Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mým dobrodružstvím je divadlo

aktualizováno 
Čtyřicetiletý scénograf a výtvarník Milan David se občas z české scény vzdaluje.
Čtyřicetiletý scénograf a výtvarník Milan David se občas z české scény vzdaluje. To když je přizván na některý z divadelních projektů ve Španělsku, Argentině... V Praze nyní připravil s režisérem Vladimírem Morávkem představení Richarda III. pro divadlo Globe na pražském Výstavišti. A také poprvé v Pardubicích a Praze představil svou fotografickou tvorbu.

Ačkoli jeden den byla slavnostně zahájena vaše výstava fotografií v Klubu solidní nejistota, druhý den po ní nebylo ani stopy. Co se stalo?

No, to je naprosto surrealistická příhoda, úplně nepochopitelná pro mne i pro mé kolegy. Ve zkatce - byl jsem přizván vystavit své fotky v rámci křtu knihy Jirky Kuchaře Santo Daimé, poselství z druhého břehu. Výstava byla domluvená s vedoucím klubu na měsíc, fotografie jsem šéfovi prezentoval a pak dva měsíce připravoval instalaci a vernisáž. Igor Chaun pokřtil knihu a všechno bylo v pohodě - to pravé překvápko nastalo druhý den, když jsem fotky chtěl ukázat přátelům - šéf moje fotografie odstranil, šoupnul ke zdi do šatny. Na vysvětlenou řekl, že jsou nekrofilní a nechal nás vyvést svojí ochrankou z klubu. To už bylo čistě absurdní divadlo...

Stejně jako to, označit fotografie andělů za nekrofilní...

S arogancí bojovat nemá cenu, tak to pouštím z hlavy.... Asi to byla moje chyba, měl jsem vědět, že už to není ten starý dobrý kultovní klub Rádia Limonádový Joe. Poučení pro příště každopádně mám - už jen solidní galerie...

Proč jste se vlastně začal věnovat fotografii?

Scénografie už vám nestačí? Když už mluvíme o scénografii: je jasné, že je to dneska komplexní, dominantní obor sahající do mnoha dalších uměleckých sfér. Všechny ty klipy, reklamy, počítačové hry, 3D aplikace, multimediální výstavy, performace, a samozřejmě divadlo a film - tam všude se projevují scénografické myšlení a principy. Všechno tohle je krásné, ale kolektivní šílenství. Extrovertní. Nedělal jsem nic jiného patnáct let. A s těmi fotkami je člověk najednou sám. Možná to bude znít jako fráze, ale dělám je opravdu z vnitřní potřeby dělat něco svého, osobního, do čeho vám nikdo nemluví.

Z těch vašich fotografií, které přežily jen vernisáž, je jasné, že divadlo nevyužíváte ani jako námět.

Ne, s divadlem to nemá nic společného. To mne neláká. Spíš to směřuje někam k minimalističtějšímu, výtvarnějšímu pojetí. Právě jako ty fragmenty soch. Časem z toho možná bude nějaký příběh. Doufám, že budou doprovázet i chystanou sbírku poezie Lenky Váchalové. Ted jsem koupil v bazaru starej deskáč. Takže tudy...

Pracoval jste docela dlouho i ve Španělsku, v Argentině. Nelákalo vás ani zachycovat pro nás Evropany exotickou realitu Jižní Ameriky?

Ale lákalo a občas to zkouším, v Seville jsem fotil narkomany, prostitutky, transvestity, bydlel jsem totiž v jejich čtvrti. Jenomže při tom je důležitá trpělivost, musíte se sžít s nějakou komunitou, mít jejich důvěru. To umí pánové jako Holomíček, Štreit. Já mám fajn fotky z bordelu, ale zlomili mi tam dvě žebra.

Svoje fotografie jste spojil s křestem knihy, popisující zkušenosti s magií a šamanismem. Máte z Latinské Ameriky podobné zkušenosti?

Vlastně ano - i když jiného druhu. Taky to nebyla zrovna nuda. Teatro Colón, kam jsem byl pozván ke spolupráci na opeře Madamme Butterfly, je jedno z největších a nejslavnějších operních divadel na světě. Na prvním balkoně má desku Gigli, Caruso, Kraus, zpívá tu Pavarotti, Domingo, Carreras a další hvězdy. Hos~jí tu velcí dirigenti a pro Argentinu je to něco jako Národní divadlo, živá legenda. Publikum není ~ : tak nudně ukázněné jako v Evropě, nebojí se křičet bravo nebo získat, jak se komu zachce. Velkolepé premiéry s velmi starou aristokracií, šperky, líčidla; parfémy a tak. Jak mi řekl před premiérou jeden herec, když jsme se na ně dívali dírkou v oponě: Koukej, ti nejsou mrtví, ti jsou jen špatně pohřbení. Trochu dekadentní, konzervativní barák, maličko na spadnutí, ale s velkým stylem a s duší - a to miluju. A taky~ si to dost považuju. Ale jinak byl můj program dost prozaický, práce na projektu, od rána do večera zkoušky, koordinace dílen, hádky s byrokratickým vedením a v noci bary a argentinská vína. No není to šamanismus?

Ve Španělsku jste pobýval dlouho a opakovaně. Jak se vám to vlastně přihodilo?

Do Španělska jsem odjel původně jen na čtrnáct dní, jedna známá mne přizvala na pomoc s jedním představením. Nakonec z toho bylo sedm let. Dostal jsem nabídku působit na divadelní fakultě a podílet se na založení katedry scénografie v Seville. Takže jsem zůstal. Začátky byly těžké, musel jsem se naučit španělštinu zvládnout odbornou terminologii. Ale nakonec to bylo skvělý a osobně mi to dost pomohlo, asi tam někam na jih, do toho jiného životního rytmu, patřím.

K tomu učíte pořád na pražské DAMU?

Tak bych to nenazval. V současné době pouze krátkodobě spolupracuji na programech se zahraničními studenty. Tedy abych to upřesnil - s jedním studentem, absolventem scénografie z Barcelony. Mít jednoho studenta je pohoda a luxus. Když jsem studoval na DAMU já, byl jsem taky pět let jediný student v ročníku, ale to taková pohoda nebyla.

Když máte mezinárodní srovnání - má česká scénografie pořád tak dobrý zvuk?

Ano, díky 60. létům, kdy nás proslavil Josef Svoboda, a díky vynikající škole - DAMU, je česká škola ve světě pořád velice dobře hodnocená. Jenom si myslím, že v současné době už česká divadla zaostávají co do technologií. Je nesrovnatelné, kam postoupila divadla v západní Evropě hlavně v Německu, Anglii, Francii. Třeba light design se u nás vůbec neučí a ani pořádně nemůže, protože v divadlech potřebná špičková technika prostě není.

Jaké máte plány v nejbližší době?

Snad se rýsuje další spolupráce s divadly v Argentině, ve městě La Plata. S kamarádem režisérem, hercem a klaunem z Cirque le Soleil máme nabídku udělat představení v jednom španělském městečku ve středověkém klášteře. S Jurajem Deákem budeme dělat Krvavou svatbu v Ostravě a pak snad možná s Julkem Neumannem v divadle Na zábradlí. Ale to všechno bych nerad zakřikl.

Když tak pořád střídáte města a světadíly, musí tím dost trpět soukromý život?

Můj život je chaotický, ale mně to vyhovuje. Člověk si zvykne cítit se doma tam, kde právě je, a přestane naprosto lpět na věcech. Ve Španělsku jsme bydlel ve čtrnácti bytech, k tomu všechny ty hotely na hostovačkách a divadelní pokoje na oblastech od Moravy po Cheb - víte, že je to inspirativní? A asi to k divadlu prostě patří. Ostatně, o hotelových pokojích vzniká jeden můj soubor fotografií.

Myslíte, že vám to bude vyhovovat pořád, nebo že přeci jen časem zatoužíte po stálém angažmá v jednom divadle?

To už dávno skončilo, angažmá v jednom divadle, ostatně já jsem osobně proti. V divadle se mají režiséři i výtvarníci střídat, z divadel, kde jsou stejní lidé deset let, jsem vždycky trochu na rozpacích. Téměř od začátku své kariéry jsem na volné noze - v životě jsem měl jenom dvě angažmá, ve Zlíně a v Mostě. A jak dlouho mne to bude bavit? Já doufám, že dlouho. Oni výtvarníci, herci a scénografové do důchodu nechodí.


Autor:



Nejčtenější

Karel Roden hraje hlavní roli ve snímku Fotograf volně inspirovaném životem...
Rodina herce Rodena zažalovala vydavatele Týdne, vysoudila 900 tisíc

Herec Karel Roden (55), jeho partnerka a děti uspěli se žalobou na vydavatelství Empresa Media mediálního magnáta...

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...



Duo Těžkej Pokondr
Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice

V úterý se na sociálních sítích objevily informace, že moderátorské duo Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Další z rubriky

Salvador Dalí (Paříž, 21. května 1973)
Testy DNA nepotvrdily otcovství Dalího, žena musí zaplatit jeho exhumaci

Pilar Abelová (61) si před časem u španělského soudu vymohla odebrání vzorků DNA surrealistického umělce Salvadora...

Herec a režisér Ondřej Sokol
Moderování pro mě bylo velké peklo, přiznal Ondřej Sokol

Herec a režisér Ondřej Sokol (45) patří momentálně mezi vytížené moderátory. Kromě Tváře ho čeká Český slavík a pokusí...

Jiří Paroubek v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel (16. října 2017)
Petra má mediální poradce i na rozvod, říká Jiří Paroubek

Bývalý premiér Jiří Paroubek (65) v pořadu Rozstřel přiznal, že chtěl své druhé manželství zachránit, ale jeho žena...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.