Janu Homolovi je jedenadvacet let. Třetím rokem studuje na brněnské Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Spolu s Danielem Ďurovcem založili internetový server www.nuda.cz zaměřený zejména na středoškoláky. V únoru na svém serveru vyhlásili soutěž o nejlepší studentský časopis a o nejlepší článek, který se na webových stránkách Nudy objeví.
»Nejdřív jsme chtěli vytvořit vlastní studentský časopis. Představovali jsme si, že bude normálně strukturovaný - část se bude týkat politiky, část bude o sportu, kultuře a tak dále. Čekali jsme, že studenti budou psát o tom, jaký zajímavý film viděli, jaké si koupili cédéčko. Ale začaly chodit skoro jen samé literární příspěvky, vlastně vznikl spíš literární magazín. Ten tvoří převážnou část serveru. V únoru jsme pak vyhlásili soutěž o nejlepší středoškolský časopis,« říká Jan Homola. Ozvalo se pětatřicet středních škol. »Když vezmete, že máme 340 gymnázií a že téměř všechny časopisy byly právě z těchto škol, účastnilo se skoro každé desáté gymnázium,« říká Jan Homola. O nejlepších textech a časopisech rozhodovali čtenáři a porota složená z lidí zabývajících se internetem a zástupců firem, které soutěž podpořily. Nejzajímavější z příspěvků zaslaných do soutěže a na server www.nuda.cz otiskujeme na této straně.
* Který časopis se nejvíc líbil vám?
Asi Xaver z libereckého Gymnázia F. X. Šaldy. T en je jako jediný školní časopis oficiálně registrovaný a tiskne se v normální tiskárně. Ale z toho všeho, co přišlo, jsem byl překvapen tím, že tolik lidí píše povídky a básničky. Myslel jsem si, že to jsou už přežité věci. V ětšinou jsou články dost depresivní - o nešťastných láskách, o samotě a nepochopení.
* Jak časopisy vznikají? Dělají je sami studenti, nebo je do toho nutí škola?
Je to především studentská práce. Ředitelé zasahují jen tak, že je podporují a motivují. V ětšinu časopisů vycházejících na síti dělají lidé, kteří se internetem poloprofesionálně zabývají. Náctiletí to dnes umějí často lépe než lidé z praxe. Profesionálové jsou omezeni teorií a tím, že žijí ve svých zaběhnutých formách. Ale na internetu není žádné omezení. Objeví se nadšenec, přečte si základní brožurku a pak sám zkouší, co s tím jde udělat. A koneckonců - profesionálové i laici-nadšenci mají s internetem v podstatě stejně dlouhou zkušenost - posledních pět let, kdy se u nás internet masově rozšířil.
* Proč jste se do takového projektu vůbec pustili?
Po pravdě řečeno nás k tomu vedly pragmatické důvody. Prostě jsme si spočítali, že se nám takový pokus musí vyplatit. Oba studujeme ekonomiku a po škole bychom se chtěli uplatnit v internetovém marketingu. Neděláme si iluze o tom, co nás asi tak po promoci čeká. Když nebudeme mít zkušenosti, když za sebou nebudeme mít projekt či dobrý server, nikdo nás nezaměstná. A když - tak za patnáct tisíc. Každou firmu dnes zajímá, co absolvent vysoké školy umí nad rámec školních osnov, v čem je dobrý, tvůrčí. Jinak nemáte moc šancí.
* Kolik vašich spolužáků takto podniká?
Vysokoškoláci se živí různě. Ti podnikavější prodávají třeba mobily, ale to nám nepřišlo jako dobrá praxe, protože je to práce jenom na lokálním trhu.
* Co takový server stojí?
My jsme do toho dali přes sto tisíc. A čas. Denně tak dvě hodiny.
* Kde jste na to jako vysokoškoláci vzali?
Já jsem peníze vydělal. Jako brigádník jsem prezentoval výrobky firmy Intel nebo jsem byl na brigádě na Kypru. Jako číšník si tam vyděláte docela dost.
* To se vám vyplatí?
Ono to jinak nešlo. Naše představa o rozpočtu byla postavena na příslibu od jedné firmy, že zaplatí reklamní kampaň. Ale vyměnili se lidé, s nimiž jsme to měli dohodnuto. A protože už jsme měli nasmlouvány další sponzory, museli jsme reklamu zaplatit ze svého. Šlo třeba o to rozvěsit po republice čtyři tisíce lakátů propagujících soutěž. A to není zadarmo.
* Kdy se vám to vrátí?
Nejdřív za tři roky. Máme sen, že jednou budeme prodávat reklamu a budeme moci platit studenty, kteří budou vytvářet na serveru první stránku, jež bude skutečně studentským magazínem.
* Bude soutěž pokračovat?
Ano, od září připravujeme nový ročník soutěže a chceme server dále rozšiřovat.
* A zase do toho dáte tolik peněz.
Asi ano.
»Nejdřív jsme chtěli vytvořit vlastní studentský časopis. Představovali jsme si, že bude normálně strukturovaný - část se bude týkat politiky, část bude o sportu, kultuře a tak dále. Čekali jsme, že studenti budou psát o tom, jaký zajímavý film viděli, jaké si koupili cédéčko. Ale začaly chodit skoro jen samé literární příspěvky, vlastně vznikl spíš literární magazín. Ten tvoří převážnou část serveru. V únoru jsme pak vyhlásili soutěž o nejlepší středoškolský časopis,« říká Jan Homola. Ozvalo se pětatřicet středních škol. »Když vezmete, že máme 340 gymnázií a že téměř všechny časopisy byly právě z těchto škol, účastnilo se skoro každé desáté gymnázium,« říká Jan Homola. O nejlepších textech a časopisech rozhodovali čtenáři a porota složená z lidí zabývajících se internetem a zástupců firem, které soutěž podpořily. Nejzajímavější z příspěvků zaslaných do soutěže a na server www.nuda.cz otiskujeme na této straně.
* Který časopis se nejvíc líbil vám?
Asi Xaver z libereckého Gymnázia F. X. Šaldy. T en je jako jediný školní časopis oficiálně registrovaný a tiskne se v normální tiskárně. Ale z toho všeho, co přišlo, jsem byl překvapen tím, že tolik lidí píše povídky a básničky. Myslel jsem si, že to jsou už přežité věci. V ětšinou jsou články dost depresivní - o nešťastných láskách, o samotě a nepochopení.
* Jak časopisy vznikají? Dělají je sami studenti, nebo je do toho nutí škola?
Je to především studentská práce. Ředitelé zasahují jen tak, že je podporují a motivují. V ětšinu časopisů vycházejících na síti dělají lidé, kteří se internetem poloprofesionálně zabývají. Náctiletí to dnes umějí často lépe než lidé z praxe. Profesionálové jsou omezeni teorií a tím, že žijí ve svých zaběhnutých formách. Ale na internetu není žádné omezení. Objeví se nadšenec, přečte si základní brožurku a pak sám zkouší, co s tím jde udělat. A koneckonců - profesionálové i laici-nadšenci mají s internetem v podstatě stejně dlouhou zkušenost - posledních pět let, kdy se u nás internet masově rozšířil.
* Proč jste se do takového projektu vůbec pustili?
Po pravdě řečeno nás k tomu vedly pragmatické důvody. Prostě jsme si spočítali, že se nám takový pokus musí vyplatit. Oba studujeme ekonomiku a po škole bychom se chtěli uplatnit v internetovém marketingu. Neděláme si iluze o tom, co nás asi tak po promoci čeká. Když nebudeme mít zkušenosti, když za sebou nebudeme mít projekt či dobrý server, nikdo nás nezaměstná. A když - tak za patnáct tisíc. Každou firmu dnes zajímá, co absolvent vysoké školy umí nad rámec školních osnov, v čem je dobrý, tvůrčí. Jinak nemáte moc šancí.
* Kolik vašich spolužáků takto podniká?
Vysokoškoláci se živí různě. Ti podnikavější prodávají třeba mobily, ale to nám nepřišlo jako dobrá praxe, protože je to práce jenom na lokálním trhu.
* Co takový server stojí?
My jsme do toho dali přes sto tisíc. A čas. Denně tak dvě hodiny.
* Kde jste na to jako vysokoškoláci vzali?
Já jsem peníze vydělal. Jako brigádník jsem prezentoval výrobky firmy Intel nebo jsem byl na brigádě na Kypru. Jako číšník si tam vyděláte docela dost.
* To se vám vyplatí?
Ono to jinak nešlo. Naše představa o rozpočtu byla postavena na příslibu od jedné firmy, že zaplatí reklamní kampaň. Ale vyměnili se lidé, s nimiž jsme to měli dohodnuto. A protože už jsme měli nasmlouvány další sponzory, museli jsme reklamu zaplatit ze svého. Šlo třeba o to rozvěsit po republice čtyři tisíce lakátů propagujících soutěž. A to není zadarmo.
* Kdy se vám to vrátí?
Nejdřív za tři roky. Máme sen, že jednou budeme prodávat reklamu a budeme moci platit studenty, kteří budou vytvářet na serveru první stránku, jež bude skutečně studentským magazínem.
* Bude soutěž pokračovat?
Ano, od září připravujeme nový ročník soutěže a chceme server dále rozšiřovat.
* A zase do toho dáte tolik peněz.
Asi ano.
