomáš mámin mazlíček. Ale co by kdo dal za to, aby s ním do ciziny odjeli rodiče a pomohli mu v těžkých chvílích. A začátek je vždycky těžký. Chodit každý den do restaurace asi není to nejlepší pro sportovce. Navíc paní Rosická vaří výborně.
Takže jen o vodě nežijete?
Vůbec. Naopak čokoláda, to je moje. Když jsem se učila na maturitu, dostala jsem velkou čokoládu a byla jsem tak lakomá, že když někdo šel do pokoje, rozbalenou jsem ji šoupla pod polštář, aby si nevzal ani kousek. Dneska bych se rozdělila.
Zmínila jste těžké začátky. Byly takové i pro vás loni v Praze?
Určitě. Přišla jsem z malého města a věřila všemu, co mi kdo říkal. Že je dobré mluvit s novináři z bulváru, být vidět. Dělala jsem pro ně všechno, což nebylo dobře. Netušila jsem, že to bude tak náročné. Chodila jsem po večírcích, nevěděla, kam se mám zařadit. Neměla jsem ostré lokty. Teď už je dokážu využít.
A co starost sama o sebe?
Byl to pro mě malý šok, když jsem ve vyhraném bytě hledala běžné věci. Nebo různá vyúčtování, to vždycky dělali rodiče.
Vypadá to, že za kariérou miss jste šla odmala. První titul, Miss Poupě, jste získala ve čtrnácti.
Vždycky jsem se dívala na miss v televizi a měla k nim velký respekt. Brala jsem je jako princezny. Takže jsem se vždycky chtěla umístit v Miss a zkoušela to odmala na takových soutěžích. Možná, že to bylo špatně, že jsem se měla věnovat modelingu. Teď už jsem stará na to, abych se uchytila v zahraničí. Ale Miss byl můj sen a splnil se. Jenže ten žebříček hodnot jsem hned po soutěži změnila. Říkala jsem si, že to bude fajn, ale očekávala jsem od toho něco jiného.
Co jste čekala?
Myslela jsem si, že miss reprezentuje zemi, že je něčím váženým. Ale tak to není. Bere se jako každá jiná modelka.
Šla byste se na Miss znovu?
Asi ne. Ale udělala jsem to a nevedla mě k tomu jen osobní touha uspět. Největší radost měla moje rodina.
Máte ráda čokoládu a koně, skákala jste do výšky. Jinak se toho o vás moc neví. Zdá se, že už si soukromí chráníte dobře. Prozradíte na sebe ještě něco?
Mám ráda pořádek. Když jdu spát a vidím, že je doma nepořádek, tak nejdřív uklidím. Ale pak spoustu času strávím hledáním uložených věcí. Když už je nemůžu najít dvě hodiny, tak mě to štve. Teď jsem si řekla, že si věci budu popisovat.
Netoužila jste po sportovní kariéře? Ve výšce jste měla osobní rekord 175 centimetrů.
Mám doma několik diplomů ze základní školy. Na střední už nikdo neměl zájem postavit laťku. Jinak bych v tom asi pokračovala, bavilo mě to. A hrála jsem deset let na klavír. Jsem vděčná rodičům, že mě k tomu dokopali, teď si můžu říct, že něco umím. Možná je škoda, že jsem se tomu dál nevěnovala, nešla třeba na konzervatoř.
Nelitujete, že si ve dvaadvaceti neužíváte studentského života?
Moc ráda bych se vrátila do školy. Ale nevím, na co by mi vysoká byla. Mám teď úplně jiné představy a netýkají se modelingu. Čas strávený čekáním na zakázky chci vyplnit něčím, co by mě uspokojovalo. Ale neprozradím, co to bude.
Radka Kocurová, druhá vicemiss 2002, přítelkyně Tomáše Rosického. Je to vstupenka nebo spíš titul, který zavírá dveře?
Každopádně si mě lidi pamatují kvůli Tomášovi, neřeknou si tohle je druhá vicemiss. Ale že jsem holka od Rosického.
A vadí vám to?
Ne. Vždyť jsem jeho holka.
Už jste za ten rok zvládla fotbalovou terminologii?
Myslím, že jo. Ráda se podívám na fotbal a docela mu už rozumím. Ale přišlo mi třeba legrační, když jsem se nemohla dívat na zápas a nechala jsem si poslat zprávu od paní Rosické i od mojí maminky. Tomášova maminka mi napsala, že gól padl v té a té minutě, a z toho jsem nic neměla. Osvětlila mi to až moje mamka, která to napsala laicky.
Víte tedy, jak dlouhý je fotbalový zápas?
Osmdesát... Ne, devadesát minut. Ale už umím definici ofsajdu. Mám ji zafixovanou stejně jako svoje jméno.
Vážně?
Ofsajd nastane, když se útočící hráč ocitne za posledním bránícím hráčem v době přihrávky. Ale když se mě zeptáte, jestli ho poznám, tak odpovím ne. Ale uklidňuji se tím, že ho někdy nepoznají ani rozhodčí.
Manželky sportovců bývají většinou strážkyně domácnosti. Smířila byste se s touto rolí?
Všichni mi říkají, proč nejsem s Tomášem v Dortmundu. Ale podle mě je to dobře. Jsme mladí, máme na to čas. Myslím, že bych se tak uzavřela světu, ve kterém žiju. Mám tu byt, přátele, nejezdila bych k rodičům, moc bych neviděla paní Rosickou.
Kolik času spolu s Tomášem vlastně strávíte?
Snažíme se, abychom se viděli každý měsíc. Je to, jako když je kluk na vojně a holka čeká. Ale má to i výhody, to napětí a zamilovanost je jako na začátku.
Máte vysněné místo, kde byste jednou chtěla žít?
U moře. Kdykoli tam jedu na dovolenou, těžko se mi odjíždí. Ale třeba by mě to omrzelo.
Miss Diana Kobzanová a Kateřina Průšová jsou kamarádky. Máte přítelkyni v modelingu?
Ne. Ani to nejde, každá si hlídá své teritorium. Ale přesto se hodně bavíme s Lenkou Taussigovou, Miss sympatie z našeho ročníku. Plánujeme výlety, bavíme se jako jiné holky.
|
Radka Kocurová |
| * modelka, přítelkyně fotbalisty Tomáše Rosického, druhá vicemiss 2002. Tituly královen krásy sbírá už od 14 let. * narodila se 20. 4. 1981 * vystudovala Obchodní akademii v Karviné, odkud pochází * s fotbalovým kouzelníkem se seznámila před rokem při reklamním focení. "Nejdřív jsem si říkala, že sportovec nebude to pravé ořechové," říká Kocurová. "Ale je to úplně normální kluk. " * skákala do výšky, hraje na klavír, má ráda čokoládu, koně a pořádek |
 Radka Kocurová se narodila v Karviné, absolvovala Obchodní a bankovní akademii v Karviné. Jazyky: anglicky dobře, německy a řecky trochu. Koníčky: hra na klavír, zpěv, malování, plavání, jízda na kole, skok do výšky, řecké tance. Oblíbená hudba: poslouchá vše z čeho nebolí hlava. Oblíbená četba: romány Báry Nesvadbové. Oblíbené zvíře: jakékoli, hlavně když jí neublíží. Oblíbená květina: růže. Oblíbené jídlo: čokoláda. Šťastné číslo: 4. Chce studovat vysokou školu, mít atraktivní zaměstnání, cestovat a počítá i s manželem a dětmi. |
 Nejúspěšnější dívky ze soutěže Miss ČR 2002: Kateřina Smržová, Kateřina Průšová a Radka Kocurová. |
 Tomáš Rosický s přítelkyní v hledišti při vyhlášení ankety Fotbalista roku, v níž opět zvítězil |
 Dříve chodíval na podobné akce se svým bratrem, letos na vyhlášení Fotbalisty roku Tomáše Rosického doprovázela loňská druhá vicemiss České republiky Radka Kocurová. |
