Mým národům i špekáčky na černém pivu

-
Ojedinělý mikrosvět na vás dýchne i v Praze, stranou cizineckého ruchu i denního shonu, ve starých Kobylisích. Je to jen svědectví toho, kterak překotný rozvoj přeskočil dělnickou periferii a o to mohutněji se rozmáchl na pozemcích kolem města.
Vyjedete-li tramvají na Stírku a sejdete boční uličkou k rozmarnému koupališťátku, uzříte po levé straně bíle vylíčený domek s nápisem HOSTINEC (jiný název už není), který bez nadsázky evokuje domácí prostředí.
Je to vlastně jen jeden z přikrčených domků původní zástavby ve stráni - po pár schůdcích vyjdete z ulice, či spíše návsi nebo malého náměstíčka do chodby domku, zahnete doleva do výčepu (zde je zajímavá papundeklová cedule z dob monarchie s ceníkem kuřiva) a dále vejdete do vlastní, jediné místnosti hospody.
Milosrdné přítmí tu vytvářejí čtyři malá členěná okénka s mříží a červeným kostičkovým závěsem, stará původní dřevěná futra, odpolední ticho a klid. Nabudete dojmu venkovské hospůdky v podhůří, kde čas ustrnul. Nad vchodem statné paroží jelena, vedle dveří tabule, na které je křídou napsané denní menu, téměř neměnné.
K pěti stolům po osmi židlích (nepočítaje lavici podél stěny) se vtěsná daleko více lidí, než se zdá. V rohu lokálu je umístěn klavír, o něj opřený kontrabas a na něm pověšený slamáček. Vše funkční. Na stolech čisté, temně červené "gambrinus" ubrusy, po stěnách rozvěšené a bůhví odkud přinesené barvotiskové reprodukce z počátku století. Obzvláště vydařená je ta s jelenem v rokli u zlomeného dubiska. Z jiné stěny shlíží portrét Franze Josefa, vedle zarámované provolání "Mým národům" a o kus dál foto vojína z 1. světové války.
Pohodlně usazeni v těžké židli pozorujete výřezem-okénkem ve zdi ztepilou postavu výčepáka, statečně se ohánějícího za výčepní stolicí, podobného druhému důstojníkovi na kapitánském můstku lodi. Je to mnohem zajímavější a vzrušující než televize, která zde jako zázrakem není. Nehraje tu ani rádio, neobtěžuje magnetofon, nemluvě o výherních automatech. Vzácnost.
Rozhodně si nenechte ujít zdejší specialitu - špekáčky na černém pivu (devět korun za kus). S čerstvým chlebem jedinečné, pikantní! Ale i uzené matesy s česnekem (22 Kč) vyladí chuťové buňky k pivní smyslnosti. Ovšem k dispozici je v podstatě dalších dvanáct delikates - tlačenka, ovarové koleno, moravské uzené, teplá uzená krkovice. Do třiceti korun se vejdete.
A teď konečně pivo - v replikách původních skleněných půllitrů chutná výtečně, hlavně desítka, která tu skutečně "jede".
A tak zatímco na plovárně téměř pod okny s posledními zbytky slunce polonahé ženy i "podnikatelky" volají do úřadů ze svých mobilů, zatímco důchodci ve stínu sní o lepších časech a děti čurají i do vody, v hospůdce je oáza klidu a ticha z jiného času. Na návsi kdosi montuje starou sovětskou pabědu a někde v dáli hučí Praha.
Ovšem pozor! Hned po otevření je na několika stolech cedulka s rezervací, domácí přicházejí brzy! Večer se už těžko chytáte, je zde plno, nahuleno, krásní mladí hluční lidé. Přes den i lákavé posezení pod pergolou na terásce. Několik stolků, slunečníky a kosím okem můžete šmírovat stráň plovárny. Nebo se jen dívat tím směrem.

HOSTINEC
Na pěšinách 8, Praha 8

Otevřeno pondělí - pátek 14-23 hod.

Pět hvězdiček v našem hodnocení znamená nejvíce, žádná nejméně.

Gambrinus 10° 10,80 Kč
Gambrinus 12° 14,60 Kč
Kvalita obsluhy
Celkový dojem

(září 1998)

Bíle natřený domek, kam je radno zajít brzy odpoledne, aby bylo volné místo, nese pouze lakonické označení HOSTINEC